Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GNIRS Anton 18.1.1873-10.12.1933

{{Infobox - osoba
| jméno = Anton GNIRS
| obrázek = Gnirs Anton portret.jpg
| datum narození = 18.1.1873
| místo narození = Žatec
| datum úmrtí = 10.12.1933
| místo úmrtí = Loket
| povolání = 52- Archeolog<br />53- Historik<br />73- Uměnovědec nebo historik umění<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 657-658
}}

'''GNIRS, Anton,''' ''* 18. 1. 1873 Žatec, † 10. 12. 1933 Loket, archeolog, historik''

Syn Antona G., ředitele Severozápadočeské uhelné akciové
společnosti, a Mathildy, roz. Schwarzbachové. Po studiu
na gymnáziu v Chomutově pokračoval 1893–99 na německé
Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze
v oborech germanistiky, historie a geografe (PhDr. 1903
na základě práce ''Das Gebiet der Halbinsel Istrien in der antiken Überlieferung'', první geografická disertace na pražské německé
univerzitě od rozdělení 1882) a brzy se specializoval na dějiny
antiky, klasickou archeologii a dějiny umění. Po absolvování
učil krátce v Plzni jako suplent na reálné škole a již na podzim
1899 odešel do rakouského Přímoří, aby pedagogicky působil
na námořní reálce v Pule (dnes Chorvatsko) jako prozatímní
a od 1900 řádný profesor, od 1907 na tamní státní reálce
a 1908 jako ředitel státní reálky v Gorici (dnes Itálie). Podnikl
též studijní cestu do Itálie, Řecka a Malé Asie. Brzy (1903) se
začal věnovat archeologii istrijského pobřeží, naplno od 1909,
kdy dostal stálou dovolenou pro vědeckou práci a vrátil se
do Puly. 1901 se stal kustodem tamní Státní antické sbírky
i řádným členem Rakouského archeologického ústavu a jeho
zástupcem pro jižní Istrii, 1902 konzervátorem památkové
péče, 1912–18 zemským konzervátorem pro Přímoří, zejména
Istrii a 1915–18 rovněž pro Kraňsko (část dnešního Slovinska) a Korutany. V zahraničí byl zvolen dopisujícím členem
Německého archeologického ústavu v Berlíně (1912, řádným 1921) a Société archéologique française v Paříži (1906). Prováděl četné, především klasické archeologické výzkumy v Pule
(k jejím starověkým památkám vydal 1904 průvodce) i jinde na Istrijském poloostrově a na ostrovech Brioni / Brijuni.
Za vědecké zásluhy byl odměněn rytířským křížem Františka
Josefa I., rytířským křížem Saského království a 1916 titulem
vládního rady. 1917 se oženil s Margaretou Steinovou z Chomutova.

Za války se věnoval záchraně památek, zejména historických
zvonů, po ní však musel tuto činnost ukončit; 1919 krátce
působil ve státní komisi pro příměří ve Vídni, nato se vrátil do Čech jako profesor němčiny, dějepisu a zeměpisu na
státní reálce v Lokti (1919–26, městský archivář a muzejník 1923–33), v Karlových Varech, ale 1925 dostal opět stálou dovolenou pro práci ve Státním archeologickém ústavu
v Praze ve funkci státního konzervátora pro antické památky
ČSR a pro pohraniční oblasti Čech. Vedle archeologických
výzkumů v západních Čechách (Františkovy Lázně-Slatina,
hlavně 1927–29, Žírovice 1929–30, Cheb 1930–33 aj.) se
soustřeďoval na Limes Romanus a římské opěrné body na našem území (pro Státní archeologický ústav vedl 1927–28
výzkumy táborů římských legií u Mušova a Stupavy). Publikoval řadu prací k dějinám středoevropského Podunají v době
římského císařství. Dalším polem jeho působnosti byla historie a vlastivěda širšího Karlovarska, nejzápadnější okresy Čech
zpracoval pro edici Soupis památek uměleckých a historických
v Království českém (později v Republice československé). Byl
i členem Německé společnosti věd a umění pro ČSR a Spolku
pro dějiny Němců v Čechách, spoluzakládal Svaz německých
vlastivědných muzeí v ČSR (1922). Uveřejnil na sto šedesát
knih a článků. Byl pohřben v Chomutově.

