Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GELLNER František 19.6.1881-?13.9.1914

{{Infobox - osoba
| jméno = František GELLNER
| obrázek = Gellner Frantisek portret.jpg
| datum narození = 19.6.1881
| místo narození = Mladá Boleslav
| datum úmrtí = po 13.9.1914
| místo úmrtí = Horodok (u Lvova, Ukrajina)
| povolání = 63- Spisovatel<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 598-599
}}

'''GELLNER, František''' ''(též GELNER), * 19. 6. 1881 Mladá Boleslav, † po 13. 9. 1914 Horodok (u Lvova, Ukrajina), spisovatel, žurnalista, karikaturista''

Narodil se v asimilované židovské rodině Karla G. a Gabriely,
roz. Fischerové. Měl dva bratry a sestru; bratr Gustav
(1871–1943) byl lékař. V rodišti G. navštěvoval gymnázium.
Po maturitě 1899 se rozhodl pro studium techniky ve Vídni.
Studijní neúspěchy donutily G. ke změně působiště, 1901
přestoupil na Báňskou akademii do Příbrami, odkud často
vyjížděl do Prahy za anarchistickými intelektuály sdruženými
kolem S. K. Neumanna. 1904 nastoupil v Litoměřicích
na vojnu jako jednoroční dobrovolník. Provázela ho však
pověst nezodpovědného anarchisty, kterou si vysloužil už
za vídeňského pobytu; byl důstojníky šikanován. Zkušenosti
s rakousko-uherskou armádou G. využil v povídkách a fejetonech.
Od 1905 krátce studoval malířství v Mnichově, poté
odjel do Paříže, kde se prosadil jako karikaturista v časopisech
''Le Cri de Paris'', ''Le Témoin'' a ''Le temps nouveau''. Zajistil si tak
finanční prostředky, částečně ho však dál podporovala rodina.
Snaha po existenční nezávislosti vedla G. k plánům na odjezd
do Ameriky, proto jednal s krajanskými spolky o možnostech
uplatnění v časopisech. S. K. Neumann ho naopak podněcoval
k návratu domů, 1911 G. výzev uposlechl. Na základě
Neumannova doporučení nejprve externě spolupracoval jako
karikaturista s brněnskými ''Lidovými novinami'', 1912 se stal
stálým členem redakce. Sarajevský atentát, vypuknutí války
a mobilizace přerušily jedno z jeho nejplodnějších tvůrčích
období. 1914 G. narukoval v Mladé Boleslavi ke třetí setnině
10. zeměbraneckého pluku. I přes neuspokojivý zdravotní stav
se nepokusil o vyvázání z vojenských povinností. V srpnu odjel
na haličskou frontu, kde se účastnil bojů. Podle svědectví
přeživších vojáků byl natolik vyčerpán, že zůstal ležet na bojišti
a odmítl udělat cokoli pro svou záchranu. Poté byl veden jako
nezvěstný.

