GLASER Eduard 15.3.1855-7.5.1908: Porovnání verzí

Z Personal
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 7.5.1908
 
| datum úmrtí = 7.5.1908
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
 
| místo úmrtí = Mnichov (Německo)
| povolání = 54- Etnograf
+
| povolání = 54- Etnograf<br />59- Společnost - ostatní
59- Společnost - ostatní
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 643-644
 
}}
 
}}
  
Řádka 128: Řádka 128:
 
K. A. Polánka v Žatci; SOkA, Louny; Kunsthistorischesmuseum, Wien (sbírka arabských nápisů).
 
K. A. Polánka v Žatci; SOkA, Louny; Kunsthistorischesmuseum, Wien (sbírka arabských nápisů).
  
Jan čech, Jiří Martínek
+
Jan Čech, Jiří Martínek
  
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]

Verze z 3. 12. 2019, 19:39

Eduard GLASER
Narození 15.3.1855
Místo narození Podbořanský Rohozec
Úmrtí 7.5.1908
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 54- Etnograf
59- Společnost - ostatní
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 643-644
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46450

GLASER, Eduard (pův. jm. Elias), * 15. 3. 1855 Podbořanský Rohozec, † 7. 5. 1908 Mnichov (Německo), geograf, orientalista

Pocházel z okolí Doupova, obec se tehdy jmenovala Deutsch Rust. Byl synem zemědělce a obchodníka s obilím Solomona G. a Marie, roz. Kohnové. Rodina se přestěhovala do Žatce. G. absolvoval nižší reálku v Chomutově a vyšší reálku v Praze. 1873–76 studoval matematiku, fyziku a geodézii na německé technice v Praze, u S. I. Kämpfa se soukromě učil arabštinu. 1873 se vydal pěšky na světovou výstavu do Paříže, dva roky nato tam navštívil geografický kongres. 1877–78 absolvoval roční vojenskou službu, poté studoval astronomii a arabistiku ve Vídni (PhDr. 1878). Krátce pracoval jako asistent na hvězdárně ve Währingu. 1880–82 žil v Tunisku jako vychovatel v rodině rakousko-uherského konzula, tehdy se zdokonalil v hovorové arabštině. V zemi působil současně jako korespondent augsburského deníku Allgemeine Zeitung. 1882 pobýval v Egyptě.

Inspirován D. H. Müllerem, jehož přednášky o již mrtvém jazyku sabejštině poslouchal, toužil navštívit jihozápadní cíp Arabského poloostrova, v té době málo známý Jemen. Na stipendium pro kopírování sabejských nápisů v Jemenu od Rakouské akademie věd odplul 1882 z Alexandrie do jemenského přístavu Hodajdá a o měsíc později dorazil do vnitrozemského města San’á, kde byl téměř rok internován. Později mapoval území na sever od San’á a vyhledával neprobádané archeologické památky, např. zříceniny islámského Sirwá, které poznal počátkem 1884. Cestoval jako učenec Husejn bin Abdalláh el-Baraqí (tj. z Prahy). Výpravu 1883–84 (Ṣuda, Arḥab a Ḥasíd) financovala a její výsledky získala pařížská Akademie nápisů a krásné literatury. Expedice se dostala do finančních potíží, které pomohl vyřešit dar od císaře Františka Josefa I. Do Evropy se G. vrátil s bohatým kartografickým a etnografickým materiálem.

V Jemenu se 1885 vypravil ke zříceninám u Za’faru. Prodejem arabských rukopisů a kamenů se sabejskými nápisy z nálezů této výpravy do Berlína a Londýna získal prostředky ke třetí cestě. Z Adenu cestoval do San’á a 1888 pronikl ke zříceninám přehrady Ma’áribu, kde kopíroval dochované nápisy ze starověké stavby zbořené roku 528. Cestu podnikl s podporou rakousko-uherského ministerstva zahraničí, které chtělo zjistit, zda by bylo možno Jemen kolonizovat. G. přivezl na tisíc sabejských nápisů a arabských rukopisů. Čtvrtou výpravu 1892–94 financovala pražská Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách. G. zmapoval území mezi Ḥaḍramautem a Mekkou, prostudoval moderní jihoarabské nářečí mahrí a získal šest set uměleckých předmětů. Upřesnil hranice islámské katabánské říše, která existovala na Arabském poloostrově v 10. století.

Po návratu do Evropy se věnoval třídění a studiu materiálu. Mapy publikoval v časopisu Petermanns Geographische Mitteilungen. Korespondoval si se zakladatelem sionismu Th. Herzlem, kterému navrhl, aby vytvořil židovský stát v jižní Arábii. Psal knihy, které vydával vlastním nákladem. Počítal s tím, že bude povolán na některou německou univerzitu, nedočkal se, zatrpkl a 1896 se odstěhoval do Mnichova, kde v osamění dožil. Byl pohřben na židovském hřbitově v Mnichově-Thalkirchenu. Uznán za jednoho ze zakladatelů sabeistiky byl až posmrtně.

Část pozůstalosti získala Rakouská akademie věd. Majitelem G. sbírky byl prasynovec, letecký inženýr Peter Edward G. (* 5. 9. 1923 Žatec, † 21. 5. 2014 Lexington, USA), který za druhé světové války bojoval v československé armádě. 1947 dokončil studia na pražské UK, odešel do USA, kde se podílel na projektu pilotovaných letů na Měsíc a solárních elektráren na oběžné dráze kolem Země.

