GELNAR Jaromír 19.1.1931-25.10.1990: Porovnání verzí
(GELNAR_Jaromír_19.1.1931-25.10.1990) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaromír GELNAR | | jméno = Jaromír GELNAR | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Gelnar_Jaromir_portret.jpg |
| datum narození = 19.1.1931 | | datum narození = 19.1.1931 | ||
| místo narození = Ostrava | | místo narození = Ostrava | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 600-601 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GELNAR, Jaromír,''' ''* 19. 1. 1931 Ostrava, † 25. 10. 1990 Havířov, etnomuzikolog, hudebník, rozhlasový pracovník'' | ||
+ | |||
+ | Maturoval na reálném gymnáziu ve Slezské Ostravě. Od mládí | ||
+ | se učil hrát na klavír a na varhany, studoval hudební teorii | ||
+ | u J. Kvapila. Chtěl se věnovat hudbě, ze zdravotních důvodů | ||
+ | se však musel této kariéry zříci. 1955 absolvoval hudební vědu | ||
+ | a národopis na Filozofické fakultě MU v Brně diplomovou | ||
+ | prací ''Lidová nástrojová hudba na Rožnovsku (Příspěvek k monografii moravského Valašska)''. Pracoval v ostravském rozhlasu | ||
+ | jako hudební redaktor (1955–56), poté do 1975 působil jako | ||
+ | aspirant a vědecký pracovník v brněnském oddělení Ústavu | ||
+ | pro etnografii a folkloristiku ČSAV (ÚEF), kde 1963 obhájil | ||
+ | kandidátskou disertační práci ''Východomoravský tanec starodávný a jeho vztah k příbuzným typům slovanským''. 1975 se | ||
+ | vrátil do ostravského rozhlasu na místo hudebního redaktora, | ||
+ | dramaturga a hudebního režiséra. Mnoho času zasvětil budování | ||
+ | rozhlasového zvukového archivu, v němž se soustřeďovaly | ||
+ | nahrávky autentických nositelů i interpretů a folklorních | ||
+ | hudebních těles. Této činnosti se věnoval i na akademickém | ||
+ | pracovišti, kde vybudoval zvukový archiv pořízený na profesionálním | ||
+ | zvukovém zařízení. Shromáždil stovky hodin nahrávek | ||
+ | autentického hudebního folkloru z Moravy, Slezska | ||
+ | a moravsko-slovenského pomezí. Zdokumentoval mj. hru | ||
+ | posledních lidových instrumentalistů v tradiční nástrojové | ||
+ | sestavě gajdy a housle (v podání gajdoše P. Zogaty a hudce | ||
+ | P. Krenželoka z Hrčavy), o níž napsal rovněž odborné studie | ||
+ | (''Radostná země 1958''; kapitola o lidové hudbě v monografii | ||
+ | ''Těšínsko 4'' /s O. Sirovátkou/, | ||
+ | 2002, s. 11–82). Usiloval o zpřístupnění | ||
+ | zvukových záznamů pro širokou veřejnost. Středem | ||
+ | jeho zájmu se stala zvláště goralská kultura Těšínska, Oravy | ||
+ | a přilehlé části Polska. Kromě nahrávek, které vyšly na gramofonových | ||
+ | deskách nebo které G. využil v rozhlasových relacích, | ||
+ | pořídil 1966 unikátní záběry průběhu tradiční lidové svatby | ||
+ | v obci Suchá Hora na Oravě. Sestřih vydal 1968 na gramofonové | ||
+ | desce pod názvem ''Svatba v Suché Hoře''. Na brněnském | ||
+ | pracovišti ÚEF spolupracoval s K. Vetterlem na vytvoření lístkového | ||
+ | hudebního katalogu lidových písní založeného na analýze | ||
+ | metrorytmické stavby. | ||
+ | |||
+ | V rámci světové organizace International Folk Music Council | ||
+ | (dnes International Council for Traditional Music) se zúčastnil | ||
+ | teoretických jednání (s odborníky z Rakouska, Maďarska | ||
+ | a Polska a dalších zemí) věnovaných katalogizování. | ||
+ | |||
+ | Zabýval se také romskou hudbou, a to folklorem olašských | ||
+ | i usedlých Romů. Pořídil četné zvukové záznamy zejména | ||
