GIERACH Erich Clemens 23.11.1881-16.12.1943: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Erich Clemens GIERACH
 
| jméno = Erich Clemens GIERACH
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Gierach Erich Clemens portret.jpg
 
| datum narození = 23.11.1881
 
| datum narození = 23.11.1881
 
| místo narození = Bydgoszcz (Polsko)
 
| místo narození = Bydgoszcz (Polsko)
Řádka 18: Řádka 18:
 
V Liberci od 1923 budoval širokou síť německých osvětových a vědeckých institucí, obvykle jim předsedal nebo byl členem představenstva. Řídil chod regionálních lidových univerzit a pobočku spolku Bund der Deutschen in Böhmen, organizoval školské a kulturní týdny a znovu oživil tamní organizaci vědecké společnosti Deutsche Wissenschaftliche Gesellschaft. S podporou severočeských průmyslníků v Liberci inicioval 1923 založení německé knihovny, 1925 Ústavu pro sudetoněmecké vlastivědné bádání (Anstalt für sudetendeutsche Heimatforschung) a Společnosti pro německou osvětu (Gesellschaft für deutsche Volksbildung in der Tschechoslowakischen Republik, od 1932 zv. Goetheheim). V Ústí nad Labem spolu s E. Lehmannem zakládal a vedl další vlastivědný a osvětový spolek (Deutscher Verband für Heimatforschung und Heimatbildung in der Tschechoslowakischen Republik). Jeho přičiněním vznikla 1925 i Německá společnost pro pravěké a rané dějiny (Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakischen Republik). V pozdější Německé akademii věd a umění (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste) v Praze vedl od založení komisi pro pravěký a vlastivědný výzkum. Spoluzakládal časopisy ''Sudeta'', ''Firgenwald'' a ''Karpathenland'' a podílel se na jejich vydávání.  
 
V Liberci od 1923 budoval širokou síť německých osvětových a vědeckých institucí, obvykle jim předsedal nebo byl členem představenstva. Řídil chod regionálních lidových univerzit a pobočku spolku Bund der Deutschen in Böhmen, organizoval školské a kulturní týdny a znovu oživil tamní organizaci vědecké společnosti Deutsche Wissenschaftliche Gesellschaft. S podporou severočeských průmyslníků v Liberci inicioval 1923 založení německé knihovny, 1925 Ústavu pro sudetoněmecké vlastivědné bádání (Anstalt für sudetendeutsche Heimatforschung) a Společnosti pro německou osvětu (Gesellschaft für deutsche Volksbildung in der Tschechoslowakischen Republik, od 1932 zv. Goetheheim). V Ústí nad Labem spolu s E. Lehmannem zakládal a vedl další vlastivědný a osvětový spolek (Deutscher Verband für Heimatforschung und Heimatbildung in der Tschechoslowakischen Republik). Jeho přičiněním vznikla 1925 i Německá společnost pro pravěké a rané dějiny (Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakischen Republik). V pozdější Německé akademii věd a umění (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste) v Praze vedl od založení komisi pro pravěký a vlastivědný výzkum. Spoluzakládal časopisy ''Sudeta'', ''Firgenwald'' a ''Karpathenland'' a podílel se na jejich vydávání.  
  
