Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GLAZUNOV Alexander Iljič 20.1.1888-13.10.1951

{{Infobox - osoba
| jméno = Alexander Iljič GLAZUNOV
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 20.1.1888
| místo narození = Petrohrad (Rusko)
| datum úmrtí = 13.10.1951
| místo úmrtí = Santiago de Chile (Chile)
| povolání = 61- Pedagog<br />26- Bánský odborník nebo energetik<br />27- Hutník nebo metalurg<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 649-650
}}

'''GLAZUNOV, Alexandr Iljič,''' ''* 20. 1. 1888 Petrohrad (Rusko), † 13. 10. 1951 Santiago de Chile (Chile), fyzikální chemik, pedagog''

Narodil se v rodině petrohradského starosty. 1912 absolvoval Hutnickou fakultu Polytechnického institutu (Ing. 1912)
a stal se asistentem prof. N. S. Kurnakova. Za první světové války byl přidělen k vrchnímu velitelství dělostřelectva,
od 1915 pracoval v laboratoři pro chemické zbraně. Od 1916
řídil státní chemické a elektrotechnické závody; za práci získal
Řád sv. Vladimíra.

Po říjnové revoluci 1917 byl uvězněn, 1919 uprchl do Batumi na jižní Kavkaz, kde přednášel na univerzitě. 1921 znovu
utekl, a to do Istanbulu, krátce nato do Prahy. Následujícího
roku na pražské technice obhájil doktorát a současně nastoupil na katedru kovohutnictví Vysoké školy báňské v Příbrami jako suplující profesor. 1923 byl jmenován mimořádným
a 1931 řádným profesorem pro obory fyzikální chemie, metalografe a teorie slitin, elektrometalurgie a železářství. Stal se
přednostou nového Ústavu teoretického hutnictví, který vybudoval. 1935/36 byl zvolen rektorem Vysoké školy báňské.
Po příchodu do Příbrami široce rozvinul i výzkumnou činnost. Věnoval se problematice chemických sloučenin, elektrochemii, především rozpouštění a vylučování kovů z vodných roztoků, krystalizaci tuhých látek (krystalizace kovů
s vyloučením gravitace). Zabýval se i fyzikální chemií
z oboru lékařství. Publikoval více než dvě stovky prací, převážně v domácích i zahraničních odborných časopisech.
Zpočátku se společně s Kurnakovem zaměřil na bertholidy (chemické sloučeniny proměnlivého složení), zejména
slitiny typu Ag-Cd. S V. Mladějovským zkoumal využití
elektrochemie v medicíně, vypracoval nové způsoby elektroterapie, suchou iontoforézu (1932) a elektro-intravenózní injekce (1934). S G. jménem je spjata řada dalších objevů, např. rychlý způsob analýzy jak pro slitiny a minerály,
tak pro kovové povlaky. Tento způsob, zv. elektrografický,
nese jeho jméno. V elektrochemii objevil metodu pozorování průběhu krystalizace katodové sedliny při elektrolýze. Dále podrobně rozvinul původní studii ''Über das Gefüge des kathodischen Niederschlages'' (1933), významnou
pro galvanické pokovování. G. jménem byla nazvána i jeho
metoda pro stanovení tloušťky kovových povlaků a zkoušení
jejich jakosti. Vyvinul způsob analýzy zv. planochronometrie. Vychoval generaci žáků, kteří pokračovali v jeho práci
a uplatnili se v oboru hutnictví i v mezinárodním měřítku.

G. vystupoval na mezinárodních kongresech, navštěvoval vysoké školy a průmyslové podniky v celé Evropě, podnikl studijní
cestu do Švédska. Patřil k mezinárodně respektovaným odborníkům, členům odborných společností: Masarykova akademie
práce, KČSN, Československá společnost chemická. Ve Francii
byl jmenován rytířem Řádu čestné legie. Stal se členem světových oborových organizací Société de chimie industrielle,
Institute of Metals, Iron and Steel Institute, Faraday Society,
Société des ingénieurs civils de France, Association internationale pour l’ essai des matériaux ad. Pracoval v redakční radě
časopisu ''Métaux et Corrosion''.

