GILLAR Jan 24.6.1904-7.5.1967: Porovnání verzí
(GILLAR_Jan_24.6.1904-7.5.1967) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan GILLAR | | jméno = Jan GILLAR | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Gillar Jan portret.jpg |
| datum narození = 24.6.1904 | | datum narození = 24.6.1904 | ||
− | | místo narození = Příbor | + | | místo narození = Příbor (u Nového Jičína) |
| datum úmrtí = 7.5.1967 | | datum úmrtí = 7.5.1967 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 628 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GILLAR, Jan,''' ''* 24. 6. 1904 Příbor (u Nového Jičína), † 7. 5. 1967 Praha, architekt, urbanista, designér'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny Josefa G., gymnazijního profesora českého | ||
+ | a německého jazyka, a Anny, původem z Krásna nad Bečvou. | ||
+ | Před první světovou válkou se rodiče přestěhovali do Plzně, kde | ||
+ | otec 1918 náhle zemřel, a v důsledku toho se rodina dostala | ||
+ | do tíživé ekonomické situace. Středoškolské vzdělání G. získal | ||
+ | na tamní průmyslové škole (1919–23). Poté se zapsal na Školu | ||
+ | architektury a pozemního stavitelství ČVUT, 1925 přešel | ||
+ | na AVU k J. Gočárovi, absolvoval 1928. Již jako student navázal | ||
+ | kontakty s avantgardním sdružením Devětsil. Přijal Teigův | ||
+ | program vědeckého funkcionalismu a v raných třicátých | ||
+ | letech tvořil pod vlivem H. Meyera, švýcarské skupiny ABC | ||
+ | a sovětských konstruktivistů. Již v průběhu studia se účastnil | ||
+ | veřejných soutěží. Pracoval v ateliéru architekta J. Zázvorky, | ||
+ | dále u stavební firmy Ing. Záruba – Pfeffermann a 1928–31 | ||
+ | příležitostně u J. Krejcara. Během hospodářské krize ve třicátých | ||
+ | letech se politicky radikalizoval. Projektoval byty pro | ||
+ | sociálně slabé skupiny obyvatel, existenční obytné minimum | ||
+ | řešil kolektivizací bytových funkcí. 1931 se účastnil Výstavy | ||
+ | proletářského bydlení. Již v té době patřil k významným urbanistům, | ||
+ | navrhoval nové koncepce výstavby sídlištních celků. | ||
+ | G. v exteriéru i interiéru elegantní, funkční a výtvarně čisté budovy, | ||
+ | zejména soubor Francouzských škol v Praze-Dejvicích, se | ||
+ | zařadily k významným dílům českého funkcionalismu. 1931 | ||
+ | si založil vlastní projekční ateliér. Věnoval se především sociálním | ||
+ | stavbám, ale navrhl i řadu vil, nájemních domů nebo | ||
+ | monumentů. | ||
+ | |||
+ | Přispíval také do odborných časopisů, např. ''Stavitel'', v jehož | ||
+ | redakčním kolektivu 1928–31 působil, dále ''ReD'', ''Stavba'', | ||
+ | ''Žijeme'', ''Architektura ČSR''. Své práce vystavoval doma i v zahraničí | ||
+ | (Budapešť, Brusel, Paříž, Berlín, Stockholm, Bukurešť, Benátky). Během druhé světové války se angažoval v odboji. | ||
+ | Po únoru 1948 pracoval ve Stavoprojektu v Plzni, na Slovensku | ||
+ | a v Praze. Po zrušení Stavoprojektu zastával funkci sekretáře | ||
+ | ideové rady pro výstavbu Vysoké stranické školy při ÚV | ||
+ | KSČ. Od poloviny padesátých let byl zaměstnán ve Studijním | ||
+ | a typizačním ústavu, kde se soustředil na řešení typových projektů | ||
+ | obytných a občanských budov. | ||
+ | |||
+ | Byl členem Devětsilu, Levé fronty, československé skupiny | ||
+ | Mezinárodních kongresů moderní architektury (Congrès International | ||
+ | ďArchitecture Moderne – CIAM) a Svazu socialistických | ||
+ | architektů. 1964 získal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. | ||
+ | Syn '''Jaroslav G.''' (* 9. 3. 1942 Praha), režisér, scenárista | ||
+ | a překladatel, dlouhodobě působil v Divadle Na Zábradlí. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Muzejní a správní budova Památníku národního osvobození | ||
+ | v Praze-Žižkově, 1926–1930 (ateliér J. Zázvorky); nájemní dům v Praze, | ||
+ | Vinohradská třída 1513, 1932; Francouzské školy v Praze-Dejvicích, | ||
+ | Bílá 1784, 1931–1934; dům Karla a Jany Teigových v Praze-Smíchově, | ||
