Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GEISLER Jan 24.6.1869-31.12.1953

{{Infobox - osoba
| jméno = Jan GEISLER
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 24.6.1869
| místo narození = Kokory (u Přerova)
| datum úmrtí = 31.12.1953
| místo úmrtí = Ostrava
| povolání = 36- Ostatní průmyslová odvětví<br />29- Stavař<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 591
}}

'''GEISLER, Jan''' ''(též Jan Method), * 24. 6. 1869 Kokory (u Přerova), † 31. 12. 1953 Ostrava, podnikatel v průmyslu kamene''

Syn vlasteneckého učitele a regenschoriho Antonína G. a Anny,
roz. Kretschmerové; bratr kněze Jindřicha (1849–1927), advokáta
Antonína (1862–1909) a lékaře Josefa (1866–1936).
Po studiích G. nastoupil do kamenouhelného těžařstva Bergbaugesellschaft
V. Vondráček & Co. v Ostravě, které tehdy
vlastnilo rozsáhlé dolové pole v Ostravě-Mariánských Horách
s velkým dolem Ignát (po 1948 důl Jan Šverma). Později pro
společnost pracoval jako tajemník hnědouhelných dolů na Sokolovsku
a Karlovarsku. Na přelomu století cestoval po Rusku,
Sibiři a Mongolsku; postřehy z cest publikoval v ''Národní politice'', na cestách se zajímal o geologii a těžbu nerostů.
Po návratu z Ruska založil se stavitelem F. Srnou Akciovou
společnost drobových lomů Geisler & Srna, a. s., se sídlem
v Ostravě, která se stala jedním z největších producentů kameniva
a kamenných výrobků na Moravě. Firma vyráběla drcené
kamenivo v lomech u Hrabůvky a Výklek poblíž Olomouce
(dnes oboje Českomoravský štěrk / Heidelberger Zement)
a Milotova (opuštěno). G. otevřel velké žulové lomy v Žulové
a Černé Vodě na Jesenicku, kde těžil materiál na výrobu dlažebních
kostek, dlažby, obkladů, desek a dalších kamenických
prvků, a přikoupil i další závody v Čechách. G. v ní vlastnil až
čtyřicetiprocentní podíl a zasloužil se o další rozvoj, před krizí
1929 měla až devět set zaměstnanců.

Po Mnichovu byly v odstoupeném území žulové lomy Geisler & Srna
začleněny do společnosti Friedeberger Granit AG.
Podnikání v oboru se však G. nevzdal a soustředil se na zbylé
lomy v Žumberku (dnes Granita, s. r. o.), Lipnici a Dolním
Městě (Granit Lipnice, s. r. o.) na Vysočině; vlastnil je až
do 1948, kdy byl jeho podnik znárodněn.

Kromě podnikání se G. angažoval i ve veřejné sféře. Po vyhlášení
republiky 1918 se stal místopředsedou správní komise
Moravské Ostravy, později i prvním náměstkem a finančním
referentem města Ostravy, kde se zasloužil o vybudování nové
ostravské radnice. Byl také předsedou Svazu majitelů kamenolomů
na Moravě a Slezsku, dále Občanské záložny v Ostravě,
předsedou průmyslové sekce a místopředsedou OŽK v Olomouci.
Zásadně se zasloužil o výstavbu dunajsko-oderského
průplavu, od 1922 stál v čele Vodohospodářského svazu pro
povodí Odry (až do jeho likvidace za okupace 1940). Jako místopředseda
Společnosti dunajsko-oderského průplavu opatřil
pro tento projekt značné finanční částky. S manželkou Annou,
roz. Heimovou, měl syny Čestmíra (* 1921) a Vladimíra
(1926–1939).

'''L:''' Album representantů, s. 222, 944–945; Národní listy 24. 4. 1939; J. G.,
místopředseda Společnosti dunajsko-oderského průplavu osmdesátníkem,
in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 10, 1949, č. 4–5, s. 112–113; M. Myška,
Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny
XX. století 2, 2008, s. 94–95; Slezsko 11 (23), s. 40–41.

'''P:''' ZA, Opava, matrika nar. řkt. f. ú. Kokory, inv. č. 7263 (1844–1879),
s. 144.

Martin Přibil
  
[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:36- Ostatní průmyslová odvětví]]

[[Kategorie:29- Stavař]]


[[Kategorie:1869]]
[[Kategorie:Kokory]]
[[Kategorie:1953]]
[[Kategorie:Ostrava]]