Biografický slovník
GERINGER Jan Karel 3.4.1883-24.4.1960
| Jan Karel GERINGER | |
 | |
| Narození | 3.4.1883 |
|---|---|
| Místo narození | Orlík nad Vltavou |
| Úmrtí | 24.4.1960 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 607-608 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58024 |
GERINGER, Jan Karel (pseud. Geringer-Orlický), * 3. 4. 1883 Orlík nad Vltavou, † 24. 4. 1960 Praha, publicista, spisovatel, účastník 1. odboje
Synovec Augusta G. (1842–1930) a bratranec Vladimíra G. (1872–1968). Pocházel z rodiny vrchního zahradníka na schwarzenberském velkostatku. V Písku absolvoval čtyři ročníky reálky, kde ho ovlivnil třídní profesor A. Heyduk, a dvouletou českou revírnickou školu. Nastoupil do lesnické služby na statky Karla Schwarzenberga, než stačil převzít správu jeho skladu dřeva v pražské Stromovce, musel G. narukovat na frontu v Haliči, odkud byl po zranění nohy převelen do Itálie. Zanedlouho padl do italského zajetí. V zajateckém táboře v Padule se přihlásil do českých dobrovolnických jednotek. Na podzim 1917 byl zařazen do jednoho z pracovních praporů a v únoru 1918 se stal příslušníkem 1. (později 31.) československého střeleckého pluku; přidělili ho do plukovní kanceláře. V září 1918 onemocněl cholerou a koncem roku se jako poručík vrátil do vlasti se silně postiženým zrakem. Frontová zkušenost ho vedla k intenzivnímu zájmu o otázku válečných invalidů, kterou 1919 prvně rozebral v příspěvcích pro časopis Československý legionář. O invalidním problému psal do řady deníků, např. do Národní politiky, České stráže, Českého slova, Práva lidu (manifest Pomozte invalidům!, 1920), Národních listů, Našich směrů, Obrany a rozhledů venkova, Nového života, Píseckých listů. 1922 založil Svaz invalidů československých legií, spoluzakládal Družinu československých legionářů. Ve Venkově publikoval na pokračování vzpomínky Padula, kolébka italských legií (1931). Beletristické příspěvky tiskl v chicagské Svornosti. Knižně vydal autobiografické romány o válečných invalidech Ztracenci (1929) a Zapomenutí hrdinové (1932). Druhý z nich zdramatizoval pod názvem Bývalí bojovníci – zapomenutí hrdinové (1936). Mezi 1935–39 vydával časopis Luhačovský salon. Do okupace byl společníkem hlavního tabákového skladu v ČSR. V třicátých letech se stal předním aktivistou českého pacifistického hnutí.
L: KSN 4, s. 469; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 129–130; J. K. G., in: Prostor – architektura, interiér, design, 12. ročenka, 2010–2011, s. 12 (http://www.prostor-ad.cz/pruvodce/praha/sporilov/spisovat/geringer. htm, stav k 16. 3. 2015).
Martin Kučera