Již během gymnazijních studií se G. podílel na vydávání studentských
časopisů, v kterých uveřejnil první básně a překlady německé poezie. Zajímal se o literaturu, zvláště dekadentní,
a o anarchistické hnutí. V době vídeňského pobytu navazoval a udržoval kontakty s českými literáty, např. s J. S. Macharem
a S. K. Neumannem, který v Knihovně Nového kultu
vydal jeho básnickou prvotinu ''Po nás ať přijde potopa'' (1901).
Debut už nesl typické znaky G. poetiky: prostupování literární
tvorby a životní empirie, prolínání tragična a komična. Básně
vykazovaly inspiraci městským folklorem (popěvky, kuplety,
šansony), nesly stopy záměrné aliterárnosti (převaha přímých
pojmenování, jednoduchost veršů, příklon k nespisovnosti),
kritizovaly malost poměrů a absurditu lidské existence. 1903
vyšla další G. básnická sbírka ''Radosti života'', jež je považována
za cynickou reflexi vídeňského pobytu. Dominovaly v ní skepse,
zklamání a rezignace. Verše zobrazují hlavně noční scenérie,
prostředí hospod, šantánů a nevěstinců, odrážejí sociální rozdíly a neutěšenost poměrů. V době pobytu v cizině posílal G. do
českých tiskovin, zvláště do anarchistických časopisů Nová
''Omladina'', ''Šibeničky'' aj., básně, fejetony a karikatury. V Paříži
vznikl soubor fejetonů ''Pařížské dopisy'' (1907), popisující současné
politické a kulturní dění ve Francii a v Evropě. Poté co
se vrátil do Čech, tvořil pro ''Večery'' (nedělní přílohu ''Lidových novin'') karikatury, které ostře útočily zvláště na militaristické
tendence evropských mocností. V příloze i na stránkách
''Lidových novin'' se objevovaly G. fejetony, povídky a seriálový
román ''Potulný národ''. Výbor z G. časopisecky publikovaných
povídek vydal pod názvem ''Cesta do hor a jiné povídky'' (1914)
jihlavský nakladatel O. Kypr. Jsou v něm zastoupeny jednak
texty věnované židovství, zobrazující osamělost jako důsledek
zklamání a rezignace, jednak tepající společenské a politické
poměry v monarchii. K vydání byla před první světovou válkou
připravena i básnická sbírka, která vyšla až 1919 pod názvem
''Nové verše''. O další uchování G. díla a jeho zpřístupnění čtenářům
se zasloužil autorův starší bratr Gustav, který pro sestavení
''Spisů F. G.'' získal literárního vědce M. Hýska. Jednotlivé svazky
vyšly mezi 1926–28. Zájem o G. tvorbu ožil znovu po druhé
světové válce. Výbory sestavili a studie o G. tvorbě napsali např.
F. Buriánek, M. Kundera, V. Justl, B. Svozil, V. Křivánek a další.
Sté výročí G. smrti bylo připomenuto kompletním vydáním
jeho tvorby ''F. G. Dílo I (1894–1908)'' a ''II (1909–1914)'', editor
J. Flaišman a další. Ve Sboru českých bratří v Mladé Boleslavi
se nachází stálá expozice
F. G. – malíř, básník, bohém.

'''D:''' výběr: Don Juan, 1924. Výbory, výběr: Z díla F. G., 1952; Básně, 1957;
Verše, 1964; Tichý život a jiné prózy, 1967; Hořká láska, 1977; Teplo
zhaslého plamene, 1989; Vášeň, co do rána zchladne, 2002.

'''L:''' výběr: OSN 28, s. 471; OSND 2/2, s, 813; MSN 2, s. 957; KSN 4, s. 431;
MČE 2, s. 580; ČBS, s. 166; LČL 1, s. 795–797; Toman 1, s. 256; Tomeš 1,
s. 363; Wininger 2, s. 399; BJB, s. 63; Z. Chmel, Galerie brněnských
osobností 1, 1998, s. 67; L. Beneš, Osobnosti Mladoboleslavska, 2009, s. 161;
F. Buriánek, O české satiře, 1959, rejstřík; M. Červenka, F. G. a šantánové
písně, in: Symboly, písně a mýty, 1966, s. 117–137; B. Svozil, Pokus o portrét
F. G., in: Tvář reality, 1986; J. Mourková, G. próza ve vztahu k tvorbě jeho
generačních druhů, in: Buřiči a občané, 1988, s. 38–56; M. Červenka, Lyrika
F. G., in: Styl a význam, 1991, s. 52–67; V. Křivánek, F. G., in: Býti básníkem v Čechách, 1999; J. Holý, Básník v hospodě, in: Možnosti interpretace,
2002, s. 28–41; I. Gejgušová, Prózy F. G., in: Perla v hrubé kazajce, 2005,
s. 107–112; táž, F. G. prozaik a publicista, 2007; L. Kořínková, F. G. si
za ženu vezme gorilu, in: Česká literatura 62, 2014, č. 1, s. 3–34.

'''P:''' LA PNP, Praha, osobní fond (S. Říhová, F. G., 2006).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/b1f9782b-5438-41cf-b12f-2741a1d9f6e6 Bibliografie dějin Českých zemí]

Ivana Gejgušová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]

[[Kategorie:1881]]
[[Kategorie:Mladá_Boleslav]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:Horodok]]

<gallery>
Gellner Frantisek autoportret.jpg|Autoportrét
Gellner Frantisek satira.jpeg|Satirická kresba
</gallery>