GEPRTOVÁ Libuše 21.12.1941-18.11.2005: Porovnání verzí

Z Personal
(GEPRTOVÁ_Libuše_21.12.1941-18.11.2005)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 21.12.1941
 
| datum narození = 21.12.1941
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Kolín
 
| datum úmrtí = 18.11.2005
 
| datum úmrtí = 18.11.2005
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Libuše GEPRTOVÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 604-605
 +
}}
  
−
== Literatura ==
+
'''GEPRTOVÁ, Libuše,''' ''* 21. 12. 1941 Kolín, † 18. 11. 2005 Praha, herečka''
 +
 
 +
Pocházela z intelektuální rodiny. Otec učil na střední průmyslové
 +
škole, matka byla také učitelkou. Dětství prožila G. v Kutné Hoře. Po maturitě na střední pedagogické škole rok
 +
učila ve Zlonicích (u Slaného) a v Hořicích. Ještě za studií
 +
začala hrát divadlo v ochotnickém souboru, který s nastudováním Zeyerova ''Radúze a Mahuleny'' postoupil do ústředního
 +
kola soutěže Lidové umělecké tvořivosti. Postava Mahuleny
 +
přinesla G. cenu za nejlepší herecký výkon a nasměrovala ji
 +
na profesionální dráhu. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek
 +
na DAMU začínala 1960 jako elévka v karlovarském divadle,
 +
kde se uvedla titulní rolí v Nezvalově ''Manon Lescaut''. Po ní následovalo
 +
několik dívčích úloh v moderním i klasickém repertoáru
 +
(M. Jariš: ''Šerif se vrací''; P. Karvaš: ''Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana''; O. Daněk: ''Svatba sňatkového podvodníka''; W. Shakespeare:
 +
''Zkrocení zlé ženy''). Fyzické předpoklady – vznosná
 +
postava, výrazný obličej, altově zabarvený hlas – a schopnost plasticky vystihnout kontrast vnitřního sváru a vnějškového
 +
chování ji záhy přivedly k rolím psychologicky složitých ženských
 +
hrdinek.
 +
 
 +
1962/63 hrála v Českém Těšíně (např. Polja v Gorkého ''Měšťácích''
 +
nebo Adéla v Casonově ''Jitřní paní''), poté přešla na dva roky
 +
do Horáckého divadla v Jihlavě. K jejím výrazným kreacím
 +
patřily: Julie (W. Shakespeare: ''Romeo a Julie''), Mimi (K. Čapek:
 +
''Loupežník''), Antigona (C. Hubalek: ''Hodina Antigony''),
 +
a především Carola Cutrerová (T. Williams: ''Sestup Orfeův'').
 +
Nejvíce hereckých příležitostí dostala 1965–72, kdy byla členkou
 +
činohry Státního divadla v Brně. Kritiku upoutala zvláště
 +
v rolích ševcové (F. García Lorca: ''Čarokrásná ševcová''), Marie
 +
(J. Mahen: ''Mrtvé moře''), Mariny Mniszkowny (A. S. Puškin:
 +
''Boris Godunov''), Viktorky (B. Němcová: ''Babička'') či Nastasji
 +
Filipovny v dramatizaci románu F. M. Dostojevského ''Idiot''.
 +
Uplatnila se i v komediálních postavách a hrách pro děti.
 +
 
 +
Po příchodu do Prahy 1972 nejprve pohostinsky hrála v Divadle
 +
S. K. Neumanna (Zerbineta, Molière: ''Scapinova šibalství'')
 +
a v Divadle Na Zábradlí (titulní role, H. Ibsen: ''Nora''),
 +
kam o rok později nastoupila do angažmá a setrvala v něm
 +
až do odchodu do penze 1999. V éře E. Schorma a později
 +
P. Lébla ztělesňovala zejména postavy žen z ruské dramatiky
 +
(Ljuska, M. Bulgakov: ''Útěk''; Kateřina, F. M. Dostojevskij: ''Bratři Karamazovi''; Mariatte Rivalová, M. Bulgakov:
 +
''Svatá kabala'';
 +
Darja Sergejevna, B. Okudžava: ''Merci''; Anna Andrejevna,
 +
N. V. Gogol: ''Revizor''; Zinaida Lebeděvová, A. P. Čechov:
 +
''Ivanov''). Jejich protikladem byly jak hrdinky citlivé a osamělé
 +
(např. Pěnkava v baladické hře A. Přidala ''Pěnkava s loutnou''),
 +
tak role tragikomické (Nadja, B. Hrabal: ''Bambini di Praga'';
 +
Mafanwy Priceová, E. Bond: ''Moře''; Stará cikánka, B. Hrabal:
 +
''Hlučná samota'' aj.). Krátce před smrtí ještě v Divadle Bez Zábradlí
 +
ztělesnila cikánku Izergil z muzikálu ''Cikáni jdou nebe''
 +
(J. Doga – E. Loteanu).
 +
 