+ | U Šalamounky 2369, 1937–1939; zařízení interiérů obchodního domu Bílá | ||
+ | labuť v Praze, Na Poříčí, 1939; dům sociální péče v Kostelci nad Černými | ||
+ | lesy, 1939–1942; zařízení interiéru obchodního domu ASO v Moravské | ||
+ | Ostravě, 1940; domy okresní sociální péče v Chotěboři a Pacově, 1940. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Styl 6 (11), 1925–1926, s. 116; Stavitel 2, 1935, s. 17–32; Český funkcionalismus | ||
+ | 1 (katalog výstavy UPM), A. Vondrová (ed.), 1978; T. Černoušek – | ||
+ | V. Šlapeta – P. Zatloukal, Olomoucká architektura 1900–1950, 1981, s. 10, | ||
+ | 12–13, 19–21; R. Švácha, J. G., in: Výtvarná kultura 8, 1984, č. 3, s. 63–64; | ||
+ | Z. Lukeš, J. G., in: Československý architekt 31, 1985, č. 4, s. 4; K. Pažoutová, | ||
+ | J. G., in: Architekt 43, 1997, č. 11, s. 50–51; NEČVU, s. 210; | ||
+ | R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury | ||
+ | 1. poloviny 20. století, 1994, s. 577; Umělecké památky Prahy. Nové Město. | ||
+ | Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, rejstřík; totéž, Velká Praha A/L, P. Vlček | ||
+ | (ed.), 2012, rejstřík; J. E. Svoboda – J. Noll – E. Havlová, Praha 1919–1940. | ||
+ | Kapitoly o meziválečné architektuře, 2000, s. 253; Forma sleduje vědu. Teige, | ||
+ | G. a evropský vědecký funkcionalismus 1922–1948, R. Švácha (ed.), 2000; | ||
+ | M. Dulla – H. Moravčíková, Architektúra Slovenska v 20. storočí, Bratislava | ||
+ | 2002, s. 396, 512; P. Veverka – D. Dvořáková – P. Krajčí – Z. Lukeš, Slavné | ||
+ | pražské vily, 1999–2004, s. 136–137. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/records/ffbff869-d7f5-45f3-82f6-d934ecf80457 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Markéta Svobodová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Řádka 20: | Řádka 95: | ||
[[Kategorie:1967]] | [[Kategorie:1967]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Gillar Jan vila.jpg|Dům Karla a Jany Teigových v Praze na Smíchově, vystavěn 1937-1939 | ||
+ | Gillar Jan domy.jpg|Obytné domy Na Hubálce v pražských Střešovicích, vystavěny 1939 | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 9. 1. 2022, 19:58
Jan GILLAR | |
Narození | 24.6.1904 |
---|---|
Místo narození | Příbor (u Nového Jičína) |
Úmrtí | 7.5.1967 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 628 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=67139 |
GILLAR, Jan, * 24. 6. 1904 Příbor (u Nového Jičína), † 7. 5. 1967 Praha, architekt, urbanista, designér
Pocházel z rodiny Josefa G., gymnazijního profesora českého a německého jazyka, a Anny, původem z Krásna nad Bečvou. Před první světovou válkou se rodiče přestěhovali do Plzně, kde otec 1918 náhle zemřel, a v důsledku toho se rodina dostala do tíživé ekonomické situace. Středoškolské vzdělání G. získal na tamní průmyslové škole (1919–23). Poté se zapsal na Školu architektury a pozemního stavitelství ČVUT, 1925 přešel na AVU k J. Gočárovi, absolvoval 1928. Již jako student navázal kontakty s avantgardním sdružením Devětsil. Přijal Teigův program vědeckého funkcionalismu a v raných třicátých letech tvořil pod vlivem H. Meyera, švýcarské skupiny ABC a sovětských konstruktivistů. Již v průběhu studia se účastnil veřejných soutěží. Pracoval v ateliéru architekta J. Zázvorky, dále u stavební firmy Ing. Záruba – Pfeffermann a 1928–31 příležitostně u J. Krejcara. Během hospodářské krize ve třicátých letech se politicky radikalizoval. Projektoval byty pro sociálně slabé skupiny obyvatel, existenční obytné minimum řešil kolektivizací bytových funkcí. 1931 se účastnil Výstavy proletářského bydlení. Již v té době patřil k významným urbanistům, navrhoval nové koncepce výstavby sídlištních celků. G. v exteriéru i interiéru elegantní, funkční a výtvarně čisté budovy, zejména soubor Francouzských škol v Praze-Dejvicích, se zařadily k významným dílům českého funkcionalismu. 1931 si založil vlastní projekční ateliér. Věnoval se především sociálním stavbám, ale navrhl i řadu vil, nájemních domů nebo monumentů.
