GEPRTOVÁ Libuše 21.12.1941-18.11.2005

Z Personal
Libuše GEPRTOVÁ
Narození 21.12.1941
Místo narození Kolín
Úmrtí 18.11.2005
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 604-605
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48118

GEPRTOVÁ, Libuše, * 21. 12. 1941 Kolín, † 18. 11. 2005 Praha, herečka

Pocházela z intelektuální rodiny. Otec učil na střední průmyslové škole, matka byla také učitelkou. Dětství prožila G. v Kutné Hoře. Po maturitě na střední pedagogické škole rok učila ve Zlonicích (u Slaného) a v Hořicích. Ještě za studií začala hrát divadlo v ochotnickém souboru, který s nastudováním Zeyerova Radúze a Mahuleny postoupil do ústředního kola soutěže Lidové umělecké tvořivosti. Postava Mahuleny přinesla G. cenu za nejlepší herecký výkon a nasměrovala ji na profesionální dráhu. Po neúspěchu u přijímacích zkoušek na DAMU začínala 1960 jako elévka v karlovarském divadle, kde se uvedla titulní rolí v Nezvalově Manon Lescaut. Po ní následovalo několik dívčích úloh v moderním i klasickém repertoáru (M. Jariš: Šerif se vrací; P. Karvaš: Zmrtvýchvstání dědečka Kolomana; O. Daněk: Svatba sňatkového podvodníka; W. Shakespeare: Zkrocení zlé ženy). Fyzické předpoklady – vznosná postava, výrazný obličej, altově zabarvený hlas – a schopnost plasticky vystihnout kontrast vnitřního sváru a vnějškového chování ji záhy přivedly k rolím psychologicky složitých ženských hrdinek.

1962/63 hrála v Českém Těšíně (např. Polja v Gorkého Měšťácích nebo Adéla v Casonově Jitřní paní), poté přešla na dva roky do Horáckého divadla v Jihlavě. K jejím výrazným kreacím patřily: Julie (W. Shakespeare: Romeo a Julie), Mimi (K. Čapek: Loupežník), Antigona (C. Hubalek: Hodina Antigony), a především Carola Cutrerová (T. Williams: Sestup Orfeův). Nejvíce hereckých příležitostí dostala 1965–72, kdy byla členkou činohry Státního divadla v Brně. Kritiku upoutala zvláště v rolích ševcové (F. García Lorca: Čarokrásná ševcová), Marie (J. Mahen: Mrtvé moře), Mariny Mniszkowny (A. S. Puškin: Boris Godunov), Viktorky (B. Němcová: Babička) či Nastasji Filipovny v dramatizaci románu F. M. Dostojevského Idiot. Uplatnila se i v komediálních postavách a hrách pro děti.

Po příchodu do Prahy 1972 nejprve pohostinsky hrála v Divadle S. K. Neumanna (Zerbineta, Molière: Scapinova šibalství) a v Divadle Na Zábradlí (titulní role, H. Ibsen: Nora), kam o rok později nastoupila do angažmá a setrvala v něm až do odchodu do penze 1999. V éře E. Schorma a později P. Lébla ztělesňovala zejména postavy žen z ruské dramatiky (Ljuska, M. Bulgakov: Útěk; Kateřina, F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovi; Mariatte Rivalová, M. Bulgakov: Svatá kabala; Darja Sergejevna, B. Okudžava: Merci; Anna Andrejevna, N. V. Gogol: Revizor; Zinaida Lebeděvová, A. P. Čechov: Ivanov). Jejich protikladem byly jak hrdinky citlivé a osamělé (např. Pěnkava v baladické hře A. Přidala Pěnkava s loutnou), tak role tragikomické (Nadja, B. Hrabal: Bambini di Praga; Mafanwy Priceová, E. Bond: Moře; Stará cikánka, B. Hrabal: Hlučná samota aj.). Krátce před smrtí ještě v Divadle Bez Zábradlí ztělesnila cikánku Izergil z muzikálu Cikáni jdou nebe (J. Doga – E. Loteanu).

Před kamerou debutovala počátkem šedesátých let (Kde alibi nestačí; Kohout plaší smrt). Poprvé na sebe upozornila postavou Kateřiny v muzikálu L. Rychmana Dáma na kolejích (1966). Životní roli Viktorky, ztvárněnou s psychologickým ponorem a přesvědčivostí, vytvořila v Moskalykově dvoudílné adaptaci Babičky (1971). Jedinou hlavní postavu venkovanky Polany sehrála v Balíkově přepisu románu K. Čapka Hordubal (1979). Naposledy se výrazněji představila v úlohách právničky v detektivce Kam nikdo nesmí (1979) a sedřené děvečky ve Vláčilově převodu novely L. Fukse Pasáček z doliny (1983). Poté byla obsazována už jen do menších a epizodních rolí. Často spolupracovala s televizí. Velké příležitosti získala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v brněnském studiu (Ubohá šťastná Kateřina Bezemoreová; Alcestin návrat; Akce Lucy; Případ Korneta Jelagina; Gazdina roba; Paní Terezka), v Praze následovala řada vedlejších rolí v inscenacích, seriálech a později i pohádkách. Účinkovala také v dabingu a rozhlase.

S hercem V. Jandákem měla syna Svatopluka G., kterého vychovávala jako svobodná matka.

D: divadelní role: http://vis.idu.cz/Productions.aspx (soupis divadelních rolí, stav k 14. 5. 2015); http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=person& a=detail&id=5099 (soupis divadelních rolí ve Státním divadle v Brně, stav k 14. 5. 2015).

L: MČE 2, s. 596; FPH 1, s. 117; Fikejz 1, s. 310–311; Postavy brněnského jeviště 1, s. 535–537 (se soupisem rolí a literatury); http://www.csfd.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); http://www.fdb.cz (se soupisem filmových rolí, stav k 14. 5. 2015); Český hraný film IV, 2004; V, 2007; VI, 2010, rejstřík; Z. Maléřová, Křehké otázky, 1999, s. 16–28; Česká divadla – encyklopedie divadelních souborů, 2000, s. 122–123, 352; M. Hlavica, Dramatická tvorba brněnského studia Československé televize (1961–1991), 2012, s. 50, 81, 126–127, 226, 299, 396.

Zdeněk Doskočil