Po uzavření českých vysokých škol za okupace zůstal v Příbrami, psal knihy a přispíval do časopisů. Po osvobození 1945
začal opět učit a 1946 po přemístění školy do Ostravy tam
přešel. Byl jmenován členem redakční rady nově založeného
časopisu ''Hutnické listy''. Stal se poradcem československého
hutního průmyslu, absolvoval zahraniční studijní cesty a obnovil svoji aktivní účast na mezinárodních vědeckých jednáních. 1946 přednášel v Paříži o galvanostegii (galvanizace
tenkými vrstvami), na ženevské univerzitě o výrobě a rafinaci
hliníku. V lednu 1948 odjel na přednáškové turné do Švýcarska a po únorovém převratu v ČSR emigroval. Později odešel
do Jižní Ameriky, kde dožil.

'''D:''' Kovohutnictví 2, 1940 (s J. Hummelem); Metalografe v otázkách a odpovědích, 1947. Články, výběr: Několik slov k teorii vycezování, in: Hornický věstník 5, 1923, s. 299, 311; Teoretické hutnictví, in: tamtéž 6, 1924, s. 306;
O významu studia polykomponentních systémů pro slévárenství, in: Strojnický
obzor 5, 1925, s. 485; Fysicko-chemické složení látek a jeho význam pro
techniku, in: Chemické listy 20, 1926, s. 194–209; O krystalických zrnkách
odlitků, in: Strojnický obzor 9, 1929, s. 69, 129; Zkoušení drátů na krut,
in: tamtéž 10, 1930, s. 289; O struktuře troostitu, in: Hornický věstník 14,
1932, s. 381; Rychlé stanovení chromu v oceli a litině (s J. Křivohlavým), in:
Mezinárodní sjezd slévárenský 1933, s. 173–176; Předběžné pokusy o současném vlivu různých koloidů na soudržnost sušených slévárenských písků, in: tamtéž, s. 563–568; Vliv cínu na stupeň jemnosti grafitu v šedé litině, in:
Strojnický obzor 15, 1935, s. 249; K otázce normalisace metalografického
názvosloví, in: tamtéž 15, 1935, s. 52; Vliv Sb na grafitizaci v šedé litině, in:
tamtéž 16, 1936, s. 325; O žáruvzdorné litině, in: tamtéž, s. 463; O významu
metalografe v hutnictví a hornictví, in: Hornický věstník 18, 1936,
s. 25; O wolframových bronzech (s V. Jolkinem), in: Chemické listy 31,
1937, s. 358–363; Vliv ceru na grafitisaci v šedé litině (s J. Marelem), in:
Strojnický obzor 18, 1938, s. 233–235; Ochrana hliníku anodickou
oxydací, in: Chemické listy 32, 1938, s. 317–320; O ochraně kovů proti korosi olověnými povlaky, in: tamtéž 38, 1944, s. 98; Vyhlídky soudobého průmyslu vyrábějícího hliník, in: Hutnické listy 2, 1947, s. 49.

'''L:''' Vědecké a literární práce profesorů, docentů a asistentů VŠB v Příbrami,
1936, s. 19–25 (s bibliografií); Prof. Dr. Ing. A. I. G. rektorem Vysoké školy
báňské, in: Hornický věstník 17, 1935, s. 258–260; F. Píšek, Ing. Dr. A. I. G.
šedesátníkem, in: Hutnické listy 3, 1948, s. 1–2; R. Jirkovský, G. tvůrce
nových chemických metod – elektrografické a planochronometrické, in:
tamtéž, s. 12–14; V. Vondrášek, Seznam publikací prof. Dr. Ing. A. G.,
in: tamtéž, s. 18–21; týž, K šedesátce prof. Ing. Dr. techn. A. G., in: Věstník
SIA 16, 1948, č. 2, s. 23; J. Hučka, Předchůdci profesora Přibyla na Vysoké
škole báňské, in: Almanach katedry slévárenství Vysoké školy báňské
Ostrava 2005, s. 12–22; týž, K přínosu prof. A. G. při využití metalografe
ve výzkumu a výuce, in: Sborník 11. konference Přínos metalografe pro
řešení výrobních problémů. Lázně Libverda 2008, s. 9–12; NGS, s. 702;
Slezsko 7, s. 34; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností vědy a kultury
příbramského regionu, 2001, s. 76; Tomeš 1, s. 366; J. Biolková, A. I. G.,
in: Z dějin hutnictví 41, 2011, s. 55–61.

Jan Hučka
 
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
[[Kategorie:27- Hutník nebo metalurg]]

[[Kategorie:1888]]
[[Kategorie:Petrohrad]]
[[Kategorie:1951]]
[[Kategorie:Santiago_de_Chile]]