GLOCAR Emilián Blažej 11.7.1906-10.2.1985: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 651-652
 
}}
 
}}
  

Verze z 3. 12. 2019, 19:49

Emilián Blažej GLOCAR
Narození 11.7.1906
Místo narození Lukavice (u Šumperka)
Úmrtí 10.2.1985
Místo úmrtí Liberty Ville (Wisconsin, USA)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 651-652
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48126

GLOCAR, Emilián Blažej, * 11. 7. 1906 Lukavice (u Šumperka), † 10. 2. 1985 Liberty Ville (Wisconsin, USA), spisovatel, malíř, teolog

Byl starším synem mlynářského pomocníka, v raném dětství vyrůstal v Nových Mlýnech (u Litovle) a po smrti otce, který 1915 padl na frontě v Haliči, žil s matkou a bratrem Vladimírem v mlýnech u Ledče nad Sázavou a v Stražisku (u Prostějova), kde matka sloužila. Když 1917 zemřela i matka, byli s bratrem vychováváni u příbuzných ve Zvoli (u Zábřehu). Výjimečné nadání mu umožnilo již 1923 maturovat na reálném gymnáziu v Zábřehu. Tehdy se ho ujal olomoucký biskup Církve československé M. Pavlík (pozdější český pravoslavný vladyka Gorazd) a vyslal ho na studia pravoslavného bohosloví do Jugoslávie. Teologii G. absolvoval v Sarajevu, 1928 se vrátil do ČSR a učil pravoslavné náboženství na středních školách v Praze a Plzni. Po roce odjel z existenčních důvodů zpět do Jugoslávie a stal se venkovským duchovním v chudé srbské obci Vitojevac. Při zaměstnání studoval filozofii a teologii na bělehradské univerzitě, doktorát složil na základě disertační práce Filozofe Vladimira Solovjova a vzápětí byl vysvěcen na kněze. Jako kazatel nastoupil 1937 v Dalji (u Osijeku), kde si získal zásluhy o modernizaci náboženského a sociálního života. 1939 ho srbská pravoslavná církev vyslala s rodinou na misii do USA. Po krátkém působení v Clevelandu se stal duchovním správcem komunity srbských přistěhovalců v Akronu (Ohio). Na místní univerzitě studoval při zaměstnání výtvarné umění. 1960 přijal pro neshody se srbskými monarchisty místo duchovního v Lublinu u kanadských hranic v provincii ruských emigrantů. 1963 se stal profesorem náboženské malby a správcem univerzitní galerie v pobočce marshfeldské univerzity v Eau Claire (Wisconsin). Zemřel v nedalekém františkánském klášteře.

Literární dílo, vesměs česky psané a vydávané v Praze, zahájil básnickými sbírkami v duchu poezie O. Březiny (Písně sirotků, 1931; Vigilie, 1932). Třetí, protiválečnou básnickou knihu Země hoří, uveřejňoval postupně za války v Chicagských listech. Srbskou zkušenost zpracoval v románovém debutu o každoročních záplavách v zapadlé srbské vesnici Od jara do jara (1937). Srbsky v téže době vydával církevní literaturu (např. Tvoj Glas, 1936), orientovanou značně mysticky, přispíval do náboženských časopisů, z nichž jeden dočasně sám redigoval. Vyhrál v soutěži Ottova nakladatelství v oboru původní prózy s románem ze života srbských pravoslavných mnichů Fruška Gora, který protektorátní cenzura nepovolila vydat (vyšel až 1946). Za války v USA publikoval v angličtině román inspirovaný srbským pobytem A Man from the Balcans a povídku Children in the Storm (obě díla b. d.). Příběhy dětí z okupovaných zemí shromáždil ve sborníku Youth Replies – I Can (1944). V historickém románu Rebelie (1949) pozoruhodně popsal účast pravoslavných věřících a duchovních v povstání proti Turkům z let 1806–07. Poslední prózou ze srbského prostředí byla historická povídka Lutanja (srbsky publikovaná v USA 1959). Mezitím vydal v Jugoslávii česky psaný román Deník pana Georgije Maksimoviće (1953). Vrcholem jeho slovesné tvorby se stala románová trilogie Bloudění, postupně uveřejňovaná v ostravském nakladatelství Profil: Olomoucká romance (1960), Magistr Gabriel, písař olomoucký (1962) a Olomoucká elegie (1970). Trilogií z 16. století o měšťanském rodu a jeho zápasu s konzistoří se G. zařadil mezi mistry české historické prózy.

V posledních třiceti letech života se věnoval hluboce promyšlené, spirituálně silné ikonopisné malbě, kterou vícekrát vystavoval v zahraničí, včetně Ruska, Jugoslávie a Československa. Pokusil se o vyjádření tradičních námětů ikon novodobými výtvarnými prostředky.

L: Kunc 1, s. 179–180; LČL 1, s. 803–804; SČS 1, s. 196; Slezsko 4, s. 39; SČSVU 2, s. 353; Pravoslavná akademie Vilémov, kulturní festival G. dny, 2005 (dostupné z: http://www.orthodoxa.cz/soucasne_projekty5.htm, stav k 15. 3. 2015); http://www.slovnikceskeliteratury.cz (stav k 27. 11. 2006).

Martin Kučera