G. spojil ve své mnohostranné „práci pro německý národ“ bádání nacionální, regionální i lokální s populárními výklady pojmu vlast i s pěstováním znalostí o dějinách a jazyku proto, aby tak šířil nacionálně politickou propagandu a sdružil sudetské Němce v nacionálních a vlastivědných organizacích. Vycházel z názoru, že německý národ – zvláště „kmen sudetských Němců“ – je prý kulturně i rasově nadřazen českému národu a všem ostatním. G. propagoval tzv. Němectvo, které údajně vzniklo z původního rasového společenství a na „německém území“. Po 1925 G. prohluboval své kontakty s Německem, zvl. se spolkem Verein für das Deutschtum im Ausland ve Stuttgartu, s lipskou kulturní a osvětovou nadací Stiftung für Volks- und Kulturbodenforschung nebo se Severo- a východoněmeckou badatelskou společností (Nord- und Ostdeutsche Forschungsgemeinschaft). Od 1930 předsedal „německé sekci“ Akademie zur wissenschaftlichen Erforschung und Pflege des Deutschtums. 1929 propagoval koncepci „národní pospolitosti“ v politické publikaci ''Die Sudetendeutschen''. Téhož roku v Praze neúspěšně kandidoval do Národního shromáždění, právě tak neuspěl 1932 a 1933 při volbě rektora pražské Německé univerzity. Po roce 1933 zabránil tomu, aby emigranti židovského původu z Německa našli útočiště na pražské Německé univerzitě. Po zákazu DNP 1933 G. ztratil své funkce v Liberci a od 1935 byl pod policejním dohledem. Své ožehavé postavení v Československu nejprve vyřešil pobytem v Sasku, 1936 přijal profesuru starogermánštiny na univerzitě v Mnichově, kde se nadále věnoval jazykovědě a bavorskému nářečí. Jako člen Sudetoněmecké strany patřil 1938 v Bavorsku k Sudetoněmeckému Freikorpsu. 1939 byl přijat do NSDAP. I přesto, že byl respektován jako jeden z nejvýznamnějších germanistů nacistického Německa, nepodařilo se mu realizovat jím navržený „lexikon germánství“, připravovaný v rámci společnosti Německé dědictví předků (Deutsches Ahnenerbe) a podléhající SS. Z Mnichova už nemohl rozvíjet své sudetoněmecké aktivity a kontakty v bývalém rozsahu. 1941 vyšel v Liberci jemu věnovaný programový sborník ''Wissenschaft im Volkstumskampf''.  
+
G. spojil ve své mnohostranné „práci pro německý národ“ bádání nacionální, regionální i lokální s populárními výklady pojmu vlast i s pěstováním znalostí o dějinách a jazyku proto, aby tak šířil nacionálně politickou propagandu a sdružil sudetské Němce v nacionálních a vlastivědných organizacích. Vycházel z názoru, že německý národ – zvláště „kmen sudetských Němců“ – je prý kulturně i rasově nadřazen českému národu a všem ostatním. G. propagoval tzv. Němectvo, které údajně vzniklo z původního rasového společenství a na „německém území“.  
 +
 
 +
Po 1925 G. prohluboval své kontakty s Německem, zvl. se spolkem Verein für das Deutschtum im Ausland ve Stuttgartu, s lipskou kulturní a osvětovou nadací Stiftung für Volks- und Kulturbodenforschung nebo se Severo- a východoněmeckou badatelskou společností (Nord- und Ostdeutsche Forschungsgemeinschaft). Od 1930 předsedal „německé sekci“ Akademie zur wissenschaftlichen Erforschung und Pflege des Deutschtums. 1929 propagoval koncepci „národní pospolitosti“ v politické publikaci ''Die Sudetendeutschen''. Téhož roku v Praze neúspěšně kandidoval do Národního shromáždění, právě tak neuspěl 1932 a 1933 při volbě rektora pražské Německé univerzity. Po roce 1933 zabránil tomu, aby emigranti židovského původu z Německa našli útočiště na pražské Německé univerzitě. Po zákazu DNP 1933 G. ztratil své funkce v Liberci a od 1935 byl pod policejním dohledem. Své ožehavé postavení v Československu nejprve vyřešil pobytem v Sasku, 1936 přijal profesuru starogermánštiny na univerzitě v Mnichově, kde se nadále věnoval jazykovědě a bavorskému nářečí. Jako člen Sudetoněmecké strany patřil 1938 v Bavorsku k Sudetoněmeckému Freikorpsu. 1939 byl přijat do NSDAP. I přesto, že byl respektován jako jeden z nejvýznamnějších germanistů nacistického Německa, nepodařilo se mu realizovat jím navržený „lexikon germánství“, připravovaný v rámci společnosti Německé dědictví předků (Deutsches Ahnenerbe) a podléhající SS. Z Mnichova už nemohl rozvíjet své sudetoněmecké aktivity a kontakty v bývalém rozsahu. 1941 vyšel v Liberci jemu věnovaný programový sborník ''Wissenschaft im Volkstumskampf''.  
  
