Biografický slovník
GERLICH Eduard 3.2.1836-14.10.1904: Porovnání verzí
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Eduard GERLICH | | jméno = Eduard GERLICH | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Gerlich Eduard portret.jpg |
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| popisek obrázku = | | popisek obrázku = | ||
| Řádka 84: | Řádka 84: | ||
Czeike 2, s. 509 (chybně jako Rudolf G.); P. Kašpar – E. Mateiciuc, | Czeike 2, s. 509 (chybně jako Rudolf G.); P. Kašpar – E. Mateiciuc, | ||
Prof. ing. E. G., in: Poodří, časopis obyvatel horní Odry 13, 2010, č. 3, | Prof. ing. E. G., in: Poodří, časopis obyvatel horní Odry 13, 2010, č. 3, | ||
| − | s. 49–52; https://de.wikipedia.org/ (stav k 27. 10. 2015); http://www.hls-dhsdss. | + | s. 49–52; https://de.wikipedia.org/ (stav k 27. 10. 2015); http://www.hls-dhsdss.ch/ (stav k 14. 2. 2016); sine, Vzpomínka na Ing. E. G. …, in: Vlastivědné |
| − | ch/ (stav k 14. 2. 2016); sine, Vzpomínka na Ing. E. G. …, in: Vlastivědné | + | |
listy (příloha Oderského zpravodaje), listopad 2014, s. 469–474. | listy (příloha Oderského zpravodaje), listopad 2014, s. 469–474. | ||
Verze z 1. 3. 2021, 17:14
| Eduard GERLICH | |
 | |
| Narození | 3.2.1836 |
|---|---|
| Místo narození | Odry |
| Úmrtí | 14.10.1904 |
| Místo úmrtí | Curych (Švýcarsko) |
| Povolání |
37- Doprava, pošty, spoje 61- Pedagog |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 610 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=138635 |
GERLICH, Eduard, * 3. 2. 1836 Odry, † 14. 10. 1904 Curych (Švýcarsko), železniční stavitel, pedagog
Pocházel z rodiny textilního podnikatele Michaela Thomase G. (1794–1858) a Theresie, roz. Müllerové (1796–1880), dcery barvíře v Odrách-Nových Sadech. Měl dvanáct sourozenců. G. studoval 1848–52 gymnázium v Opavě, 1853–57 stavební a strojní inženýrství na polytechnice ve Vídni. Pracoval krátce v Siglově strojírenské továrně ve Vídni, od 1859 byl zaměstnancem Východní dráhy a následně do 1862 Jižní dráhy na území dnešního Chorvatska. 1862–65 byl inženýrem na stavbě dráhy z bavorského Hofu do Chebu. 1866 se stal asistentem, později docentem na katedře železničního stavitelství na polytechnice ve Vídni. Tehdy se podílel na projektech železničních tratí z Aradu do Segedína v Uhrách a z Riedu do Braunau v Horním Rakousku. 1868 školu opustil a nastoupil jako inženýr při stavbě trati Severozápadní dráhy z Ostroměře do Poříčí (u Trutnova). 1869 působil jako inspektor pro stavbu tunelů Severozápadní dráhy ve Vídni, 1871 vrchní inspektor; vedl výstavbu tunelů a zastupoval stavebního ředitele W. Hellwaga. Spolu s ním projektoval dvoupatrový železniční most přes Labe v Ústí nad Labem (postavený 1874, zbořený 1958).
Oba 1876 získali postavení inženýra u společnosti Gotthardské dráhy ve Švýcarsku. G. zodpovídal za výstavbu, normy a předpisy, a především za stavbu tunelů; od května 1877 do srpna 1879 byl pověřen technickým vedením celé dráhy. Při ražbě patnáctikilometrového Gotthardského tunelu, jehož projektant L. Favre nečekaně zemřel, G. převzal řízení prací, byl krátce hlavním inspektorem. 1882 nahradil profesora stavebního inženýrství K. Culmanna na curyšské technice, přednášel železniční techniku. Na škole zůstal do 1903, kdy odešel na odpočinek. Podílel se na četných studiích (např. Simplonského tunelu), na řešení dopravních problémů Curychu. Pracoval jako viceprezident v ústředním výboru švýcarských inženýrů a architektů.
Oženil se 1872 se zpěvačkou Amálii Mikovou († 1914) z Uničova, s níž měl dceru Marii (1874–1930). Každoročně trávil léto v rodišti, kde vlastnil dům čp. 52; značnými částkami přispíval na rozvoj města. 1966 po něm byla pojmenována ulice ve Vídni.
L: nekrolog, in: Schweizerische Bauzeitung 43/44, 1904, č. 17, s. 200–201; Czeike 2, s. 509 (chybně jako Rudolf G.); P. Kašpar – E. Mateiciuc, Prof. ing. E. G., in: Poodří, časopis obyvatel horní Odry 13, 2010, č. 3, s. 49–52; https://de.wikipedia.org/ (stav k 27. 10. 2015); http://www.hls-dhsdss.ch/ (stav k 14. 2. 2016); sine, Vzpomínka na Ing. E. G. …, in: Vlastivědné listy (příloha Oderského zpravodaje), listopad 2014, s. 469–474.
Tomáš Burda