 +
Před kamerou debutovala počátkem šedesátých let (''Kde alibi nestačí''; ''Kohout plaší smrt''). Poprvé na sebe upozornila postavou
 +
Kateřiny v muzikálu L. Rychmana ''Dáma na kolejích'' (1966).
 +
Životní roli Viktorky, ztvárněnou s psychologickým ponorem
 +
a přesvědčivostí, vytvořila v Moskalykově dvoudílné adaptaci
 +
''Babičky'' (1971). Jedinou hlavní postavu venkovanky Polany
 +
sehrála v Balíkově přepisu románu K. Čapka ''Hordubal'' (1979).
 +
Naposledy se výrazněji představila v úlohách právničky v detektivce
 +
''Kam nikdo nesmí'' (1979) a sedřené děvečky ve Vláčilově
 +
převodu novely L. Fukse ''Pasáček z doliny'' (1983). Poté
 +
byla obsazována už jen do menších a epizodních rolí. Často
 +
spolupracovala s televizí. Velké příležitosti získala na přelomu
 +
šedesátých a sedmdesátých let v brněnském studiu (''Ubohá šťastná Kateřina Bezemoreová''; ''Alcestin návrat'';
 +
''Akce Lucy''; ''Případ Korneta Jelagina''; ''Gazdina roba''; ''Paní Terezka''), v Praze následovala
 +
řada vedlejších rolí v inscenacích, seriálech a později
 +
i pohádkách. Účinkovala také v dabingu a rozhlase.
 +
 
 +
S hercem V. Jandákem měla syna Svatopluka G., kterého vychovávala
 +
jako svobodná matka.
 +
 
 +
'''D:''' divadelní role: http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí,
 +
stav k 14. 5. 2015); http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person&
 +
a=detail&id=5099 (soupis divadelních rolí ve Státním divadle v Brně,
 +
stav k 14. 5. 2015).
 +
 
 +
'''L:''' MČE 2, s. 596; FPH 1, s. 117; Fikejz 1, s. 310–311; Postavy brněnského
 +
jeviště 1, s. 535–537 (se soupisem rolí a literatury); http://www.csfd.cz
 +
(se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); http://www.fdb.cz
 +
(se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); Český hraný film IV, 2004;
 +
V, 2007; VI, 2010, rejstřík; Z. Maléřová, Křehké otázky, 1999, s. 16–28;
 +
Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 122–123, 352;
 +
M. Hlavica, Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize
 +
(1961–1991), 2012, s. 50, 81, 126–127, 226, 299, 396.
 +
 
 +
Zdeněk Doskočil
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 17: Řádka 101:
  
 
[[Kategorie:1941]]
 
[[Kategorie:1941]]
 +
[[Kategorie:Kolín]]
 
[[Kategorie:2005]]
 
[[Kategorie:2005]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 30. 11. 2019, 10:55

Libuše GEPRTOVÁ
Narození 21.12.1941
Místo narození Kolín
Úmrtí 18.11.2005
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 604-605
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48118

GEPRTOVÁ, Libuše, * 21. 12. 1941 Kolín, † 18. 11. 2005 Praha, herečka

Pocházela z intelektuální rodiny. Otec učil na střední průmyslové škole, matka byla také učitelkou. Dětství prožila G. v Kutné Hoře. Po maturitě na střední pedagogické škole rok učila ve Zlonicích (u Slaného) a v Hořicích. Ještě za studií začala hrát divadlo v ochotnickém souboru, který s nastudováním Zeyerova Radúze a Mahuleny postoupil do ústředního kola soutěže Lidové umělecké tvořivosti. Postava Mahuleny přinesla G. cenu za nejlepší herecký výkon a nasměrovala ji na profesionální dráhu. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na DAMU začínala 1960 jako elévka v karlovarském divadle, kde se uvedla titulní rolí v Nezvalově Manon Lescaut. Po ní následovalo několik dívčích úloh v moderním i klasickém repertoáru (M. Jariš: Šerif se vrací; P. Karvaš: Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana; O. Daněk: Svatba sňatkového podvodníka; W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy). Fyzické předpoklady – vznosná postava, výrazný obličej, altově zabarvený hlas – a schopnost plasticky vystihnout kontrast vnitřního sváru a vnějškového chování ji záhy přivedly k rolím psychologicky složitých ženských hrdinek.

