GEBERT Anton 10.4.1885-18.5.1942: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 587-588
 
}}
 
}}
  

Verze z 29. 11. 2019, 17:39

Anton GEBERT
Narození 10.4.1885
Místo narození Svatý Kříž (dnes Chodský Újezd /u Tachova/)
Úmrtí 18.5.1942
Místo úmrtí Dachau (Německo)
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 587-588
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136054

GEBERT, Anton, * 10. 4. 1885 Svatý Kříž (dnes Chodský Újezd /u Tachova/), † 18. 5. 1942 Dachau (Německo), kněz, teolog

Vystudoval teologii na německé univerzitě v Praze, 1909 byl vysvěcen na kněze. Působil jako katecheta v Aši a profesor náboženství na reálce v Plané a na učitelském ústavu ve Stříbře. Poté byl přeložen na německý učitelský ústav do Prahy. Od 1930 vyučoval jako honorární docent katechetiku na německé teologické fakultě (ThDr. 1934). Arcibiskupským notářem byl jmenován 1932 a 1934 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly u Sv. Víta na Pražském hradě. V témže roce získal hodnost rady arcibiskupské konsistoře. Působil také jako rektor akademického kostela Nejsvětějšího Salvátora u Karlova mostu a Pražské německé duchovní péče (Prager deutsche Seelsorge) při tomto kostele. Zároveň redigoval církevní noviny Kirchenblatt. Od 1936 byl ordinariátním komisařem pro zkoušky bohoslovců na německé teologické fakultě a ředitelem bratrstva ustavičného klanění Nejsvětější Svátosti, 1937 se stal arcibiskupským komisařem pro reálné gymnázium a reformované dívčí reálné gymnázium v Plzni.

Po vyhlášení protektorátu se stal zastupujícím místním farářem wehrmachtu v Praze. 1940 také přijal pověření Karla kardinála Kašpara poskytovat duchovní službu uvězněným českým kněžím. V lednu 1941 byl zatčen gestapem a obviněn z pomlouvání nacionálně socialistického režimu, ze šíření nepravdivých zpráv a z poslechu zahraničního rozhlasu; byl vězněn v Praze-Pankráci, v Terezíně a v koncentračním táboře Dachau, kde zemřel. Urna s jeho ostatky byla vydána pražské metropolitní kapitule; světící biskup Johann N. Remiger byl po jejím pietním uložení v G. rodišti vyslýchán gestapem. G. hrob byl po 1990 při rekonstrukci hřbitova spolu s ostatními německými hroby zlikvidován.

D: Die St. Salvatorkirche, das Gotteshaus der deutschen Katholiken Prags, 1937 (s K. Maaderem).

L: R. Grulich, Sudetoněmečtí katolíci jako oběti nacismu, 2002, s. 15–18 a passim (s další literaturou); V. Novotný – M. Vaňáč – M. Kunštát, Biografický slovník katolických teologických fakult v Praze 1891–1990, 2013, s. 243; E. Valasek, Der Kampf gegen die Priester im Sudetenland 1938–1945. Eine Dokumentation, Nidda 2003 (= Archiv für Kirchengeschichte von Böhmen– Mähren–Schlesien, Bd. 16); http://www.kpmk.eu/index.php/svatovitska-kapitula/clenove-kapituly/instalovani-1918-1950/104-thdr-anton-gebert (stav k 24. 6. 2015); Nacistická perzekuce, s. 191-193.

Eva Novotná