GIONIMA Simone 5.7.1655-18.2.1731: Porovnání verzí

Verze z 30. 11. 2019, 12:02

Simone GIONIMA
Narození	5.7.1655
Místo narození	Benátky (Itálie)
Úmrtí	18.2.1731
Místo úmrtí	Velké Meziříčí
Povolání	76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace	Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 636
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75440

GIONIMA, Simone (též Šimon), * 5. 7. 1655 Benátky (Itálie), † 18. 2. 1731 Velké Meziříčí, malíř, grafik

Otec Francesco G. pocházel ze vznešeného rodu z albánského města Lezhë, v mládí se přestěhoval do Benátek, kde se vyučil malířem. G. vyrostl v Benátkách a v Padově. Výuku absolvoval u malíře C. Gennariho v Boloni. Strávil tam několik let a 1683 se oženil s Marií Františkou Bandierovou, s níž měl dva syny. Syn Antonio (1697–1732) se rovněž věnoval malířství a byl nejslavnějším členem rodiny; jeho kresby a malby se nacházejí ve významných sbírkách po celém světě.

Počátkem 18. století G. odešel bez rodiny do Lublaně. Pro tamní klášter voršilek vytvořil několik maleb, které u něho objednali Jakob Schell šlechtic Schellenburg a jeho manželka Anna Katarina. Odtud putoval do Vídně, kde pracoval pravděpodobně v císařských dílnách při dvorním divadle vedených F. Bibienou. V červenci 1705 přišel na Moravu. Poté co přijal z Itálie zprávu o tom, že ovdověl, oženil se podruhé s Johankou Březinovou, původem z Velkého Meziříčí. Z manželství se narodili dcera Kateřina Cyrila a syn Jan Nepomuk. V novém bydlišti si G. 1714 zakoupil dům, kde zřídil malířskou dílnu a kde dožil.

Dlouhodobě pracoval na výzdobě cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou pod vedením architekta J. B. Santiniho-Aichela. Pro klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie vytvořil nástěnné fresky a obrazy. Zakázku zadal opat V. Vejmluva, jehož G. několikrát portrétoval. Po ukončení prací dostal 1725 od Vejmluvy vysvědčení, podle něhož za dvacet let namaloval čtrnáct velkých pláten ze života sv. Mikuláše pro konventní chrám, dále dvacet freskových obrazů z historie řádu cisterciáků a také dva největší obrazy v kněžišti zobrazující založení žďárského kláštera. Při požáru 1737 byla většina fresek i maleb poškozena nebo zničena. G. se podílel na freskové výzdobě kostela sv. Mikuláše i kaple ve Velkém Meziříčí, namaloval velké oltářní obrazy pro chrám velkomeziříčský (Sv. Jan Nepomucký) i tasovský (Sv. Václav). Na objednávku brněnské městské rady vytvořil portréty císařů Josefa I. a Karla VI. určené k výzdobě zasedací síně radnice. 1724 obdržel od Karla VI. zvláštní privilegium přiznávající titul dvorního císařského malíře a královského malíře českého. Byl pohřben ve Velkém Meziříčí.

L: OSN 10, s. 139; Thieme-Becker 14, s. 74; K. V. Herain, České malířství od doby rudolfínské do smrti Rainerovy, 1915, s. 69; B. Burian – A. Plichta, Kostely a kaple farnosti velkomeziříčské, 1947, s. 96; Toman 1, s. 259; A. Bartušek, Sedm set let Žďáru nad Sázavou, 1952, s. 84; A. Plichta, Klášter na hranicích. Kulturně historický obraz cisterciáckého kláštera ve Žďáře nad Sázavou, 1995, s. 152–155; Za uměním Vysočiny. Baroko na Budišovsku a Tasovsku, V. Němeček (ed.), 1996, s. 75–79; I. Krsek, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 116; D. Foltýn a kol., Encyklopedie moravských a slezských klášterů, 2005, s. 814–815; Baroko. Příběhy barokního Brna, J. Svobodová (ed.), 2009, s. 180–181; J. Zapletalová, Simone G., 2011; J. Zduba, Malíř Jan Nepomuk G., in: Zpravodaj. Město Velká Bíteš, 2014, s. 26–27.

Miroslava Kyselá