StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie GEBAUER Jan 10.9.1884-7.1.1908

Jan GEBAUER
Narození	10.9.1884
Místo narození	Praha
Úmrtí	7.1.1908
Místo úmrtí	Praha
Povolání	53- Historik
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 585
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=54443

GEBAUER, Jan, * 10. 9. 1884 Praha, † 7. 1. 1908 Praha, historik

Syn jazykovědce Jana G. (1838–1907) a Julie, roz. Wernerové. Po předčasné matčině smrti vychovávala G. a jeho bratra Jiřího sestra Marie (1869–1928). Bratr Bohuslav G. (1868–1950) byl soudcem. Mezi známé členy rodiny patřili také G. švagři, elektrotechnik Vladimír List (1877–1971) a politik Josef Schieszl (1876–1970).

G. maturoval 1902 na klasickém gymnáziu v Žitné ulici, 1902 až 1905 studoval historii u J. Golla na pražské univerzitě, 1905–07 pomocné vědy historické na Institutu pro rakouský dějezpyt (Institut für österreichische Geschichtsforschung) ve Vídni. Po doktorské promoci a složení archivářských zkoušek nastoupil v červnu 1907 jako praktikant do Zemského archivu v Praze. Z rozsáhlých badatelských plánů stačil realizovat jen dvě studie z diplomatiky doby Jindřicha Korutanského. Významnější z nich Některá akta z kanceláře Jindřicha Korutanského byla otištěna 1908 ve Věstníku KČSN po jeho smrti. Přispěl jimi k poznání finanční politiky a mocenského systému tohoto panovníka. Vyšel přitom ze znalosti listinného materiálu z pražských archivů, státního archivu ve Vídni, místodržitelského archivu v Innsbrucku a některých archivů německých, které navštívil za kratších opakovaných studijních pobytů. Fejetony a kritikami přispíval do literárních časopisů a Národních listů pod pseudonymy J. Marius a Zuniga nebo jako Jan Julius G. Zemřel nešťastnou náhodou. V kavárně se napil vody ze znečištěného vodovodu a ve Všeobecné nemocnici podlehl tyfové nákaze krátce před odjezdem do Španělska, kam obdržel stipendium. V jeho pozůstalosti se dochoval literárně stylizovaný deník.

L: OSN 28, s. 469; nekrolog: G. Friedrich, in: ČČH 14, 1908, č. 1, s. 130; A. Lhotsky, Geschichte des Instituts für österreichische Geschichtsforschung 1854–1954, Graz–Köln 1954, s. 347; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů českých zemí, 2000, s. 189; M. Gebauerová, Rodinné vzpomínky na J. G. 1–2, 1926, passim; K. Hofbauerová-Heyrovská, Mezi vědci a umělci, 1947, s. 225–231, 252, 276–277; Kutnar, s. 585; Deník dekadentního intelektuála, M. Kučera (ed.), 2016.

P: LA PNP, Praha a NA, Praha, osobní fond.

Martin Kučera