GODYN Abraham ?1655-?1724

Z Personal
Abraham GODYN
Narození kolem 1655
Místo narození Antverpy (Belgie)
Úmrtí po 1724
Jiná jména GODIN, GODEIN
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46463

GODYN, Abraham (též GODIN, GODEIN, GODUN, GODIJN), * kolem 1655 Antverpy (Belgie), † po 1724 ?, malíř

Byl patrně bratrem malíře Izáka G. (? 1650 – ? 1729). Mezi 1679–80 byl doložen jako žák vlámského malíře H. Herregoutse. 1681 se stal členem jezuitského mariánského bratrstva Sodaliteit van de Bejaerde Jongmans, proto lze usuzovat, že byl katolík. V následujících letech o něm není nic známo; předpokládá se, že po určitou dobu pobýval v Itálii. Do Prahy přišel za dosud neujasněných okolností, patrně 1687 z Vídně. Pravděpodobně ho pozval Václav Vojtěch hrabě ze Šternberka, jemuž ho doporučil umělecký agent B. Cortini. G. pracoval na výzdobě zámku v Troji, kde 1690 vymaloval východní chodbu prvního patra a provedl monumentální malbu al secco (na suchou omítku) v hlavním zámeckém sále. Ústředním motivem výmalby je vítězství křesťanské Evropy nad tureckým nebezpečím 1683, apoteóza Habsburků a Svaté ligy. Strop slavnostního sálu dokončil G. podle datované signatury 1693, některé části výzdoby jsou však novější, např. malovaný gobelín oslavující vítězství císaře Leopolda I. v bitvě u Zenty (1697). G. působil v Praze jen krátce, trojské fresky se však považují za jedny z nejlepších ve střední Evropě. K dalším G. dochovaným pracím patří olejomalby z trojského zámku se starozákonními náměty Abraham vypuzující Hagaru a Juda s Tamarou před hranicí (1692), zhotovené v duchu římského klasicismu, dále Smrt safiry v přítomnosti svatých Petra a Jana (malba byla odvozena z kompozice N. Poussina) a Jael a Sisara (1698). Dalšími známými obrazy jsou Hlava jelena, Cudná Zuzana a Charitas – Alegorie pěti smyslů (NG, Praha); majetkem Černínů byla zátiší Kančí hlava a Různá masa v kuchyni. V bývalém klášteře svatého Martina ve francouzském Pontoise (nyní katedrála) se nachází G. série sedmi svátostí.

O G. životě v Praze se dochovalo málo dokladů: 1694 byl na něm vymáhán drobný dluh, 1697 se stal kmotrem Abrahama Antonína, syna Maxmiliána Šeiby, jenž působil jako správce šternberského zámku. 1711 doložen jako svobodný mistr v Antverpách, kde byl zvolen za staršího tamní malířské gildy; díla dokládající jeho pobyt ve městě však chybí. 1716 se stal členem náboženského bratrstva sdružujícího obyvatele Antverp (Confrérie van romanisten), kteří navštívili Řím; 1723 zvolen jeho děkanem. V témže roce působil u císařského dvora ve Vídni již jako dvorní malíř. 1724 byl pověřen převozem čtyř obrazů z galerie na Pražském hradě do Vídně. 1723–24 se u něho učil malíř M. J. Geeraerts.

L: Dlabač 1, s. 476–477; Thieme – Becker 14, s. 299; Biographie nationale publiée per L'Académie Royale des Sciences, des Lettres et des Beaux-Arts de Belgique 8, Bruxelles 1884–1885, s. 21–22; OSN 10, s. 243; KSN 4, s. 508; Toman 1, s. 262; DČVU 2, rejstřík, zvl. s. 542; NEČVU 1, s. 212; ADB 9, s. 322; P. Preiss – M. Horyna – P. Zahradník, Zámek Trója u Prahy, 2000, s. 308–310; V. Vašátková, Z historie mysliveckých obrazů 1. Lovecké motivy v umění baroka, in: Myslivost 58, 2010, č. 9, s. 77–79; https://rkd. nl/nl/explore/artists/32262 (s další literaturou, stav k 8. 3. 2016); https:// en.wikipedia.org (stav k 8. 3. 2016).

Kateřina Dufková