1962/63 hrála v Českém Těšíně (např. Polja v Gorkého Měšťácích nebo Adéla v Casonově Jitřní paní), poté přešla na dva roky do Horáckého divadla v Jihlavě. K jejím výrazným kreacím patřily: Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Mimi (K. Čapek: Loupežník), Antigona (C. Hubalek: Hodina Antigony), a především Carola Cutrerová (T. Williams: Sestup Orfeův). Nejvíce hereckých příležitostí dostala 1965–72, kdy byla členkou činohry Státního divadla v Brně. Kritiku upoutala zvláště v rolích ševcové (F. García Lorca: Čarokrásná ševcová), Marie (J. Mahen: Mrtvé moře), Mariny Mniszkowny (A. S. Puškin: Boris Godunov), Viktorky (B. Němcová: Babička) či Nastasji Filipovny v dramatizaci románu F. M. Dostojevského Idiot. Uplatnila se i v komediálních postavách a hrách pro děti.

Po příchodu do Prahy 1972 nejprve pohostinsky hrála v Divadle S. K. Neumanna (Zerbineta, Molière: Scapinova šibalství) a v Divadle Na Zábradlí (titulní role, H. Ibsen: Nora), kam o rok později nastoupila do angažmá a setrvala v něm až do odchodu do penze 1999. V éře E. Schorma a později P. Lébla ztělesňovala zejména postavy žen z ruské dramatiky (Ljuska, M. Bulgakov: Útěk; Kateřina, F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi; Mariatte Rivalová, M. Bulgakov: Svatá kabala; Darja Sergejevna, B. Okudžava: Merci; Anna Andrejevna, N. V. Gogol: Revizor; Zinaida Lebeděvová, A. P. Čechov: Ivanov). Jejich protikladem byly jak hrdinky citlivé a osamělé (např. Pěnkava v baladické hře A. Přidala Pěnkava s loutnou), tak role tragikomické (Nadja, B. Hrabal: Bambini di Praga; Mafanwy Priceová, E. Bond: Moře; Stará cikánka, B. Hrabal: Hlučná samota aj.). Krátce před smrtí ještě v Divadle Bez Zábradlí ztělesnila cikánku Izergil z muzikálu Cikáni jdou nebe (J. Doga – E. Loteanu).

Před kamerou debutovala počátkem šedesátých let (Kde alibi nestačí; Kohout plaší smrt). Poprvé na sebe upozornila postavou Kateřiny v muzikálu L. Rychmana Dáma na kolejích (1966). Životní roli Viktorky, ztvárněnou s psychologickým ponorem a přesvědčivostí, vytvořila v Moskalykově dvoudílné adaptaci Babičky (1971). Jedinou hlavní postavu venkovanky Polany sehrála v Balíkově přepisu románu K. Čapka Hordubal (1979). Naposledy se výrazněji představila v úlohách právničky v detektivce Kam nikdo nesmí (1979) a sedřené děvečky ve Vláčilově převodu novely L. Fukse Pasáček z doliny (1983). Poté byla obsazována už jen do menších a epizodních rolí. Často spolupracovala s televizí. Velké příležitosti získala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v brněnském studiu (Ubohá šťastná Kateřina Bezemoreová; Alcestin návrat; Akce Lucy; Případ Korneta Jelagina; Gazdina roba; Paní Terezka), v Praze následovala řada vedlejších rolí v inscenacích, seriálech a později i pohádkách. Účinkovala také v dabingu a rozhlase.

S hercem V. Jandákem měla syna Svatopluka G., kterého vychovávala jako svobodná matka.

D: divadelní role: http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí, stav k 14. 5. 2015); http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person& a=detail&id=5099 (soupis divadelních rolí ve Státním divadle v Brně, stav k 14. 5. 2015).

L: MČE 2, s. 596; FPH 1, s. 117; Fikejz 1, s. 310–311; Postavy brněnského jeviště 1, s. 535–537 (se soupisem rolí a literatury); http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); http://www.fdb.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); Český hraný film IV, 2004; V, 2007; VI, 2010, rejstřík; Z. Maléřová, Křehké otázky, 1999, s. 16–28; Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 122–123, 352; M. Hlavica, Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991), 2012, s. 50, 81, 126–127, 226, 299, 396.

Zdeněk Doskočil

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=GEPRTOVÁ_Libuše_21.12.1941-18.11.2005&oldid=115118“