Biografický slovník
GERINGER Jan Karel 3.4.1883-24.4.1960: Porovnání verzí
(GERINGER_-_Orlický_Jan_Karel_3.4.1883-24.4.1960) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan Karel GERINGER | + | | jméno = Jan Karel GERINGER |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.4.1883 | | datum narození = 3.4.1883 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Orlík nad Vltavou |
| datum úmrtí = 24.4.1960 | | datum úmrtí = 24.4.1960 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''GERINGER, Jan Karel''' ''(pseud. Geringer-Orlický), * 3. 4. 1883 Orlík nad Vltavou, † 24. 4. 1960 Praha, publicista, spisovatel, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Synovec Augusta G. (1842–1930) a bratranec Vladimíra G. | ||
| + | (1872–1968). Pocházel z rodiny vrchního zahradníka na schwarzenberském | ||
| + | velkostatku. V Písku absolvoval čtyři ročníky reálky, | ||
| + | kde ho ovlivnil třídní profesor A. Heyduk, a dvouletou českou | ||
| + | revírnickou školu. Nastoupil do lesnické služby na statky | ||
| + | Karla Schwarzenberga, než stačil převzít správu jeho skladu | ||
| + | dřeva v pražské Stromovce, musel G. narukovat na frontu | ||
| + | v Haliči, odkud byl po zranění nohy převelen do Itálie. Zanedlouho | ||
| + | padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule | ||
| + | se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Na podzim | ||
| + | 1917 byl zařazen do jednoho z pracovních praporů a v únoru | ||
| + | 1918 se stal příslušníkem 1. (později 31.) československého | ||
| + | střeleckého pluku; přidělili ho do plukovní kanceláře. V září | ||
| + | 1918 onemocněl cholerou a koncem roku se jako poručík vrátil | ||
| + | do vlasti se silně postiženým zrakem. Frontová zkušenost ho | ||
| + | vedla k intenzivnímu | ||
| + | zájmu o otázku válečných invalidů, kterou | ||
| + | 1919 prvně rozebral v příspěvcích pro časopis ''Československý legionář''. O invalidním problému psal do řady deníků, např. | ||
| + | do ''Národní politiky'', ''České stráže'', ''Českého slova'', ''Práva lidu'' | ||
| + | (manifest ''Pomozte invalidům!'', 1920), ''Národních listů'', ''Našich směrů'', ''Obrany a rozhledů venkova'', | ||
| + | ''Nového života'', ''Píseckých listů''. | ||
| + | 1922 založil Svaz invalidů československých legií, spoluzakládal | ||
| + | Družinu československých legionářů. Ve ''Venkově'' publikoval na | ||
| + | pokračování vzpomínky ''Padula, kolébka italských legií'' (1931). | ||
| + | Beletristické příspěvky tiskl v chicagské ''Svornosti''. Knižně vydal | ||
| + | autobiografické romány o válečných invalidech ''Ztracenci'' (1929) | ||
| + | a ''Zapomenutí hrdinové'' (1932). Druhý z nich zdramatizoval pod | ||
| + | názvem ''Bývalí bojovníci – zapomenutí hrdinové'' (1936). Mezi | ||
| + | 1935–39 vydával časopis ''Luhačovský salon''. Do okupace byl společníkem | ||
| + | hlavního tabákového skladu v ČSR. V třicátých letech | ||
| + | se stal předním aktivistou českého pacifistického hnutí. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' KSN 4, s. 469; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 129–130; | ||
| + | J. K. G., in: Prostor – architektura, interiér, design, 12. ročenka, 2010–2011, | ||
| + | s. 12 (http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/spisovat/geringer. | ||
| + | htm, stav k 16. 3. 2015). | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 58: | ||
[[Kategorie:1883]] | [[Kategorie:1883]] | ||
| + | [[Kategorie:Orlík nad Vltavou]] | ||
[[Kategorie:1960]] | [[Kategorie:1960]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 19. 5. 2018, 14:27
| Jan Karel GERINGER | |
 | |
| Narození | 3.4.1883 |
|---|---|
| Místo narození | Orlík nad Vltavou |
| Úmrtí | 24.4.1960 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58024 |
GERINGER, Jan Karel (pseud. Geringer-Orlický), * 3. 4. 1883 Orlík nad Vltavou, † 24. 4. 1960 Praha, publicista, spisovatel, účastník 1. odboje
Synovec Augusta G. (1842–1930) a bratranec Vladimíra G. (1872–1968). Pocházel z rodiny vrchního zahradníka na schwarzenberském velkostatku. V Písku absolvoval čtyři ročníky reálky, kde ho ovlivnil třídní profesor A. Heyduk, a dvouletou českou revírnickou školu. Nastoupil do lesnické služby na statky Karla Schwarzenberga, než stačil převzít správu jeho skladu dřeva v pražské Stromovce, musel G. narukovat na frontu v Haliči, odkud byl po zranění nohy převelen do Itálie. Zanedlouho padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Na podzim 1917 byl zařazen do jednoho z pracovních praporů a v únoru 1918 se stal příslušníkem 1. (později 31.) československého střeleckého pluku; přidělili ho do plukovní kanceláře. V září 1918 onemocněl cholerou a koncem roku se jako poručík vrátil do vlasti se silně postiženým zrakem. Frontová zkušenost ho vedla k intenzivnímu zájmu o otázku válečných invalidů, kterou 1919 prvně rozebral v příspěvcích pro časopis Československý legionář. O invalidním problému psal do řady deníků, např. do Národní politiky, České stráže, Českého slova, Práva lidu (manifest Pomozte invalidům!, 1920), Národních listů, Našich směrů, Obrany a rozhledů venkova, Nového života, Píseckých listů. 1922 založil Svaz invalidů československých legií, spoluzakládal Družinu československých legionářů. Ve Venkově publikoval na pokračování vzpomínky Padula, kolébka italských legií (1931). Beletristické příspěvky tiskl v chicagské Svornosti. Knižně vydal autobiografické romány o válečných invalidech Ztracenci (1929) a Zapomenutí hrdinové (1932). Druhý z nich zdramatizoval pod názvem Bývalí bojovníci – zapomenutí hrdinové (1936). Mezi 1935–39 vydával časopis Luhačovský salon. Do okupace byl společníkem hlavního tabákového skladu v ČSR. V třicátých letech se stal předním aktivistou českého pacifistického hnutí.
L: KSN 4, s. 469; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 129–130; J. K. G., in: Prostor – architektura, interiér, design, 12. ročenka, 2010–2011, s. 12 (http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/spisovat/geringer. htm, stav k 16. 3. 2015).
Martin Kučera