+ | v Ostravě a na východním Slovensku. Spolupracoval s Evou | ||
+ | Davidovou, která se soustředila na slovesnou stránku romských | ||
+ | písní. Jejich společným výstupem se stala studie ''Tradiční i současný romský (cikánský) písňový folklór'' (in: ČL 76, 1989, | ||
+ | s. 39–46) a gramofonová deska ''Romane giľa'' (1974). Po stopách | ||
+ | L. Janáčka se vydal na východní Moravu do Březové pod | ||
+ | Lopeníkem, kde podobně jako o několik desetiletí předtím | ||
+ | slavný skladatel studoval rytmickou stavbu táhlých písní. Kromě nahrávek ženského skupinového zpěvu zpracoval k tomuto | ||
+ | projektu teoretickou práci ''K typologii táhlé písně v západních Karpatech'', která byla uveřejněna 1974 v ''Českém lidu''. | ||
+ | |||
+ | G. věnoval velkou pozornost popularizaci lidové hudby. | ||
+ | V době působení na brněnském pracovišti ČSAV připravoval | ||
+ | četné rozhlasové relace do cyklu ''Cesty za folklorem'', v této | ||
+ | činnosti pokračoval i v ostravském rozhlasu. Spolupracoval | ||
+ | s Lidovou | ||
+ | konzervatoří v Ostravě při přípravě kursu hry na gajdy, | ||
+ | upravoval lidové písně, byl uměleckým vedoucím vokální | ||
+ | skupiny sester Žabkových, připravoval školení pro soubory, | ||
+ | semináře pro vedoucí cimbálových muzik. V osmdesátých letech | ||
+ | se podílel na pořádání národopisných slavností v Dolní | ||
+ | Lomné a na tvorbě pořadů pro tento festival. Pro širokou veřejnost | ||
+ | vydal ''Národní zpěvník'' (od 1965 deset vydání), v němž | ||
+ | uveřejnil výběr českých, moravských, slezských a slovenských | ||
+ | lidových písní se značkami pro akordický doprovod. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska (s O. Sirovátkou), 1957; | ||
+ | K otázkám písňové katalogizace nápěvů (s K. Vetterlem), in: Zprávy | ||
+ | Společnosti československých národopisců při ČSAV a Slovenské národopisné | ||
+ | spoločnosti při SAV, č. 1–2, 1961, s. 13–21; Nad katalogy písňových nápěvů | ||
+ | (s týmž), in: ČL 49, 1962, s. 241–249; Die Melodienordnung auf der | ||
+ | Basis der metrorhythmischen Formgestaltung (s týmž), in: Methoden der | ||
+ | Klassifikation von Volksliedweisen, Bratislava 1969, s. 81–90; K otázkám | ||
+ | transkripce volně rytmizovaných písní, in: ČL 56, 1969, s. 126–129; Život | ||
+ | a tradice Těšínska v minulosti. Kapitolky o životě a kultuře lidu těšínské | ||
+ | vesnice v 18. a 19. století (s J. Harokovou), 1971; Analýza rytmického průběhu | ||
+ | ve folklórních nápěvech pomocí matematických metod (s L. Švábem), | ||
+ | in: Lidová píseň a samočinný počítač III, 1976, s. 242–252. LP desky: Lidová | ||
+ | hudba z Hrčavy. Lidové písně a hudba ze slezsko-slovenského pomezí, 1962; | ||
+ | Hudební a zvukové nástroje z moravského Valašska, 1963; Muzika Slávka | ||
+ | Volavého, 1972; Muzika Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky (s J. Tomšem), 1973; | ||
+ | Od Opavy k Těšínu. Hudební folklór slezské oblasti, 1979. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' HS 1, s. 364–365; J. Langer, K padesátinám J. G., in: Národopisné | ||
+ | aktuality 18, 1981, s. 40–41; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými | ||
+ | sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště | ||
+ | v Brně 2, 1983, s. 37–38; Slezsko 3, s. 37–38; D. Holý, Krédo J. G., | ||
+ | in: Národopisná revue 3, 1991, s. 186–187; M. Toncrová, Odešel | ||
+ | PhDr. J. G., CSc. († 25. října 1990 Havířov), in: ČL 78, 1991, s. 140–141; | ||