 
G. byl 1921–27 a 1936–43 korespondentem a 1927–36 řádným členem Německé akademie v Praze, od 1927 členem korespondentem Akademie věd ve Vídni, od 1933 v Göttingenu a řádným členem Bavorské akademie věd v Mnichově (od 1941 tajemníkem filozoficko-historické třídy). Zároveň se stal čestným členem Hornolužické společnosti nauk ve Zhořelci. 1940 obdržel Ackermannovu medaili libereckého institutu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volkstumsforschung Reichenberg), 1941 Humboldtovu medaili a posmrtně cenu Josepha Eichendorffa. Urna s G. popelem byla uložena v Liberci.
 
G. byl 1921–27 a 1936–43 korespondentem a 1927–36 řádným členem Německé akademie v Praze, od 1927 členem korespondentem Akademie věd ve Vídni, od 1933 v Göttingenu a řádným členem Bavorské akademie věd v Mnichově (od 1941 tajemníkem filozoficko-historické třídy). Zároveň se stal čestným členem Hornolužické společnosti nauk ve Zhořelci. 1940 obdržel Ackermannovu medaili libereckého institutu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volkstumsforschung Reichenberg), 1941 Humboldtovu medaili a posmrtně cenu Josepha Eichendorffa. Urna s G. popelem byla uložena v Liberci.

Verze z 4. 3. 2021, 10:25

Erich Clemens GIERACH
Narození 23.11.1881
Místo narození Bydgoszcz (Polsko)
Úmrtí 16.12.1943
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 55- Jazykovědec
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 625-626
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46432

GIERACH, Erich Clemens (též Erich Volkmann), * 23. 11. 1881 Bydgoszcz (Polsko), † 16. 12. 1943 Mnichov (Německo), germanista, pedagog, osvětový pracovník, politik

Narodil se v evangelické rodině v Brombergu, tehdy v Západním Prusku. Rodina přesídlila 1887 do Liberce, kde otec Hugo G. převzal vedení tiskárny listu Deutsche Volkszeitung. G. tam maturoval na gymnáziu a ovlivněn Georgem Schönererem působil ve velkoněmecké mládežnické organizaci Deutsche Jungmannschaft. 1900–08 absolvoval germanistiku, romanistiku, anglistiku a historii na pražské německé univerzitě, studijně pobýval v Bonnu, Paříži a Oxfordu. Jako člen studentského spolku Germania se od 1906 zapojil do německého vlastivědného výzkumu severních Čech, od 1912 vedl libereckou skupinu německého nacionálního spolku Neuer deutscher Bund für Österreich. 1905–21 učil moderní jazyky na liberecké obchodní akademii. Vědecky se zaměřil na staroněmeckou a středohornoněmeckou filologii a dějiny staré francouzštiny; 1913 podal v Praze habilitační spis věnovaný Hartmannovi von der Aue, který však byl z formálních důvodů odmítnut. 1914 se G. jako záložní důstojník dobrovolně přihlásil do rakousko-uherské armády, 1915 padl u Přemyšlu do ruského zajetí a přednášel v Irkutsku na univerzitě v zajateckém táboře. Po návratu do Československa publikoval brožury pro německé nacionální hnutí (tzv. Böhmerlandbewegung) a podílel se na založení Německé nacionální strany (Deutsche Nationalpartei, DNP). 1919–33 byl členem libereckého zastupitelstva, zpočátku stál v čele městského výboru, později úřadu pro lidovou osvětu. Od 1920 působil také jako inspektor německých obchodních škol. 1921 byl povolán jako profesor germanistiky na pražskou Německou univerzitu, 1925/26 byl děkanem její filozofické fakulty, 1929/30 vedl katedru anglistiky; na germanistice založil oddělení pro výzkum nářečí a fonetiky a 1928 přispěl k založení katedry pre- a protohistorie. Svoji odbornou a vydavatelskou činnost (úzce specializovanou na medievistiku a spolupráci na nových vydáních středohornoněmecké gramatiky H. Paula) rozšířil o výzkum německých nářečí, místních a pomístních jmen, dějin osídlení, migrace, prehistorie a také národopis a vlastivědu.

