GIBIŠ Ignác 10.3.1871-31.7.1936: Porovnání verzí

Z Personal
(GIBIŠ_Hynek_10.3.1871-31.7.1936)
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Hynek GIBIŠ
+
| jméno = Ignác GIBIŠ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 10.3.1871
 
| datum narození = 10.3.1871
| místo narození =  
+
| místo narození = Olešnice (u Častolovic)
 
| datum úmrtí = 31.7.1936
 
| datum úmrtí = 31.7.1936
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Dobrá Voda (u Ústí nad Orlicí)
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
 
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Hynek GIBIŠ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 624
 +
}}
 +
 
 +
'''GIBIŠ, Ignác''' ''(též Hynek), * 10. 3. 1871 Olešnice (u Častolovic), † 31. 7. 1936 Dobrá Voda (u Ústí nad Orlicí), důstojník, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Syn učitele a regenschoriho v Častolovicích Ignáce G. a Františky, roz. Zářecké. Maturoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové. Vojenskou prezenční službu absolvoval u 18. pěšího pluku a rozhodl se pro aktivní vojenskou službu. V listopadu 1891 byl jako velitel čety zařazen do 9. pěšího pluku, v listopadu 1901 se stal praporním pobočníkem 2. bosensko-hercegovského pěšího pluku a v lednu 1903 intendantem 67. pěšího pluku. Po vypuknutí první světové války velel jednomu z praporů v Přemyšlu, v březnu 1915 se v hodnosti kapitána dostal do ruského zajetí. V listopadu 1916 žádal o zařazení do dobrovolnické České družiny v původní důstojnické hodnosti. Byl ustaven velitelem zvláštní záložní roty Československé brigády, kde se soustředili zajatí důstojníci, jimž legionářské velení nechtělo potvrdit jejich distinkce. G. proti tomu v Borispolu a Bělgorodu zorganizoval odpor; až na zákrok ruského generála J. Červinky byl v červenci 1917 jmenován velitelem 3. československého střeleckého pluku. V září 1917 se stal velitelem druhého transportu dobrovolníků na frontu ve Francii. Přes zimu se transport zdržel v Rusku, na jaře 1918 byl vypraven z Murmanska a do Cognacu dorazil v dubnu. G. převzal funkci zmocněnce Národní rady československé pro vojenské otázky (pplk.). V listopadu 1918 byl vyslán do Itálie jako náčelník štábu československé domobrany, kterou o něco později ve funkci velitele vzorně zorganizoval pro potřeby československé armády. V červenci 1919 se vrátil do vlasti v hodnosti plukovníka. V srpnu 1919 se stal náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Čechách, v červenci 1921 obdržel hodnost brigádního generála, 1921–23 velel 1. pěší divizi. Stal se nositelem řady československých i zahraničních vyznamenání (Československý válečný kříž, 1914–1919; francouzský Řád Čestné legie; komandér Řádu italské koruny; Řád rumunské koruny III. třídy ad.). Z kázeňských důvodů byl v prosinci 1923 penzionován. Od 1925 se aktivně účastnil politické činnosti v Národní obci fašistické generála R. Gajdy, jako velitel úderných oddílů a člen direktoria. Do jejího rámce se neúspěšně pokusil inkorporovat bývalé československé domobrance, jejichž zájmové organizaci předsedal.
 +
 
 +
'''L:''' MSN 2, s. 986; OSND 2/2, s. 855; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 44; T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, s. 237; T. Jiránek, Druhý, tzv. G. transport československých legií z Ruska do Francie (1917–1918), in: Theatrum historiae 1, 2006, s. 233–248; http://forum.valka.cz (stav k 16. 3. 2015); M. Veselý, Retardace, kolaborace a aktivismus armádních elit v Protektorátu Čechy a Morava, 2014, s. 465–478 (disertační práce, FF UK, Praha).
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Zámrsk, matrika nar. řkt. f. ú. Častolovice, sign. 15-3988, s. 185; VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
  
 
[[Kategorie:1871]]
 