+ | táž, J. G. (1931–1990), in: Bibliografická příloha Národopisná revue 4, 1992; | ||
+ | Od folkloru k folklorismu, M. Pavlicová – L. Uhlíková (eds.), 1997, s. 32–33; | ||
+ | J. Mazurek, Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy | ||
+ | A–M, 2005, s. 261; Lidová kultura 1. Národopisná encyklopedie Čech, | ||
+ | Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček (eds.), 2007, s. 59–60. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/95ac79b0-9847-4fde-94cc-42e03ee09357 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Marta Toncrová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:54- Etnograf]] | [[Kategorie:54- Etnograf]] |
Aktuální verze z 4. 1. 2022, 01:07
Jaromír GELNAR | |
Narození | 19.1.1931 |
---|---|
Místo narození | Ostrava |
Úmrtí | 25.10.1990 |
Místo úmrtí | Havířov |
Povolání | 54- Etnograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 600-601 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74974 |
GELNAR, Jaromír, * 19. 1. 1931 Ostrava, † 25. 10. 1990 Havířov, etnomuzikolog, hudebník, rozhlasový pracovník
Maturoval na reálném gymnáziu ve Slezské Ostravě. Od mládí se učil hrát na klavír a na varhany, studoval hudební teorii u J. Kvapila. Chtěl se věnovat hudbě, ze zdravotních důvodů se však musel této kariéry zříci. 1955 absolvoval hudební vědu a národopis na Filozofické fakultě MU v Brně diplomovou prací Lidová nástrojová hudba na Rožnovsku (Příspěvek k monografii moravského Valašska). Pracoval v ostravském rozhlasu jako hudební redaktor (1955–56), poté do 1975 působil jako aspirant a vědecký pracovník v brněnském oddělení Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV (ÚEF), kde 1963 obhájil kandidátskou disertační práci Východomoravský tanec starodávný a jeho vztah k příbuzným typům slovanským. 1975 se vrátil do ostravského rozhlasu na místo hudebního redaktora, dramaturga a hudebního režiséra. Mnoho času zasvětil budování rozhlasového zvukového archivu, v němž se soustřeďovaly nahrávky autentických nositelů i interpretů a folklorních hudebních těles. Této činnosti se věnoval i na akademickém pracovišti, kde vybudoval zvukový archiv pořízený na profesionálním zvukovém zařízení. Shromáždil stovky hodin nahrávek autentického hudebního folkloru z Moravy, Slezska a moravsko-slovenského pomezí. Zdokumentoval mj. hru posledních lidových instrumentalistů v tradiční nástrojové sestavě gajdy a housle (v podání gajdoše P. Zogaty a hudce P. Krenželoka z Hrčavy), o níž napsal rovněž odborné studie (Radostná země 1958; kapitola o lidové hudbě v monografii Těšínsko 4 /s O. Sirovátkou/, 2002, s. 11–82). Usiloval o zpřístupnění zvukových záznamů pro širokou veřejnost. Středem jeho zájmu se stala zvláště goralská kultura Těšínska, Oravy a přilehlé části Polska. Kromě nahrávek, které vyšly na gramofonových deskách nebo které G. využil v rozhlasových relacích, pořídil 1966 unikátní záběry průběhu tradiční lidové svatby v obci Suchá Hora na Oravě. Sestřih vydal 1968 na gramofonové desce pod názvem Svatba v Suché Hoře. Na brněnském pracovišti ÚEF spolupracoval s K. Vetterlem na vytvoření lístkového hudebního katalogu lidových písní založeného na analýze metrorytmické stavby.
V rámci světové organizace International Folk Music Council (dnes International Council for Traditional Music) se zúčastnil teoretických jednání (s odborníky z Rakouska, Maďarska a Polska a dalších zemí) věnovaných katalogizování.