V Liberci od 1923 budoval širokou síť německých osvětových a vědeckých institucí, obvykle jim předsedal nebo byl členem představenstva. Řídil chod regionálních lidových univerzit a pobočku spolku Bund der Deutschen in Böhmen, organizoval školské a kulturní týdny a znovu oživil tamní organizaci vědecké společnosti Deutsche Wissenschaftliche Gesellschaft. S podporou severočeských průmyslníků v Liberci inicioval 1923 založení německé knihovny, 1925 Ústavu pro sudetoněmecké vlastivědné bádání (Anstalt für sudetendeutsche Heimatforschung) a Společnosti pro německou osvětu (Gesellschaft für deutsche Volksbildung in der Tschechoslowakischen Republik, od 1932 zv. Goetheheim). V Ústí nad Labem spolu s E. Lehmannem zakládal a vedl další vlastivědný a osvětový spolek (Deutscher Verband für Heimatforschung und Heimatbildung in der Tschechoslowakischen Republik). Jeho přičiněním vznikla 1925 i Německá společnost pro pravěké a rané dějiny (Deutsche Gesellschaft für Vor- und Frühgeschichte in der Tschechoslowakischen Republik). V pozdější Německé akademii věd a umění (Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste) v Praze vedl od založení komisi pro pravěký a vlastivědný výzkum. Spoluzakládal časopisy Sudeta, Firgenwald a Karpathenland a podílel se na jejich vydávání.

G. spojil ve své mnohostranné „práci pro německý národ“ bádání nacionální, regionální i lokální s populárními výklady pojmu vlast i s pěstováním znalostí o dějinách a jazyku proto, aby tak šířil nacionálně politickou propagandu a sdružil sudetské Němce v nacionálních a vlastivědných organizacích. Vycházel z názoru, že německý národ – zvláště „kmen sudetských Němců“ – je prý kulturně i rasově nadřazen českému národu a všem ostatním. G. propagoval tzv. Němectvo, které údajně vzniklo z původního rasového společenství a na „německém území“.

Po 1925 G. prohluboval své kontakty s Německem, zvl. se spolkem Verein für das Deutschtum im Ausland ve Stuttgartu, s lipskou kulturní a osvětovou nadací Stiftung für Volks- und Kulturbodenforschung nebo se Severo- a východoněmeckou badatelskou společností (Nord- und Ostdeutsche Forschungsgemeinschaft). Od 1930 předsedal „německé sekci“ Akademie zur wissenschaftlichen Erforschung und Pflege des Deutschtums. 1929 propagoval koncepci „národní pospolitosti“ v politické publikaci Die Sudetendeutschen. Téhož roku v Praze neúspěšně kandidoval do Národního shromáždění, právě tak neuspěl 1932 a 1933 při volbě rektora pražské Německé univerzity. Po roce 1933 zabránil tomu, aby emigranti židovského původu z Německa našli útočiště na pražské Německé univerzitě. Po zákazu DNP 1933 G. ztratil své funkce v Liberci a od 1935 byl pod policejním dohledem. Své ožehavé postavení v Československu nejprve vyřešil pobytem v Sasku, 1936 přijal profesuru starogermánštiny na univerzitě v Mnichově, kde se nadále věnoval jazykovědě a bavorskému nářečí. Jako člen Sudetoněmecké strany patřil 1938 v Bavorsku k Sudetoněmeckému Freikorpsu. 1939 byl přijat do NSDAP. I přesto, že byl respektován jako jeden z nejvýznamnějších germanistů nacistického Německa, nepodařilo se mu realizovat jím navržený „lexikon germánství“, připravovaný v rámci společnosti Německé dědictví předků (Deutsches Ahnenerbe) a podléhající SS. Z Mnichova už nemohl rozvíjet své sudetoněmecké aktivity a kontakty v bývalém rozsahu. 1941 vyšel v Liberci jemu věnovaný programový sborník Wissenschaft im Volkstumskampf.

