GELLNER Gustav 8.12.1871-8.1.1943

Z Personal
Gustav GELLNER
Narození 8.12.1871
Místo narození Mladá Boleslav
Úmrtí 8.1.1943
Místo úmrtí Terezín
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 599-600
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68166

GELLNER, Gustav, * 8. 12. 1871 Mladá Boleslav, † 8. 1. 1943 Terezín, lékař epidemiolog, historik lékařství

Narodil se v asimilované židovské rodině Karla G. a Gabriely, roz. Fischerové. Měl dva bratry a sestru; bratr František (1881–1914) byl básník. G. maturoval 1890 na českém gymnáziu v Mladé Boleslavi a poté si zapsal medicínu na lékařské fakultě české univerzity v Praze. Po politické aféře a soudním procesu s tzv. Omladinou přestoupil na lékařskou fakultu vídeňské univerzity, na níž díky vojenskému stipendiu dostudoval (MUDr. 1897). Nastoupil jako vojenský lékař a proti původnímu povinnému šestiletému závazku jím zůstal celý život. Po vypuknutí první světové války se stal šéflékařem tábora pro ruské válečné zajatce v Josefově, kde se mu podařilo zabránit propuknutí epidemie cholery, za to byl vyznamenán důstojnickým Řádem rakouského Červeného kříže. Později byl odvelen na ruskou frontu a do 1917 velel rakousko-uherské pevnostní záložní nemocnici v Přemyšlu. Následovalo přeložení na italskou frontu ve funkci velitele zdravotní kolony 55. pěší divize. Nakonec byl začleněn do společného svazku s německými jednotkami na západní frontě. Do konce války získal několik dalších vyznamenání (rytířský Řád Františka Josefa I. s meči, Signum laudis ad.). Do vlasti se vrátil koncem listopadu 1918 a ihned se přihlásil do vznikajícího československého vojska; sloužil v Olomouci, Bohumíně, Šternberku na Moravě ad. 1930 byl penzionován.

G. se specializoval na epidemiologii a nakažlivá onemocnění, resp. s nimi spojené mikrobiologické a sérologické problémy. Jako vojenský lékař byl při odvodech konfrontován především s tehdy neefektivní diagnostikou počátečního stadia tuberkulózy. S J. Kabelíkem publikoval stěžejní studii k sérologii počátku tuberkulózy (1925; 1926 byla otištěna také německy v časopisech Seuchenbekämpfung a Zentralblatt für Bakteriologie). 1927 obdržel za studii o profylaxi infekčních chorob cenu Vojenského ústavu vědeckého. Díky jazykovému nadání často překládal anotace, recenze a zprávy o českých bakteriologických, sérologických a kancerologických pracích pro odborné časopisy, zejména pro Zentralblatt für Bakteriologie, Comptes rendus de l’ Institut Pasteur či Acta cancerologica.

Současně ho zajímaly dějiny medicíny, a to zejména období renesance. Ještě jako aktivní důstojník si 1925 zapsal přednášky historie na Filozofické fakultě MU v Brně, kde studoval u B. Navrátila, V. Hrubého či R. Urbánka. 1931 obhájil disertační práci Výslech znalců o nemoci krále Ladislava (PhDr.), její rozšířenou verzi ve třicátých letech publikoval. Mezi 1934–36 na fakultě neuspěl se žádostí o habilitaci. Zpracoval především biobibliografie, v nichž přibližoval přínos a osudy významných českých lékařů 15. a 16. století. Život a dílo lékaře M. Borbonia oživil edicí jeho deníků, kterou opatřil detailním poznámkovým aparátem. Po německé okupaci se přestěhoval do Prahy a zabýval se heuristikou k dalším pracím, jimiž chtěl dovršit zpracování dějin pobělohorského lékařství v českých zemích. Mělo jít o studie věnované Tadeáši Hájkovi z Hájku, Adamu Hubertovi z Rýznpachu a Adamu Zalužanskému ze Zalužan, resp. dějinám lékařského učení na bývalé olomoucké univerzitě a jejím profesorům.

