GINZEL Jakob 14.7.1792-31.3.1862: Porovnání verzí
(GINZEL_Jakob_14.7.1792-31.3.1862) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 14.7.1792 | | datum narození = 14.7.1792 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Liberec |
| datum úmrtí = 31.3.1862 | | datum úmrtí = 31.3.1862 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Liberec |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''GINZEL, Jakob''' ''(též Jacob), * 14. 7. 1792 Liberec, † 31. 3. 1862 Liberec, malíř, stavitel betlémů'' | ||
+ | |||
+ | V dílně svého otce se vyučil truhlářem. Již tehdy se zabýval | ||
+ | výrobou betlémů a také kreslil; předlohou mu byly staré rytiny | ||
+ | a příroda. 1814 přišel jako tovaryš do Prahy, kde měl | ||
+ | začít pracovat u truhlářského mistra. Seznámil se s malířem | ||
+ | F. Waldherrem, který ho doporučil svému učiteli J. Berglerovi, | ||
+ | řediteli pražské AVU. Studium na ní G. umožnila finanční | ||
+ | podpora hraběte K. K. Clam-Gallase. Nesouhlas s eklektickým | ||
+ | zaměřením školy ho 1818 přiměl k odchodu na akademii | ||
+ | do Drážďan, kde se v galerii setkal s díly P. P. Rubense, A. van | ||
+ | Dycka, F. Snyderse, Tiziana ad. 1820–30 vytvořil na zakázku | ||
+ | asi čtyři stovky portrétů libereckých měšťanů; podobizny prezentoval | ||
+ | na výstavách v pražském Klementinu. Maloval též | ||
+ | figury do vánočních betlémů, jejichž stavba patřila v libereckých | ||
+ | rodinách k oblíbené tradici. Vyráběl je s bratrem Franzem | ||
+ | (1794–1827), uměleckým truhlářem a mechanikem; G. kreslil | ||
+ | figury, které Franz vystřihoval, lepil na tuhý papír a zpevňoval | ||
+ | dřevěnou konstrukcí; k tomu vyráběl architektonické prvky | ||
+ | betlémů a doplňoval mechanikou. 1839 vystavil G. jesličky | ||
+ | v pražském paláci Platýz. 1840 založil v Praze se svolením zemského | ||
+ | gubernia kreslířskou školu, ta však neuspěla. Poté co mu | ||
+ | zemřela manželka a oba synové, se G. vrátil do Liberce a oženil | ||
+ | se podruhé. 1853 vystavoval ve Vídni dílo ''Dioráma betléma'' | ||
+ | s šesti sty padesáti figurami. Betlém byl pozitivně hodnocen | ||
+ | tiskem i profesorem vídeňské Akademie výtvarných umění, malířem J. Führichem. Dva G. neúplné betlémy byly uloženy | ||
+ | ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Dochovaly se | ||
+ | olejomalby figur na lepence, rostliny a stáda, ale krajina, pozadí | ||
+ | a architektura chybějí. Podoba G. jesličkových postav vychází | ||
+ | z nazarenismu. G. produkce čítá více než tisícovku figur. | ||
+ | |||
+ | D: oltářní obrazy a křížová cesta, kostel sv. Vavřince, Dlouhý Most, 1825 až | ||
+ | 1835; oltářní obraz Narození Kristovo, kostel sv. Jana Křtitele, Liberec-Rochlice, 1829; podobizna faráře Františka Wolfa, arciděkanství Liberec, 1834; obraz Ecce homo, kostel sv. Jakuba apoštola, Václavice (Hrádek | ||
+ | nad Nisou), 1835; oltářní obraz Ježíš v Emauzích, kostel Nejsvětější | ||
+ | Trojice, Vratislavice nad Nisou, 1841; oltářní obraz Panny Marie Vítězné, | ||
+ | sakristie kostela sv. Kříže, Liberec, 1846; Podobizna dámy se zlatým čepcem, | ||
+ | Severočeské muzeum v Liberci, 1824; podobizny libereckých děkanů, tamtéž, | ||
+ | Podobizna dámy v úboru z doby Marie Terezie, tamtéž. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 10, s. 136; MSN 2, s. 992; KSN 4, s. 484; Toman 1, s. 258; ÖBL 1, | ||
+ | s. 444; BL 1, s. 439; ADB 9, s. 177n.; E. Výtisková, J. G. (1792–1862). Výstava | ||
+ | obrazů a kreseb k 200. výročí narození, 1992; Mistr portrétu, in: Severočeský | ||
+ | regionální deník 18. 2. 1992, s. 5; B. Krámská, Johann Florian Schäfer | ||
+ | a J. G. – nejvýznamnější osobnosti libereckého betlémářství, in: Sborník | ||
+ | Severočeského muzea. Historia 11, 1993, s. 85–94; I. Taller, Malíř betlémů | ||
+ | J. G. Osudy slavných rodáků z libereckého regionu, in: Severočeské noviny. | ||