G. byl 1921–27 a 1936–43 korespondentem a 1927–36 řádným členem Německé akademie v Praze, od 1927 členem korespondentem Akademie věd ve Vídni, od 1933 v Göttingenu a řádným členem Bavorské akademie věd v Mnichově (od 1941 tajemníkem filozoficko-historické třídy). Zároveň se stal čestným členem Hornolužické společnosti nauk ve Zhořelci. 1940 obdržel Ackermannovu medaili libereckého institutu (Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volkstumsforschung Reichenberg), 1941 Humboldtovu medaili a posmrtně cenu Josepha Eichendorffa. Urna s G. popelem byla uložena v Liberci.

D: Zur Sprache von Eilharts Tristrant, 1906; Synkope und Lautabstufung. Ein Beitrag zur Lautgeschichte des vorliterarischen Französisch, Halle an der Saale 1910; Der Arme Heinrich von Hartmann von der Aue, Heidelberg 1913, 2., rozš. vyd. 1925; Untersuchungen zum Armen Heinrich, Berlin 1917. Edice: Prager deutsche Studien 27–48, 1921–1940; Sudetendeutsche Lebensbilder 1–3, 1926–1930; Deutsch-Gabel, 1926; Heimatkunde des Bezirkes Friedland in Böhmen, 1924–1926; Forschungen der sudetendeutschen Heimatkunde 1–9, 1926–1940; Das Märterbuch, Berlin 1928; Beiträge zur Kenntnis sudetendeutscher Mundarten 3–9, 1925–1940; Mittelhochdeutsche Grammatik, Halle an der Saale 1939 (13. vyd.); Sudetendeutscher Flurnamen-Sammler 1–8, 1930–1935; Sudetendeutsche Geschichtsquellen 1–7, 1930–1943; Heimatkunde des Bezirkes Deutsch-Gabel in Böhmen, 1932; Sudetendeutsches Ortsnamen- -Buch 1–8, 1932–1944; Die Ortsnamen des Bezirks Reichenberg, 1932; Die Ortsnamen des Bezirks Friedland, 1935; Sudetendeutsche Stadtgeschichten 1, 1937; Böhmen und Mähren im Deutschen Reich, 1939; Untersuchungen zur Geschichte der deutschen Sprache 1–2, 1940–1942; Forschungen zur bairischen Mundartkunde 1–2, 1941–1942.