Zabýval se také romskou hudbou, a to folklorem olašských i usedlých Romů. Pořídil četné zvukové záznamy zejména v Ostravě a na východním Slovensku. Spolupracoval s Evou Davidovou, která se soustředila na slovesnou stránku romských písní. Jejich společným výstupem se stala studie Tradiční i současný romský (cikánský) písňový folklór (in: ČL 76, 1989, s. 39–46) a gramofonová deska Romane giľa (1974). Po stopách L. Janáčka se vydal na východní Moravu do Březové pod Lopeníkem, kde podobně jako o několik desetiletí předtím slavný skladatel studoval rytmickou stavbu táhlých písní. Kromě nahrávek ženského skupinového zpěvu zpracoval k tomuto projektu teoretickou práci K typologii táhlé písně v západních Karpatech, která byla uveřejněna 1974 v Českém lidu.
G. věnoval velkou pozornost popularizaci lidové hudby. V době působení na brněnském pracovišti ČSAV připravoval četné rozhlasové relace do cyklu Cesty za folklorem, v této činnosti pokračoval i v ostravském rozhlasu. Spolupracoval s Lidovou konzervatoří v Ostravě při přípravě kursu hry na gajdy, upravoval lidové písně, byl uměleckým vedoucím vokální skupiny sester Žabkových, připravoval školení pro soubory, semináře pro vedoucí cimbálových muzik. V osmdesátých letech se podílel na pořádání národopisných slavností v Dolní Lomné a na tvorbě pořadů pro tento festival. Pro širokou veřejnost vydal Národní zpěvník (od 1965 deset vydání), v němž uveřejnil výběr českých, moravských, slezských a slovenských lidových písní se značkami pro akordický doprovod.
D: výběr: Slezské písně z Třinecka a Jablunkovska (s O. Sirovátkou), 1957; K otázkám písňové katalogizace nápěvů (s K. Vetterlem), in: Zprávy Společnosti československých národopisců při ČSAV a Slovenské národopisné spoločnosti při SAV, č. 1–2, 1961, s. 13–21; Nad katalogy písňových nápěvů (s týmž), in: ČL 49, 1962, s. 241–249; Die Melodienordnung auf der Basis der metrorhythmischen Formgestaltung (s týmž), in: Methoden der Klassifikation von Volksliedweisen, Bratislava 1969, s. 81–90; K otázkám transkripce volně rytmizovaných písní, in: ČL 56, 1969, s. 126–129; Život a tradice Těšínska v minulosti. Kapitolky o životě a kultuře lidu těšínské vesnice v 18. a 19. století (s J. Harokovou), 1971; Analýza rytmického průběhu ve folklórních nápěvech pomocí matematických metod (s L. Švábem), in: Lidová píseň a samočinný počítač III, 1976, s. 242–252. LP desky: Lidová hudba z Hrčavy. Lidové písně a hudba ze slezsko-slovenského pomezí, 1962; Hudební a zvukové nástroje z moravského Valašska, 1963; Muzika Slávka Volavého, 1972; Muzika Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky (s J. Tomšem), 1973; Od Opavy k Těšínu. Hudební folklór slezské oblasti, 1979.
L: HS 1, s. 364–365; J. Langer, K padesátinám J. G., in: Národopisné aktuality 18, 1981, s. 40–41; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně 2, 1983, s. 37–38; Slezsko 3, s. 37–38; D. Holý, Krédo J. G., in: Národopisná revue 3, 1991, s. 186–187; M. Toncrová, Odešel PhDr. J. G., CSc. († 25. října 1990 Havířov), in: ČL 78, 1991, s. 140–141; táž, J. G. (1931–1990), in: Bibliografická příloha Národopisná revue 4, 1992; Od folkloru k folklorismu, M. Pavlicová – L. Uhlíková (eds.), 1997, s. 32–33; J. Mazurek, Kulturněhistorická encyklopedie Slezska a severovýchodní Moravy A–M, 2005, s. 261; Lidová kultura 1. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska, R. Jeřábek – S. Brouček (eds.), 2007, s. 59–60.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marta Toncrová