+ | Liberecký den 11. 1. 1994, s. 9; týž, V Liberci žádaný portrétista J. G. se stal | ||
+ | také předním betlémářem, in: Mladá fronta Dnes. Příloha Severovýchodní | ||
+ | Čechy 12. 12. 1998, s. 6. | ||
+ | |||
+ | Eva Lukešová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
[[Kategorie:1792]] | [[Kategorie:1792]] | ||
+ | [[Kategorie:Liberec]] | ||
[[Kategorie:1862]] | [[Kategorie:1862]] | ||
+ | [[Kategorie:Liberec]] |
Verze z 10. 6. 2018, 11:44
Jakob GINZEL | |
Narození | 14.7.1792 |
---|---|
Místo narození | Liberec |
Úmrtí | 31.3.1862 |
Místo úmrtí | Liberec |
Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46438 |
GINZEL, Jakob (též Jacob), * 14. 7. 1792 Liberec, † 31. 3. 1862 Liberec, malíř, stavitel betlémů
V dílně svého otce se vyučil truhlářem. Již tehdy se zabýval výrobou betlémů a také kreslil; předlohou mu byly staré rytiny a příroda. 1814 přišel jako tovaryš do Prahy, kde měl začít pracovat u truhlářského mistra. Seznámil se s malířem F. Waldherrem, který ho doporučil svému učiteli J. Berglerovi, řediteli pražské AVU. Studium na ní G. umožnila finanční podpora hraběte K. K. Clam-Gallase. Nesouhlas s eklektickým zaměřením školy ho 1818 přiměl k odchodu na akademii do Drážďan, kde se v galerii setkal s díly P. P. Rubense, A. van Dycka, F. Snyderse, Tiziana ad. 1820–30 vytvořil na zakázku asi čtyři stovky portrétů libereckých měšťanů; podobizny prezentoval na výstavách v pražském Klementinu. Maloval též figury do vánočních betlémů, jejichž stavba patřila v libereckých rodinách k oblíbené tradici. Vyráběl je s bratrem Franzem (1794–1827), uměleckým truhlářem a mechanikem; G. kreslil figury, které Franz vystřihoval, lepil na tuhý papír a zpevňoval dřevěnou konstrukcí; k tomu vyráběl architektonické prvky betlémů a doplňoval mechanikou. 1839 vystavil G. jesličky v pražském paláci Platýz. 1840 založil v Praze se svolením zemského gubernia kreslířskou školu, ta však neuspěla. Poté co mu zemřela manželka a oba synové, se G. vrátil do Liberce a oženil se podruhé. 1853 vystavoval ve Vídni dílo Dioráma betléma s šesti sty padesáti figurami. Betlém byl pozitivně hodnocen tiskem i profesorem vídeňské Akademie výtvarných umění, malířem J. Führichem. Dva G. neúplné betlémy byly uloženy ve sbírkách Severočeského muzea v Liberci. Dochovaly se olejomalby figur na lepence, rostliny a stáda, ale krajina, pozadí a architektura chybějí. Podoba G. jesličkových postav vychází z nazarenismu. G. produkce čítá více než tisícovku figur.
D: oltářní obrazy a křížová cesta, kostel sv. Vavřince, Dlouhý Most, 1825 až 1835; oltářní obraz Narození Kristovo, kostel sv. Jana Křtitele, Liberec-Rochlice, 1829; podobizna faráře Františka Wolfa, arciděkanství Liberec, 1834; obraz Ecce homo, kostel sv. Jakuba apoštola, Václavice (Hrádek nad Nisou), 1835; oltářní obraz Ježíš v Emauzích, kostel Nejsvětější Trojice, Vratislavice nad Nisou, 1841; oltářní obraz Panny Marie Vítězné, sakristie kostela sv. Kříže, Liberec, 1846; Podobizna dámy se zlatým čepcem, Severočeské muzeum v Liberci, 1824; podobizny libereckých děkanů, tamtéž, Podobizna dámy v úboru z doby Marie Terezie, tamtéž.
L: OSN 10, s. 136; MSN 2, s. 992; KSN 4, s. 484; Toman 1, s. 258; ÖBL 1, s. 444; BL 1, s. 439; ADB 9, s. 177n.; E. Výtisková, J. G. (1792–1862). Výstava obrazů a kreseb k 200. výročí narození, 1992; Mistr portrétu, in: Severočeský regionální deník 18. 2. 1992, s. 5; B. Krámská, Johann Florian Schäfer a J. G. – nejvýznamnější osobnosti libereckého betlémářství, in: Sborník Severočeského muzea. Historia 11, 1993, s. 85–94; I. Taller, Malíř betlémů J. G. Osudy slavných rodáků z libereckého regionu, in: Severočeské noviny. Liberecký den 11. 1. 1994, s. 9; týž, V Liberci žádaný portrétista J. G. se stal také předním betlémářem, in: Mladá fronta Dnes. Příloha Severovýchodní Čechy 12. 12. 1998, s. 6.
Eva Lukešová