'''D:''' Das östliche Germanien und seine Verkehrswege in der Darstellung
des Ptolemaeus, 1898; Antike Funde aus Pola und Umgebung, 1904, in:
Jahreshefte des Österreichischen Archäologischen Institut in Wien 7, 1904,
s. 131–146; Alte und neue Kirchenglocken, Karlsbad–Leipzig 1924; Karlsbad in
seiner ältesten Vergangenheit, 1925 (reprint 2001); Istria Praeromana, 1925;
Eine Bergchronik der Städte Schlaggenwald und Elbogen, 1926; Zur Frage
vorgeschichtlicher Siedelungen im Franzensbader Moorland und in seiner
Umgebung, in: Sudeta 3, 1927, s. 77–87; Topographie der historischen und
Kunst-Denkmale XLIII. Der politische Bezirk Elbogen, 1927; Ein Limes und
Kastelle der Römer vor der norisch-pannonischen Donaugrenze, in: Sudeta 4,
1928, s. 120–153; Zur Geschichte der römischen Besatzungen im Lande
der Markomannen und der Quaden, in: tamtéž 5, 1929, s. 171–174; Die
römischen Schutzbezirke an der oberen Donau, Angsburg-Wien 1929; Zur
Topographie des Markomannenlandes, 1930; Alte Sagen aus dem Elbogener
Ländchen, 1930; Paralipomena aus Istrien und Aquileia, 1930; Římská
stanice na Mušově, in: Zprávy Státního archeologického ústavu 2–3, 1929 až
1930 (1931), s. 9–29; Výkopy na římském táboru ve Stupavě, in: tamtéž,
s. 29–37; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale
in den Bezirken Tepl und Marienbad, Augsburg 1932; Arti e artisti italiani
in Boemia, Orieste 1932; Beiträge zur Geschichte und Geographie Böhmens
und Mährens in der Zeit des Imperium Romanum, Anna Gnirs (ed.), Bonn
1976; Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in
dem Bezirke Karlsbad, München 1996.

'''L:''' Bibliographie der wissenschaftlichen Arbeiten von A. G., H. Klein (ed.),
1931; ÖBL 2, s. 13–14; nekrolog, in: L. Franz, in: Wiener prähistorische Zeitschrift 21, 1934, s. 78–79; V. Häuﬂer, Dějiny geografie na Univerzitě
Karlově 1348–1967, 1968, s. 375; F. Ficker, Archäologe und
Vorgeschichtsforscher A. G., in: AR 25, 1973, s. 230; F. Křížek, In memoriam
A. G., in: SPFFBU E 18–19, 1973–1974, s. 351–352; A. Gnirsová, Otec
ve vzpomínkách dcery, in: Historický sborník Karlovarska 2, 1994, s. 5–30;
Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891 až
1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 146; J. Roháček, K osobě
a pracovní metodě A. G., in: Česká beseda o německých badatelích v oblasti
pomocných věd historických, archivnictví a edic historických pramenů, H.
Pátková (ed.), 2000, s. 41–47; A. G., in: Pravěk n. ř. 13, 2003, s. 480–483;
Tomeš 1, s. 367; Sklenář, s. 189–190; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 4. 2.
2016); http://hbl.lzmk.hr/clanak.aspx?id=1 (stav k 6. 2. 2016).

'''P:''' Ústav dějin umění AV ČR, Praha, osobní fond.

Karel Sklenář

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:52- Archeolog]]
[[Kategorie:53- Historik]]
[[Kategorie:73- Uměnovědec nebo historik umění]]

[[Kategorie:1873]]
[[Kategorie:Žatec]]
[[Kategorie:1933]]
[[Kategorie:Loket]]

<gallery>
Gnirs Anton Masaryk.jpg|Tomáš Garrigue Masaryk a Anton Gnirs na vykopávce římského tábora v Mušově, 1928
Gnirs Anton hrob.jpg|Náhrobek Antona Gnirse na hřbitově v Chomutově
</gallery>