Biografický slovník
GINTL Zdeněk 13.10.1878-25.4.1936: Porovnání verzí
(GINTL_Zdeněk_13.10.1878-25.4.1936) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 13.10.1878 | | datum narození = 13.10.1878 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Hořovice |
| datum úmrtí = 25.4.1936 | | datum úmrtí = 25.4.1936 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
64- Překladatel | 64- Překladatel | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''GINTL, Zdeněk,''' ''* 13. 10. 1878 Hořovice, † 25. 4. 1936 Praha, knihovník, překladatel, spisovatel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze staré patricijské rodiny. Jeho otec '''Otto G.''' (* 11. 9. | ||
| + | 1838 Praha, † 15. 1. 1921 Praha) byl advokát, amatérský botanik, | ||
| + | staročeský politik, spoluzakladatel Českého klubu přírodovědeckého, | ||
| + | 1878–80 zemský poslanec, podnikatel. 1891 | ||
| + | se rodina přestěhovala na Královské Vinohrady (Praha). | ||
| + | |||
| + | G. maturoval 1897 na reálce v Ječné ulici, studia na české | ||
| + | technice nedokončil, 1905 nastoupil jako úředník na asanační | ||
| + | referát pražského magistrátu. Od 1921 pracoval v pražské | ||
| + | městské knihovně a v podmínkách samostatného státu se | ||
| + | zasloužil | ||
| + | o budování jejích knižních fondů. Stal se významným | ||
| + | bibliografem a po absolvování Státní knihovnické školy | ||
| + | od 1923 prvním přednostou literárního oddělení; organizoval | ||
| + | výběr a nákup knih. Cestoval po evropských zemích, sbíral | ||
| + | a katalogizoval bibliofilské tisky. Patřil rovněž k vynikajícím | ||
| + | hráčům na violoncello a předním představitelům pražských | ||
| + | zednářských lóží 28. říjen a Bolzano. Politicky se angažoval | ||
| + | v národně demokratické straně, v níž podporoval hradní křídlo | ||
| + | kancléře P. Šámala. Byl zakládajícím členem Knihovědné | ||
| + | společnosti a Společnosti F. M. Dostojevského. S manželkou | ||
| + | Marií si dal 1929 postavit funkcionalistickou vilu v Šárecké | ||
| + | ulici v pražských Dejvicích. | ||
| + | |||
| + | V literární práci G. čerpal inspiraci zejména z francouzských | ||
| + | racionalistických a osvícenských zdrojů, byl ovlivněn galským | ||
| + | humorem a zaměřen silně antiklerikálně. Jeho překlady francouzských, | ||
| + | německých a anglických her (většinou pro Městské | ||
| + | divadlo na Královských Vinohradech) se vyznačovaly živým | ||
| + | dialogem a jazykovou vynalézavostí, např. některé hry Molièra | ||
| + | a P. Corneilleho, ''Komedie na faře'' H. Lautensacka, ''Marie Stuartovna'' F. Schillera, díla alžbětinských dramatiků či ''Veliká Kateřina'' | ||
| + | G. B. Shawa. Velkého ohlasu se dočkalo přetlumočení tří | ||
| + | svazků ''Šprýmovných povídaček'' H. de Balzaka (1931), ''Mnišského přírodopisu'' I. A. Borna (1934) a ''Barona Prášila'' G. A. Bürgera | ||
| + | (1935). Významu překladů nedosáhla G. vlastní dramatická | ||
| + | tvorba ve spoluautorství s B. Vrbským (''Jízda pánů'', 1921; ''Lesní ženka'', 1925) ani dekadentní básnický debut ''Werther'' (1907). | ||
| + | Výjimečné postavení v jeho díle měl soubor povídek pro mládež | ||
| + | ''O starých českých muzikantech'' (1947). V rukopise zůstala | ||
| + | sbírka literárních parodií ''Byl jednou jeden král''. G. užíval pseudonymů | ||
| + | Fred Grygar, Zdeněk Grygar, Justus. | ||
| + | |||
| + | Dobově omezené zůstaly jeho zednářské publikace (''Kněží katoličtí v českém obrození,'' ''před ním a po něm'', 1924; ''Svobodné zednářství'', 1926) a knihovědně-bibliografické, především | ||
| + | ''Seznam české beletrie původní i přeložené'' (1929, doplňky 1932, | ||
| + | 1935 a 1938, připravený J. Freyem). Kulturněhistorickou cenu | ||
| + | si uchoval soupis životopisů a osobních monografií ''Postavy a osobnosti'' (1936, doplněný M. Heřmanem) jako první svazek | ||
| + | zamýšleného, ale nerealizovaného vydání společenskovědních | ||
| + | katalogů knihovny. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' k Ottovi G.: AČP, s. 112. K Zdeňkovi G.: OSND 2/2, s. 862; Kulturní | ||
| + | adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 109; LČL 1, s. 799–800 (s bibliografií | ||
| + | a další literaturou); J. Thon, O městské knihovně, knihách a také | ||
| + | lidech, 1938, s. 100–103; J. Čechurová, České svobodné zednářství | ||
| + | ve XX. století, 2002, passim; Z. Čermáková, Městská knihovna v zrcadle | ||
| + | století 1891–1991, 2003, s. 36–37. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 77: | ||
[[Kategorie:1878]] | [[Kategorie:1878]] | ||
| + | [[Kategorie:Hořovice]] | ||
[[Kategorie:1936]] | [[Kategorie:1936]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 10. 6. 2018, 11:20
| Zdeněk GINTL | |
 | |
| Narození | 13.10.1878 |
|---|---|
| Místo narození | Hořovice |
| Úmrtí | 25.4.1936 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 64- Překladatel 70- Knihovník nebo pracovník informatiky |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46437 |
GINTL, Zdeněk, * 13. 10. 1878 Hořovice, † 25. 4. 1936 Praha, knihovník, překladatel, spisovatel
Pocházel ze staré patricijské rodiny. Jeho otec Otto G. (* 11. 9. 1838 Praha, † 15. 1. 1921 Praha) byl advokát, amatérský botanik, staročeský politik, spoluzakladatel Českého klubu přírodovědeckého, 1878–80 zemský poslanec, podnikatel. 1891 se rodina přestěhovala na Královské Vinohrady (Praha).