[[Kategorie:1871]]
 +
[[Kategorie:Olešnice]]
 
[[Kategorie:1936]]
 
[[Kategorie:1936]]
 +
[[Kategorie:Dobrá Voda]]

Verze z 30. 11. 2019, 10:42

Ignác GIBIŠ
Narození 10.3.1871
Místo narození Olešnice (u Častolovic)
Úmrtí 31.7.1936
Místo úmrtí Dobrá Voda (u Ústí nad Orlicí)
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 624
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46431

GIBIŠ, Ignác (též Hynek), * 10. 3. 1871 Olešnice (u Častolovic), † 31. 7. 1936 Dobrá Voda (u Ústí nad Orlicí), důstojník, účastník 1. odboje

Syn učitele a regenschoriho v Častolovicích Ignáce G. a Františky, roz. Zářecké. Maturoval na reálném gymnáziu v Hradci Králové. Vojenskou prezenční službu absolvoval u 18. pěšího pluku a rozhodl se pro aktivní vojenskou službu. V listopadu 1891 byl jako velitel čety zařazen do 9. pěšího pluku, v listopadu 1901 se stal praporním pobočníkem 2. bosensko-hercegovského pěšího pluku a v lednu 1903 intendantem 67. pěšího pluku. Po vypuknutí první světové války velel jednomu z praporů v Přemyšlu, v březnu 1915 se v hodnosti kapitána dostal do ruského zajetí. V listopadu 1916 žádal o zařazení do dobrovolnické České družiny v původní důstojnické hodnosti. Byl ustaven velitelem zvláštní záložní roty Československé brigády, kde se soustředili zajatí důstojníci, jimž legionářské velení nechtělo potvrdit jejich distinkce. G. proti tomu v Borispolu a Bělgorodu zorganizoval odpor; až na zákrok ruského generála J. Červinky byl v červenci 1917 jmenován velitelem 3. československého střeleckého pluku. V září 1917 se stal velitelem druhého transportu dobrovolníků na frontu ve Francii. Přes zimu se transport zdržel v Rusku, na jaře 1918 byl vypraven z Murmanska a do Cognacu dorazil v dubnu. G. převzal funkci zmocněnce Národní rady československé pro vojenské otázky (pplk.). V listopadu 1918 byl vyslán do Itálie jako náčelník štábu československé domobrany, kterou o něco později ve funkci velitele vzorně zorganizoval pro potřeby československé armády. V červenci 1919 se vrátil do vlasti v hodnosti plukovníka. V srpnu 1919 se stal náčelníkem štábu Zemského vojenského velitelství v Čechách, v červenci 1921 obdržel hodnost brigádního generála, 1921–23 velel 1. pěší divizi. Stal se nositelem řady československých i zahraničních vyznamenání (Československý válečný kříž, 1914–1919; francouzský Řád Čestné legie; komandér Řádu italské koruny; Řád rumunské koruny III. třídy ad.). Z kázeňských důvodů byl v prosinci 1923 penzionován. Od 1925 se aktivně účastnil politické činnosti v Národní obci fašistické generála R. Gajdy, jako velitel úderných oddílů a člen direktoria. Do jejího rámce se neúspěšně pokusil inkorporovat bývalé československé domobrance, jejichž zájmové organizaci předsedal.

L: MSN 2, s. 986; OSND 2/2, s. 855; Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 44; T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; J. Fidler – V. Sluka, Encyklopedie branné moci RČS 1920–1938, s. 237; T. Jiránek, Druhý, tzv. G. transport československých legií z Ruska do Francie (1917–1918), in: Theatrum historiae 1, 2006, s. 233–248; http://forum.valka.cz (stav k 16. 3. 2015); M. Veselý, Retardace, kolaborace a aktivismus armádních elit v Protektorátu Čechy a Morava, 2014, s. 465–478 (disertační práce, FF UK, Praha).

P: SOA, Zámrsk, matrika nar. řkt. f. ú. Častolovice, sign. 15-3988, s. 185; VHA, Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera