Biografický slovník
GIUNIO Rudolf 15.12.1884-28.9.1959: Porovnání verzí
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Rudolf GIUNIO |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| rodné jméno = | | rodné jméno = | ||
| datum narození = 15.12.1884 | | datum narození = 15.12.1884 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Kotor (Černá Hora) |
| datum úmrtí = 28.9.1959 | | datum úmrtí = 28.9.1959 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Záhřeb (Chorvatsko) |
| příčina úmrtí = | | příčina úmrtí = | ||
| místo odpočinku = | | místo odpočinku = | ||
| Řádka 18: | Řádka 18: | ||
| alma mater = | | alma mater = | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
| − | | povolání = 45-politik<br />47 novinář | + | | povolání = 45-politik<br />47-novinář |
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
| Řádka 35: | Řádka 35: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 640 | ||
}} | }} | ||
| + | '''GIUNIO, Rudolf,''' ''* 15. 12. 1884 Kotor (Černá Hora), † 28. 9. 1959 Záhřeb (Chorvatsko), žurnalista, politik, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rozvětvené dalmatské rodiny. Po gymnazijních | ||
| + | studiích začal přispívat do nacionálních listů ''Naše jedinstvo'' | ||
| + | a ''Velebit'', který ve Splitu vydával politik A. Trumbić. Od 1904 | ||
| + | se jako posluchač české techniky usadil v Praze, kde spoluzakládal Spolek sv. Cyrila a Metoděje pro Istrii, od 1910 předsedal Chorvatskému akademickému spolku Hrvat, 1911 založil | ||
| + | Chorvatsko-srbskou radikálně pokrokovou omladinu, inspirovanou českým pokrokářstvím a národně sociální ideologií. | ||
| + | Jako prosrbský agitátor na sebe upoutal pozornost policie, | ||
| + | proto koncem 1912 odejel do Hvaru, kde se stal obecním | ||
| + | tajemníkem a od 1913 vydával a redigoval časopis ''Zora'', zastavený v srpnu 1914. V září téhož roku byl zatčen (jeho případ | ||
| + | byl spojen s případem předsedy české strany národně sociální | ||
| + | V. J. Klofáče) a internován. Poněvadž žalobci M. Premingerovi | ||
| + | chyběly důkazy, žalobu na Klofáče a G. podal teprve koncem května 1917. Za necelé dva měsíce byli oba amnestováni. G. kontaktoval poslance Jihoslovanského klubu ve Vídni | ||
| + | (A. Kramera, B. Vukotiće, A. Tresić-Pavičiće aj.) a současně ho | ||
| + | B. Štěpánek získal pro práci v pražském tajném výboru Maffie, | ||
| + | v němž G. zastupoval Jihoslovany. Se spolupracovníky realizoval politické záměry Maffie směřující ke společnému postupu | ||
| + | českého a jihoslovanského odboje. Působil na vlivné jihoslovanské politiky prostřednictvím své spojky G. Žerjava; v říjnu | ||
| + | 1917 připravil misi poslance A. Korošce do Prahy, účastnil se | ||
| + | příprav Tříkrálové deklarace, inicioval národní přísahu českých | ||
| + | spisovatelů a podílel se na organizaci pražských divadelních | ||
| + | slavností. Informoval M. Pavloviće v Srbsku a A. Paveliće | ||
| + | v Záhřebu. V dubnu 1918 Maffie žádala E. Beneše, aby pro | ||
| + | přepravu zpravodajského materiálu vojenské povahy Spojenci | ||
| + | vyslali počátkem července ponorku na Hvar, kde by B. Štěpánek a G. nalodili dokumentaci. K tomu však nedošlo, z Visu | ||
| + | oba vypluli z vlastní iniciativy 3. října do Itálie, až 27. října se dostali do Paříže. G. se účastnil mírové konference, předsedal | ||
| + | Jadranskému sboru, v němž čelil italským územním nárokům. | ||
| + | Vydával týdeník ''Slobodna tribuna'', přijal ideu Velké Jugoslávie, | ||
| + | působil v demokratické straně, od 1931 v jugoslávské radikální | ||
| + | demokracii a od 1933 jugoslávské nacionální straně. Za zásluhy o vznik ČSR byl 1929 vyznamenán Řádem Bílého lva. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Obžalovací spis proti Václavu Klofáčovi a R. G. pro zločin (velezrady) dle | ||