G. se 1901 se oženil s Marií Löwyovou, 1902 přestoupil ke katolické církvi. Manželé vychovali dceru Alžbětu a syna Jana / Johna (1907–2001), právníka, alpinistu, letce RAF a poválečného kanadského bezpečnostního experta a vojenského žurnalistu. G. švagrem byl rakouský právník a sociálně demokratický politik A. Lenhoff. V dubnu 1942 byl G. i s manželkou zatčen protišpionážním oddělením pražského gestapa a uvězněn v pankrácké věznici a v listopadu převezen do terezínské Malé pevnosti. Byl mu zabaven veškerý majetek včetně jedinečné knihovny. Zemřel na následky věznění. O několik týdnů později transportovali jeho manželku, dceru a zetě do Osvětimi, kde všichni zahynuli. Syn Jan emigroval 1939 do Spojených států amerických, odkud odešel do Kanady.

Filozofická fakulta MU v Brně 1947 udělila G. na návrh profesorského sboru venia docendi pro dějiny lékařství in memoriam.

D: výběr: Aktivní modifikace séroreakce na tuberkulosu, in: ČLČ 63, 1924, č. 23, s. 878–882 (spol. s J. Kabelíkem); Profylaxe infekčních chorob v poli, in: Vojenské zdravotnické listy 4, 1928, č. 1, s. 2–20; Jan Černý a jiní lékaři čeští do doby jagellonské, in: Věstník KČSN, tř. filosoficko-historická 1934, 1935, III, s. 1–176; Nemoc Ladislava Pohrobka, in: ČČH 40, 1934, s. 237–264, 437–490; Lékaři o nemoci Ladislava Pohrobka, in: Thomayerova sbírka přednášek a rozprav z oboru lékařského č. 180, 1935, s. 1–34; Zemský lékař na Moravě, Tomáš Jordán z Klausenburku (1539–1586), in: ČMM 60, 1936, s. 85–140, 315–354; Z dějin epidemií, 1936; Životopis lékaře Borbonia a výklad jeho deníků, 1938.

L: J. Kabelík, Za dr. G. G., in: Praktický lékař 26, 1946, č. 11, s. 316–318; E. Rozsívalová-Lenzová, Za Dr. G. G., in: tamtéž 29, 1949, s. 510–511; B. Bouček, Prof. dr. Jan Kabelík a lékařský historik G. G., in: Lékařské listy 7, 1952, s. 143–144; J. Kunc, Kdy zemřeli?, 1957, s. 64; 25 ans d’historiographie tchéchoslovaque 1936–1960, J. Macek (ed.), 1960, s. 420; M. Matoušek, Malý biografický slovník československých lékařů, 1960, s. 40; M. Slavětínský, Historik lékařství MUDr. et PhDr. G. G. v Olomouci, in: Zprávy Vlastivědného ústavu v Olomouci 1962, s. 21–22; E. Rozsívalová, K stému výročí narození G. G., in: Praktický lékař 51, 1971, s. 924–925; M. Dokládal – K. Linhart, První představitelé dějin zdravotnictví a lékařství v Brně, in: ČLČ 133, 1994, č. 18, s. 575–577; S. Káš, Čeští lékaři – spisovatelé, 2003, s. 107–108; J. Gellner, A life that might seem like one long adventure holiday, Toronto 2005; J. V. Linhartová, MUDr. et PhDr. G. G. (1871–1943), in: Universitas 39, 2006, č. 4, s. 56–58; P. Vančata, Letec po hvězdách, 2009, s. 116–156; http://encyklopedie.brna.cz (stav k 18. 6. 2014); http://kehilaolomouc.cz/rs/historie/lide/ (stav k 23. 6. 2015); Nacistická perzekuce, s. 194-198.

P: NA, Praha, fond MV I-SR, k. 5056, sign. 1936–1940, S/86/31; fond KT-OVS, k. 38, matrika zemř. v Terezíně; k. 124, kremační list G. G.; Archiv MU, Brno, fond A 2 FF, rigoróza, k. 3/15; fond A 3 LF, habilitace a profesury, k. 54/7; LA PNP, Praha, fond František G.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Michal V. Šimůnek