L: Jaksch, s. 77; Bohemia 20. 11. 1931, s. 3 (foto); OSND 2/2, s. 857; J. Pfitzner, E. G. ein Fünfziger, in: Sudetendeutsches Jahrbuch, 1931, s. 86–94 (foto); J. Syrowatka, E. G., in: Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues 30, 1936, s. 97–102 (s bibliografií); Sudetendeutsche Monatshefte, 1936, s. 211–212; F. Runge, in: Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Iser-Gaues 35, 1941/42, s. 57–61; J. Pfitzner, E. G. und der sudetendeutsche Volkstumskampf, in: Wissenschaft im Volk stumskampf. E. G. zu seinem 60. Geburtstag, K. Oberdorffer – B. Schier – W. Wostry (eds.), 1941, s. 9–24 (foto a bibliografie, s. 477–490); W. Wostry, Dem Andenken E. G.s, in: Sudetendeutsche Monatshefte, 1944, s. 2–5; Jahrbuch der Akademie der Wissenschaften in Göttingen 1943/44, 1944, s. 83–85; ÖAW Almanach 1944, sv. 94, Wien 1946, s. 212–215; B. Schier, E. G., in: Zeitschrift für Ostforschung (Marburg an der Lahn) 1, 1952, s. 114–117; Internationales Germanistenlexikon 1800–1950, 1, C. König (ed.), Berlin 2003, s. 557; ÖBL 1, s. 438–439; B. Schier, E. G., dem Volksforscher und Organisator zum Gedächtnis 1881–1943, in: Sudetendeutscher Kulturalmanach (München) 2, 1958, s. 61–65; Sudetendeutsche Zeitung 1. 12. 1961, s. 9; B. Schier, E. G. zum Gedenken, in: Bohemia 3, 1962, s. 571–577; BL 1, s. 436; B. Schier, Prof. Dr. E. G. (1881–1943), in: Jahrbuch für ostdeutsche Volkskunde 24, Marburg an der Lahn 1981, s. 285–293; M. Bonk, Deutsche Philologie in München, Berlin 1995; G. Simon, Die hochfliegenden Pläne eines „nichtamtlichen Kulturministers“: E. G. s „Sachwörterbuch der Germanenkunde“, Tübingen 1998 (foto); O. Konrád, Eine lange Feindschaft. Die Prager Professoren E. G. und Gerhard Gesemann in der Tschechoslowakischen Republik und im Nationalsozialismus, in: AUC – Historia Universitatis Carolinae Pragen - sis 43, č. 1–2, 2003, s. 173–192; I. Haar, „Sudetendeutsche“ Bevölkerungsfragen zwischen Minderheitenkampf und Münchener Abkommen, in: Historical Social Research, 31, 2006, č. 4, s. 236–262; Geschichtsschreibung zu den böhmischen Ländern im 20. Jahrhundert, C. Brenner a kol. (eds.), München 2006; Kosch Lit 11, s. 202–203; O. Konrád, Die Sudetendeutsche Anstalt für Landes- und Volksforschung 1940–1945, in: Die sudetendeutsche Geschichtsschreibung 1918–1960, S. Albrecht a kol. (eds.), München 2008, s. 71–95; T. Weger, „Volkstumskampf“ ohne Ende? Sudetendeutsche Organisationen 1945–1955, Frankfurt am Main u. a. 2008; I. Haar, E. G., in: Handbuch der völkischen Wissenschaften, I. Haar – M. Fahlbusch (eds.), München 2008, s. 193–198; K.-H. Ehlers, „Wissenschaft im Volkstumskampf“ der Sudetendeutschen – mit finanzieller Unterstützung aus Deutschland, in: Deutsche, Tschechen, Böhmen, S. Höhne – L. Udolph (eds.), Köln 2010, s. 245–264; O. Konrád, Dějepisectví, germanistika a slavistika na Německé univerzitě v Praze 1918–1945, 2011; Hledání centra, K. Kaiserová – M. Kunštát (eds.), 2011; J. Balcarová, „Jeden za všechny, všichni za jednoho!“, 2013; E. Hahnová, Od Palackého k Benešovi, 2014, rejstřík; M. Josefovičová, Německé vědecké instituce v Liberci 1923–1945, 2014, passim.

P: SOkA, Liberec, pozůstalost vlastivědného pracovníka Dr. E. G. (1908 až 1943); Archiv UK, Praha; Masarykův ústav – Archiv AV ČR, Praha; Institut für Deutsche Sprache, Mannheim. Nachlass Otto Basler (část pozůstalo - sti E. G.).

Robert Luft