Biografický slovník
GINZ Petr 1.2.1928-29.9.1944: Porovnání verzí
(GINZ_Petr_1.2.1928-28.9.1944) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.2.1928 | | datum narození = 1.2.1928 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 29.9.1944 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Osvětim-Březinka (Polsko) |
| povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | | povolání = 68- Redaktor nebo žurnalista | ||
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| − | + | '''GINZ, Petr,''' ''* 1. 2. 1928 Praha, † 29. 9. 1944 Osvětim-Březinka (Polsko), výtvarník, spisovatel'' | |
| + | |||
| + | Pocházel z židovskokřesťanské rodiny; jeho otec Ota G. | ||
| + | (1896–1976) byl úředníkem. Oba rodiče patřili k nadšeným | ||
| + | esperantistům. Sestra Eva (* 21. 2. 1930 Praha) se stala výtvarnicí, | ||
| + | pod jménem Chava Pressburger se po druhé světové válce | ||
| + | usadila v Izraeli. Rodiče vychovávali děti v duchu humanistických | ||
| + | hodnot. G. navštěvoval židovskou školu v Jáchymově | ||
| + | ulici v Praze, po ukončení školní docházky 1942 začal pracovat | ||
| + | pro židovskou obec jako opravář psacích strojů. Měl široké | ||
| + | zájmy: Kromě esperanta se věnoval samostudiu přírodních | ||
| + | věd a historie. 24. října 1942 byl transportem Ca převezen | ||
| + | do terezínského ghetta a zařazen do chlapeckého domova pod | ||
| + | pedagogické vedení V. Eisingera, který mezi chlapci ustanovil | ||
| + | samosprávu, v níž se G. stal jedním z jejích vedoucích členů. | ||
| + | V ghettu se stýkal se členy širší rodiny. V posledních měsících | ||
| + | pracoval jako pomocník v kuchyni a později v litografické dílně. | ||
| + | V září 1944 onemocněl a krátce poté odjel jedním z posledních | ||
| + | transportů do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, | ||
| + | kde po příjezdu zahynul v plynové komoře. | ||
| + | |||
| + | Již v osmi letech začal psát povídky, které publikoval v časopise | ||
| + | ''Jalmut'' vydávaném Kruhem přátel židovské mládeže. | ||
| + | Od 19. září 1941 do 8. srpna 1942 si systematicky vedl deníky, | ||
| + | ve kterých popisoval protektorátní Prahu, život rodiny i školní | ||
| + | docházku. Nejznámějším textem se stala báseň ''Dnes je jasno už všem lidem'', která se satirickým nadhledem bilancovala protižidovská | ||
| + | opatření v protektorátě. Deníky vyšly 2004 v edičním | ||
| + | zpracování Chavy Pressburger a byly přeloženy do několika | ||
| + | jazyků včetně esperanta. Už v židovské škole, kam G. docházel | ||
| + | do června 1942, vydával třídní časopis ''Rozhled''. Napsal řadu | ||
| + | textů, kromě povídek rozpracoval několik dobrodružných románů. | ||
| + | ''Návštěva z pravěku'', parafráze na J. Verna, vyšla jako | ||
| + | jediný dokončený román 2007. Před deportací se G. věnoval | ||
| + | i linorytům. (Kresbu ''Měsíční krajina'' si vzal 2003 s sebou | ||
| + | první izraelský kosmonaut I. Ramon na palubu raketoplánu | ||
| + | Columbia.) V terezínském ghettu vydávali chlapci z G. iniciativy | ||
| + | a pod jeho vedením časopis ''Vedem'', který vycházel každý | ||
| + | týden od prosince 1942 do července či srpna 1944. Zachovalo | ||
| + | se téměř osm set stránek. Velké množství článků napsal | ||
| + | G. sám, zpravidla pod značkou -nz či pseudonymy Ginzero | ||
| + | nebo Akademie. Z jeho prací vyniká cyklus reportáží z různých míst v ghettu nazývaný ''Toulky Terezínem''. Kromě toho se G. podílel | ||
| + | na organizaci života v chlapeckém domově. Patřily | ||
| + | k nim přednášky, které vedli i sami chlapci. Ve volném čase | ||
| + | se G. věnoval také akvarelům a kresbám i samostudiu (např. | ||
| + | buddhismu), sepsal poměrně rozsáhlý kompilát základních | ||
| + | buddhistických myšlenek. Jádro buddhistického poselství | ||