| + | § 58c tr. z., Z. V. Tobolka (ed.), 1919; M. Paulová, Dějiny Maffie, 1937 až | ||
| + | 1939; táž, Tajný výbor (Maffie) a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, | ||
| + | 1968, passim; D. Brádlerová – J. Hájek, Jaroslav Bidlo – Milada Paulová. | ||
| + | Střet generací?, 2014, passim; Hrvatski biografski leksikon 4, 1998, s. 689. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
[[Kategorie:Kotor]] | [[Kategorie:Kotor]] | ||
[[Kategorie:1959 ]] | [[Kategorie:1959 ]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Záhřeb]] |
Aktuální verze z 3. 12. 2019, 20:35
| Rudolf GIUNIO | |
 | |
| Narození | 15.12.1884 |
|---|---|
| Místo narození | Kotor (Černá Hora) |
| Úmrtí | 28.9.1959 |
| Místo úmrtí | Záhřeb (Chorvatsko) |
| Povolání |
45-politik 47-novinář |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 640 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137300 |
GIUNIO, Rudolf, * 15. 12. 1884 Kotor (Černá Hora), † 28. 9. 1959 Záhřeb (Chorvatsko), žurnalista, politik, účastník 1. odboje
Pocházel z rozvětvené dalmatské rodiny. Po gymnazijních studiích začal přispívat do nacionálních listů Naše jedinstvo a Velebit, který ve Splitu vydával politik A. Trumbić. Od 1904 se jako posluchač české techniky usadil v Praze, kde spoluzakládal Spolek sv. Cyrila a Metoděje pro Istrii, od 1910 předsedal Chorvatskému akademickému spolku Hrvat, 1911 založil Chorvatsko-srbskou radikálně pokrokovou omladinu, inspirovanou českým pokrokářstvím a národně sociální ideologií. Jako prosrbský agitátor na sebe upoutal pozornost policie, proto koncem 1912 odejel do Hvaru, kde se stal obecním tajemníkem a od 1913 vydával a redigoval časopis Zora, zastavený v srpnu 1914. V září téhož roku byl zatčen (jeho případ byl spojen s případem předsedy české strany národně sociální V. J. Klofáče) a internován. Poněvadž žalobci M. Premingerovi chyběly důkazy, žalobu na Klofáče a G. podal teprve koncem května 1917. Za necelé dva měsíce byli oba amnestováni. G. kontaktoval poslance Jihoslovanského klubu ve Vídni (A. Kramera, B. Vukotiće, A. Tresić-Pavičiće aj.) a současně ho B. Štěpánek získal pro práci v pražském tajném výboru Maffie, v němž G. zastupoval Jihoslovany. Se spolupracovníky realizoval politické záměry Maffie směřující ke společnému postupu českého a jihoslovanského odboje. Působil na vlivné jihoslovanské politiky prostřednictvím své spojky G. Žerjava; v říjnu 1917 připravil misi poslance A. Korošce do Prahy, účastnil se příprav Tříkrálové deklarace, inicioval národní přísahu českých spisovatelů a podílel se na organizaci pražských divadelních slavností. Informoval M. Pavloviće v Srbsku a A. Paveliće v Záhřebu. V dubnu 1918 Maffie žádala E. Beneše, aby pro přepravu zpravodajského materiálu vojenské povahy Spojenci vyslali počátkem července ponorku na Hvar, kde by B. Štěpánek a G. nalodili dokumentaci. K tomu však nedošlo, z Visu oba vypluli z vlastní iniciativy 3. října do Itálie, až 27. října se dostali do Paříže. G. se účastnil mírové konference, předsedal Jadranskému sboru, v němž čelil italským územním nárokům. Vydával týdeník Slobodna tribuna, přijal ideu Velké Jugoslávie, působil v demokratické straně, od 1931 v jugoslávské radikální demokracii a od 1933 jugoslávské nacionální straně. Za zásluhy o vznik ČSR byl 1929 vyznamenán Řádem Bílého lva.
L: Obžalovací spis proti Václavu Klofáčovi a R. G. pro zločin (velezrady) dle § 58c tr. z., Z. V. Tobolka (ed.), 1919; M. Paulová, Dějiny Maffie, 1937 až 1939; táž, Tajný výbor (Maffie) a spolupráce s Jihoslovany v letech 1916–1918, 1968, passim; D. Brádlerová – J. Hájek, Jaroslav Bidlo – Milada Paulová. Střet generací?, 2014, passim; Hrvatski biografski leksikon 4, 1998, s. 689.
Martin Kučera