G. maturoval 1897 na reálce v Ječné ulici, studia na české technice nedokončil, 1905 nastoupil jako úředník na asanační referát pražského magistrátu. Od 1921 pracoval v pražské městské knihovně a v podmínkách samostatného státu se zasloužil o budování jejích knižních fondů. Stal se významným bibliografem a po absolvování Státní knihovnické školy od 1923 prvním přednostou literárního oddělení; organizoval výběr a nákup knih. Cestoval po evropských zemích, sbíral a katalogizoval bibliofilské tisky. Patřil rovněž k vynikajícím hráčům na violoncello a předním představitelům pražských zednářských lóží 28. říjen a Bolzano. Politicky se angažoval v národně demokratické straně, v níž podporoval hradní křídlo kancléře P. Šámala. Byl zakládajícím členem Knihovědné společnosti a Společnosti F. M. Dostojevského. S manželkou Marií si dal 1929 postavit funkcionalistickou vilu v Šárecké ulici v pražských Dejvicích.
V literární práci G. čerpal inspiraci zejména z francouzských racionalistických a osvícenských zdrojů, byl ovlivněn galským humorem a zaměřen silně antiklerikálně. Jeho překlady francouzských, německých a anglických her (většinou pro Městské divadlo na Královských Vinohradech) se vyznačovaly živým dialogem a jazykovou vynalézavostí, např. některé hry Molièra a P. Corneilleho, Komedie na faře H. Lautensacka, Marie Stuartovna F. Schillera, díla alžbětinských dramatiků či Veliká Kateřina G. B. Shawa. Velkého ohlasu se dočkalo přetlumočení tří svazků Šprýmovných povídaček H. de Balzaka (1931), Mnišského přírodopisu I. A. Borna (1934) a Barona Prášila G. A. Bürgera (1935). Významu překladů nedosáhla G. vlastní dramatická tvorba ve spoluautorství s B. Vrbským (Jízda pánů, 1921; Lesní ženka, 1925) ani dekadentní básnický debut Werther (1907). Výjimečné postavení v jeho díle měl soubor povídek pro mládež O starých českých muzikantech (1947). V rukopise zůstala sbírka literárních parodií Byl jednou jeden král. G. užíval pseudonymů Fred Grygar, Zdeněk Grygar, Justus.
Dobově omezené zůstaly jeho zednářské publikace (Kněží katoličtí v českém obrození, před ním a po něm, 1924; Svobodné zednářství, 1926) a knihovědně-bibliografické, především Seznam české beletrie původní i přeložené (1929, doplňky 1932, 1935 a 1938, připravený J. Freyem). Kulturněhistorickou cenu si uchoval soupis životopisů a osobních monografií Postavy a osobnosti (1936, doplněný M. Heřmanem) jako první svazek zamýšleného, ale nerealizovaného vydání společenskovědních katalogů knihovny.
L: k Ottovi G.: AČP, s. 112. K Zdeňkovi G.: OSND 2/2, s. 862; Kulturní adresář ČSR, A. Dolenský (ed.), 1936, s. 109; LČL 1, s. 799–800 (s bibliografií a další literaturou); J. Thon, O městské knihovně, knihách a také lidech, 1938, s. 100–103; J. Čechurová, České svobodné zednářství ve XX. století, 2002, passim; Z. Čermáková, Městská knihovna v zrcadle století 1891–1991, 2003, s. 36–37.
Martin Kučera