| + | vtiskl do krátké povídky ''Bláznivý August''. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' F. Tichý – Ch. Pressburger, Princ se žlutou hvězdou. Život a podivuhodná putování P. G., 2014; Deník mého bratra. Zápisy P. G. 1941–1942, | ||
| + | Ch. Pressburger – Z. Zadrobílková (eds.), 2004; http://www.vedem-terezin. | ||
| + | cz (stav k 26. 5. 2014); https://cs.wikipedia.org (stav k 26. 5. 2014). | ||
| + | |||
| + | František Tichý | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 71: | ||
[[Kategorie:1928]] | [[Kategorie:1928]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Osvětim]] |
Verze z 10. 6. 2018, 11:28
| Petr GINZ | |
 | |
| Narození | 1.2.1928 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 29.9.1944 |
| Místo úmrtí | Osvětim-Březinka (Polsko) |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136890 |
GINZ, Petr, * 1. 2. 1928 Praha, † 29. 9. 1944 Osvětim-Březinka (Polsko), výtvarník, spisovatel
Pocházel z židovskokřesťanské rodiny; jeho otec Ota G. (1896–1976) byl úředníkem. Oba rodiče patřili k nadšeným esperantistům. Sestra Eva (* 21. 2. 1930 Praha) se stala výtvarnicí, pod jménem Chava Pressburger se po druhé světové válce usadila v Izraeli. Rodiče vychovávali děti v duchu humanistických hodnot. G. navštěvoval židovskou školu v Jáchymově ulici v Praze, po ukončení školní docházky 1942 začal pracovat pro židovskou obec jako opravář psacích strojů. Měl široké zájmy: Kromě esperanta se věnoval samostudiu přírodních věd a historie. 24. října 1942 byl transportem Ca převezen do terezínského ghetta a zařazen do chlapeckého domova pod pedagogické vedení V. Eisingera, který mezi chlapci ustanovil samosprávu, v níž se G. stal jedním z jejích vedoucích členů. V ghettu se stýkal se členy širší rodiny. V posledních měsících pracoval jako pomocník v kuchyni a později v litografické dílně. V září 1944 onemocněl a krátce poté odjel jedním z posledních transportů do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka, kde po příjezdu zahynul v plynové komoře.
Již v osmi letech začal psát povídky, které publikoval v časopise Jalmut vydávaném Kruhem přátel židovské mládeže. Od 19. září 1941 do 8. srpna 1942 si systematicky vedl deníky, ve kterých popisoval protektorátní Prahu, život rodiny i školní docházku. Nejznámějším textem se stala báseň Dnes je jasno už všem lidem, která se satirickým nadhledem bilancovala protižidovská opatření v protektorátě. Deníky vyšly 2004 v edičním zpracování Chavy Pressburger a byly přeloženy do několika jazyků včetně esperanta. Už v židovské škole, kam G. docházel do června 1942, vydával třídní časopis Rozhled. Napsal řadu textů, kromě povídek rozpracoval několik dobrodružných románů. Návštěva z pravěku, parafráze na J. Verna, vyšla jako jediný dokončený román 2007. Před deportací se G. věnoval i linorytům. (Kresbu Měsíční krajina si vzal 2003 s sebou první izraelský kosmonaut I. Ramon na palubu raketoplánu Columbia.) V terezínském ghettu vydávali chlapci z G. iniciativy a pod jeho vedením časopis Vedem, který vycházel každý týden od prosince 1942 do července či srpna 1944. Zachovalo se téměř osm set stránek. Velké množství článků napsal G. sám, zpravidla pod značkou -nz či pseudonymy Ginzero nebo Akademie. Z jeho prací vyniká cyklus reportáží z různých míst v ghettu nazývaný Toulky Terezínem. Kromě toho se G. podílel na organizaci života v chlapeckém domově. Patřily k nim přednášky, které vedli i sami chlapci. Ve volném čase se G. věnoval také akvarelům a kresbám i samostudiu (např. buddhismu), sepsal poměrně rozsáhlý kompilát základních buddhistických myšlenek. Jádro buddhistického poselství vtiskl do krátké povídky Bláznivý August.
L: F. Tichý – Ch. Pressburger, Princ se žlutou hvězdou. Život a podivuhodná putování P. G., 2014; Deník mého bratra. Zápisy P. G. 1941–1942, Ch. Pressburger – Z. Zadrobílková (eds.), 2004; http://www.vedem-terezin. cz (stav k 26. 5. 2014); https://cs.wikipedia.org (stav k 26. 5. 2014).
František Tichý
