GEISTLICH Emil 13.10.1870-7.7.1922

Z Personal
Emil GEISTLICH
Narození 13.10.1870
Místo narození Karlín (Praha)
Úmrtí 7.7.1922
Místo úmrtí Baška (Chorvatsko)
Povolání 69- Knihtiskař nebo typograf
38- Obchod, služby, cestovní ruch
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 593
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138614

GEISTLICH, Emil, * 13. 10. 1870 Karlín (Praha), † 7. 7. 1922 Baška (Chorvatsko), typograf, podnikatel

Syn invalidy Pavla G. (1825–1894), později hlídače pomníku maršála Schwerina ve Štěrboholích (Praha), a Anny, roz. Drbohlavové. Byl pokřtěn jako Emil Franz. Podnikal v polygrafii, vypracoval se na ředitele tiskárny Politika v Praze. Byl vlastencem a aktivním členem Sokola. Žil na Královských Vinohradech v Brandlově (dnes Římské) ulici.

V srpnu 1909 se s dcerkou Annou vydal k moři do letoviska Baška na ostrově Krk, kde se seznámil se skupinou místních podnikatelů v čele s hoteliérem Ante Tudorem, kteří tu o rok dříve založili lázeňské družstvo. Vzhledem k jeho dosavadním neúspěchům (v Bašce neměli zájem o německé ani o italské hosty), se s nimi G. dohodl, že zkusí získat kapitál a hosty v Praze. Začal Bašku propagovat na přednáškách, na nichž promítal i průkopník kinematografie V. Ponrepo. O rok později G. v Bašce vybudoval restauraci s českou kuchyní a pivem. Pro lázně získal i lékařku, jednu z prvních absolventek pražské české fakulty, Z. Čermákovou, která tu od 1910 žila až do smrti (1968). Na Krku 1911 G. rovněž otevřel hotel Baška, který vybudoval stavitel Janoušek podle projektu E. Blechy. O provoz restaurace a hotelu se zasloužila zejména G. žena Anna, roz. Kočnářová (* 30. 3. 1871, Karlín /Praha/). Současně G. dále podnikal v Praze.

Již 1911 do Bašky přijelo několik set českých návštěvníků. G. letovisko programově budoval jako národní, dostupné i pro střední třídu, cíleně vymezené zejména proti mondénní Opatiji, kterou navštěvovala německá klientela. Majitelem lázní se postupně stala společnost Chorvatsko-české mořské lázně Baška. Po první světové válce, během níž Bašku vyplenilo italské vojsko, G. provoz hotelu 1921 obnovil. Zakrátko v něm však náhle zemřel na zápal plic. Jeho vdova hotel provozovala až do druhé světové války, de iure do znárodnění 1948. G. byl pohřben v Bašce u kostela sv. Jana, hrob zdobí plastika od sochaře K. Babky. Ve městě se po G. jmenuje ulice a v přístavu byla 1928 umístěna jeho busta.

D: Baška. Česko-chorvatské mořské a klimatické lázně na ostrově Krku v Istrii, 1911; České mořské lázně Baška na Krku, 1922.

L: L. Chrudina, Češi a Baška, dostupné z http://www.chorvatsko.cz/tema/baskacesi.html (stav k 20. 8. 2015); P. Formánková, Jak E. G. naučil Čechy jezdit na Jadran. Zakladatel „českých mořských lázní” v chorvatské Bašce, in: ĎaS 29, 2007, č. 7, s. 24–27.

P: Archiv hl. m. Prahy, Soupis pražských domovských příslušníků 1830–1910 (1920), karton 70, poř. č. 142 a 147.

Jiří Martínek