D: Meine Reise durch Arḥab und Hâschid, in: Petermanns geographische Mittheilungen 30, 1884, s. 170–183, 204–213; Die Sternkunde der südarabischen Kabylen, in: Sitzungsberichte der Kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien – mathematisch-naturwissenschaftliche Classe, Bd. 91 (2), 1885, s. 89–99; Von Ḥodeida nach Ṣan‘â vom 24. April bis 1. Mai 1885. Aus dem Tagebuch des Forschungsreisenden E. G., in: Petermanns Geographische Mittheilungen 32, 1886, s. 1–10, 33–48; Mittheilungen über einige aus meiner Sammlung stammende sabäische Inschriften nebst einer Erklärung in Sachen der D. H. Müllerschen Ausgabe der Geographie Al Hâmdanî’s, 1886; Südarabische Streitfragen: vom Forschungsreisenden, 1887; Über meine Reisen in Arabien, in: Mittheilungen der k. k. Geographischen Gesellschaft in Wien 1887, s. 18–28, 77–86; Skizze der Geschichte und Geographie Arabiens von den ältesten Zeiten bis zum Propheten Muḥammad… 2, Berlin 1890; Aus dem Berichte des Dr. E. G. über den Abschluss seiner mit Unterstützung der Gesellschaft unternommenen Forschungsreise in Arabien…, in: Mittheilung Nr. I der Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen, 1894; Die Abessinier in Arabien und Afrika, auf Grund neuentdeckter Inschriften, München 1895; Der Damm von Mârib, in: Österreichische Monatsschrift für den Orient 23 (11), 1897, s. 126–128; Zwei Inschriften über den Dammbruch von Mârib, Ein Beitrag zur geschichte Arabiens im 5. u. 6. Jahrhundert n. Chr., Berlin 1897; Punt und die südarabischen Reiche, Berlin 1899; Suwâ‘ und al-‘Uzzâ und die altjemenischen Inschriften, München 1905; Altjemenische Nachrichten, München 1908; E. G.s Reise nach Mârib, D. H. Müller – N. Rhodokanakis (eds.), Wien 1913.

L: OSN 10, s. 175; F. Hommel, E. G.s historische Ergebnisse aus seinen südarabischen Inschriften, München 1889; A. Miessler, Der Arabienreisende E. G., in: Deutsche Rundschau für Geographie und Statistik 12, 1890, s. 136–140; E. G., in: Geographical Journal 32, 1908, No. 2, s. 194; S. Lichtenstädter, E. G., in: Jahrbuch für jüdische Geschichte und Literatur 12 (1), 1909, s. 135–179; G.s Forschungsreisen in Südarabien, O. Weber (ed.), in: Der alte Orient 10 (2), 1909, s. 1–32; A. Štancl, Mojžíš a stará Arabie, in: Hlídka 29, 1912, s. 542–546; 30, 1913, s. 9–13; E. Gratzl, Die arabischen Handschriften der Sammlung G. in der königl. Hof- und Staatsbibliothek zu München, München 1916; M. Höfner, Die Sammlung E. G. Verzeichnis des Glaser-Nachlasses…, in: Österreichische Akademie der Wissenschaften, philosophisch-historische Klasse. Sitzungsberichte, Bd. 222/5, 1944; E. von Komorzynski, E. G., in: Große Österreicher 10, Wien 1957, s. 96–106; M. Höfner, E. G. Inschriften aus dem Gebiet zwischen Mârib und den Gôf, Wien 1961; NDB 6, s. 429–430; BL 1, s. 442; ÖBL 2, s. 2–3; H. v. Wissmann, Zur Geschichte und Landeskunde von Alt-Südarabien, Wien 1964, passim; Jemen: im Land der Königin von Saba, Museum für Völkerkunde Wien 16. 12. 1989 – 10. 6. 1990, A. Janata (ed.), Wien 1989; W. Dostal, E. G. Forschungen im Yemen. Eine quellenkritische Studie in ethnologischer Sicht, in: Österreichische Akademie der Wissenschaften, philosophisch-historische Klasse. Sitzungsberichte. Bd. 545, Wien 1990; Czeike 2, s. 550; A. de Maigret, Arabia felix. Un viaggio nell’archeologia dello Yemen, Milano 1996; B. Roedl, Pozůstalost arabisty E. G., in: Acta Universitatis Purkynianae. Studia historica II. Cesty a cestování v české společnosti, L. Bobková – M. Neudertová (eds.), 1997, s. 443–447; J.-J. Langendorf, Die grosse Fahrt, Wien 1996, s. 135–140; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 163 až 164; tíž, Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci, 2003, s. 224–225; tíž, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 95–97; T. Sadílek, Po stopách E. G. v Jemenu, in: Nový Orient 54, 1999, s. 36–38; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografcký slovník okresu Louny, 2000, s. 31–32; Lexikon deutsch-jüdischer Autoren 9, München 2001, s. 6–13; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 134; P. Rohrbacher, „Wüstenwanderer“ gegen „Wolkenpolitiker“ – Die Pressefehde zwischen E. G. und Theodor Herzl. Anzeiger der philosophisch-historischen Klasse ÖAW, Bd. 141, Wien 2006, s. 103–116.

P: NA, Praha, matrika židovské náboženské obce Podbořanský Rohozec HBMa 1581, N 1840–1857, fol. 85, č. 170; Policejní ředitelství I, konskripce, karton 140, obraz 909; Masarykův ústav – Archiv Akademie věd ČR, Praha, Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách, karton 12; NM, Praha, Náprstkovo muzeum (osobní fond 3 kartony); Muzeum K. A. Polánka v Žatci; SOkA, Louny; Kunsthistorischesmuseum, Wien (sbírka arabských nápisů).

Jan Čech, Jiří Martínek