Přispíval také do odborných časopisů, např. Stavitel, v jehož redakčním kolektivu 1928–31 působil, dále ReD, Stavba, Žijeme, Architektura ČSR. Své práce vystavoval doma i v zahraničí (Budapešť, Brusel, Paříž, Berlín, Stockholm, Bukurešť, Benátky). Během druhé světové války se angažoval v odboji. Po únoru 1948 pracoval ve Stavoprojektu v Plzni, na Slovensku a v Praze. Po zrušení Stavoprojektu zastával funkci sekretáře ideové rady pro výstavbu Vysoké stranické školy při ÚV KSČ. Od poloviny padesátých let byl zaměstnán ve Studijním a typizačním ústavu, kde se soustředil na řešení typových projektů obytných a občanských budov.
Byl členem Devětsilu, Levé fronty, československé skupiny Mezinárodních kongresů moderní architektury (Congrès International ďArchitecture Moderne – CIAM) a Svazu socialistických architektů. 1964 získal vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Syn Jaroslav G. (* 9. 3. 1942 Praha), režisér, scenárista a překladatel, dlouhodobě působil v Divadle Na Zábradlí.
D: výběr: Muzejní a správní budova Památníku národního osvobození v Praze-Žižkově, 1926–1930 (ateliér J. Zázvorky); nájemní dům v Praze, Vinohradská třída 1513, 1932; Francouzské školy v Praze-Dejvicích, Bílá 1784, 1931–1934; dům Karla a Jany Teigových v Praze-Smíchově, U Šalamounky 2369, 1937–1939; zařízení interiérů obchodního domu Bílá labuť v Praze, Na Poříčí, 1939; dům sociální péče v Kostelci nad Černými lesy, 1939–1942; zařízení interiéru obchodního domu ASO v Moravské Ostravě, 1940; domy okresní sociální péče v Chotěboři a Pacově, 1940.
L: Styl 6 (11), 1925–1926, s. 116; Stavitel 2, 1935, s. 17–32; Český funkcionalismus 1 (katalog výstavy UPM), A. Vondrová (ed.), 1978; T. Černoušek – V. Šlapeta – P. Zatloukal, Olomoucká architektura 1900–1950, 1981, s. 10, 12–13, 19–21; R. Švácha, J. G., in: Výtvarná kultura 8, 1984, č. 3, s. 63–64; Z. Lukeš, J. G., in: Československý architekt 31, 1985, č. 4, s. 4; K. Pažoutová, J. G., in: Architekt 43, 1997, č. 11, s. 50–51; NEČVU, s. 210; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století, 1994, s. 577; Umělecké památky Prahy. Nové Město. Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, rejstřík; totéž, Velká Praha A/L, P. Vlček (ed.), 2012, rejstřík; J. E. Svoboda – J. Noll – E. Havlová, Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválečné architektuře, 2000, s. 253; Forma sleduje vědu. Teige, G. a evropský vědecký funkcionalismus 1922–1948, R. Švácha (ed.), 2000; M. Dulla – H. Moravčíková, Architektúra Slovenska v 20. storočí, Bratislava 2002, s. 396, 512; P. Veverka – D. Dvořáková – P. Krajčí – Z. Lukeš, Slavné pražské vily, 1999–2004, s. 136–137.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Markéta Svobodová