GAYER Jan 19.6.1885-7.6.1918: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 54: Řádka 54:
  
 
'''P:''' VHA, Praha, poslužný spis legionáře.
 
'''P:''' VHA, Praha, poslužný spis legionáře.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/6ecd475b-cdb7-4079-8717-8e70066c0bf9 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Aktuální verze z 3. 1. 2022, 01:47

Jan GAYER
Narození 19.6.1885
Místo narození Přerov
Úmrtí 7.6.1918
Místo úmrtí Lipjagy (Rusko)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 581-582
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79264

GAYER, Jan, * 19. 6. 1885 Přerov, † 7. 6. 1918 Lipjagy (Rusko), účastník 1. odboje

Maturoval na zemské střední zemědělské škole v rodišti a nastoupil jako adjunkt na velkostatku. 1912 odcestoval za bratrem do Brazílie a byl zaměstnán jako agronom na jeho farmě. V květnu 1914 se vrátil na Moravu, ale po vypuknutí války musel narukovat. S olomouckým plukem byl nasazen na východní frontě v Haliči. V říjnu 1914 utrpěl zranění a po vyléčení nastoupil bojovou službu na srbské frontě. Po konfliktu s velitelem byl na jaře 1915 poslán znovu do Haliče, kde ho v červnu 1915 zajali Rusové. V zajateckém táboře v Korotojsku zorganizoval zajateckou samosprávu a brzy se přihlásil do dobrovolnické České družiny. K náhradní rotě 1. československého střeleckého pluku ho zařadili 26. června 1916, 4. srpna k 7. rotě. Pod velením J. Syrového se vyznamenal na podzim 1916 v bojích na Pinských bažinách. Po bitvě u Kovelu v únoru 1917 byl jmenován zástupcem velitele roty. V březnu ho českoslovenští dobrovolníci zvolili do plukovního výboru, v květnu byl v hodnosti poručíka vyslán jako náborový emisar do oblasti severní fronty k Rize. V červenci se stal velitelem 7. roty, s níž úspěšně bojoval u Zborova. V září povýšil na velitele I. praporu 4. československého střeleckého pluku Prokopa Velikého a o měsíc později byl vojskovými delegáty zvolen předsedou plukovního soudu. Upozornil na sebe zejména ve srážkách u Bachmače, se svým praporem bránil železnici proti Němcům. Koncem března 1918 se proto stal zástupcem velitele a dočasným náčelníkem štábu 4. pluku, bojujícího v Povolží. O měsíc později převzal po S. Čečkovi velitelství pluku. Po marném vyjednávání s místním sovětem svedl 29. května rozhodující bitvu o Penzu, poté hájil trať a most přes Volhu. Další bitvu s rudogvardějci svedl 4. června o stanici Lipjagy. Demoralizované vojáky získal pro vítězné střetnutí osobním příkladem. Byl těžce raněn do nohou a v sanitním vlaku zranění podlehl. Pohřbili ho na hřbitově v Samaře. V ČSR byly nazvány jeho jménem 1. prapor 4. pěšího pluku a kasárna v Hradci Králové.

L: OSND 2/1, s. 779; V. Dorazil, J. G. – velitel 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého, 1933; týž, Pod vedením J. G. Drama o 3 dějstvích a 1 obraze, 1935; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 43.

P: VHA, Praha, poslužný spis legionáře.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera