Verze z 6. 4. 2021, 20:26, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku GOLOVIN Alexandr Sergějevič 28.2.1904-17.9.1968 na GOLOVIN Alexandr Sergejevič 28.2.1904-17.9.1968 bez založení přesměrování)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GOLOVIN Alexandr Sergejevič 28.2.1904-17.9.1968

Z Personal
Alexandr Sergejevič GOLOVIN
Narození 28.2.1904
Místo narození Oděsa (Ukrajina)
Úmrtí 17.9.1968
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 680-681
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75448

GOLOVIN, Alexandr Sergejevič, * 28. 2. 1904 Oděsa (Ukrajina), † 17. 9. 1968 New York (USA), sochař

Syn oftalmologa, profesora moskevské univerzity Sergeje Selivanoviče G. (1866–1931). Po absolvování středoškolských studií v Moskvě emigroval 1920 přes Istanbul, Bulharsko a Království SHS (Jugoslávii) do Československa, kam přišel začátkem roku 1923. V Moravské Třebové maturoval 1924 na Ruském reálném gymnáziu, poté si zapsal architekturu na ČVUT v Praze. V té době podnikl studijní cesty do Paříže a Drážďan. 1927–28 se věnoval studiu sochařství na pražské AVU u prof. H. Folkmana a B. Kafky, školu však nedokončil. 1929 se oženil s ruskou básnířkou Allou Sergejevnou, roz. Štejgerovou (1909–1987), a v následujícím roce se jim narodil syn, pozdější švýcarský spisovatel a publicista Sergius Golowin (* 31. 1. 1930 Praha, † 17. 7. 2006 Bern, Švýcarsko). V třicátých letech se manželství rozpadlo, Alla odešla se synem 1933 do Švýcarska, zatímco G. později přesídlil do Paříže. Po druhé světové válce žil v New Yorku; pochován byl na hřbitově v Jordanville.

Patřil k zakladatelům Svazu ruských výtvarných umělců v ČSR a stal se členem české Jednoty umělců výtvarných. Současně byl členem mezinárodní skupiny slovanských výtvarných umělců Skify (Skytové), jejíž tvorba měla navazovat na byzantské a asijské výtvarné tradice. V sochařské tvorbě, soustředěné především na figurální plastiku a portréty, se jevil jako osobitý umělec, který kromě realistické portrétní tvorby experimentoval s expresivními výrazovými prostředky hrubě opracované hliněné hmoty a s deformací forem. Svá díla často stylizoval v duchu německé gotiky a čínské plastiky. Před svým odjezdem z Československa do Paříže přenechal pražské Karáskově galerii na tři desítky plastik.

D: výstavy: 50. členská výstava Jednoty umělců výtvarných, Praha 1928, 1. výstava členů Svazu ruských výtvarných umělců v ČSR, Praha 1929, výstava skupiny Skify, Praha 1932, retrospektivní výstava ruského umění 18.–20. století, Praha 1935. Plastiky: Génius architektury, Tatarský hráč na mandolínu, Zrození Rusi, Kristus, Mona Lisa, Konkvistadoři, Plavec skákající do vody, Malíř-světec Rublev, Hlava krále siamského, Hlava ruského mužika, Muž nabíjející dělo, portréty prof. S. S. Golovina. A. A. Bloka, básnířky Taťjany Ratgauzové, JUDr. Aloise Burdy, nakladatele Jandy, dětí MUDr. Zdeňka France.

L: N. Jelenev, Russkoje izobrazitel’noje iskusstvo v Prage, in: Russkije v Prage 1918–1928 g. g., 1928, s. 284–310; Toman 1, s. 264; O. L. Lejkind – K. V. Machrov – D. J. Severjuchin, Chudožniki russkogo zarubež’ja 1917–1939, Sankt-Peterburg 1999, s. 229–230; Ruská a ukrajinská meziválečná emigrace ve fondech Památníku národního písemnictví, 1999, s. 120–125; J. Jančárková, Češskaja kul’turnaja sreda i russkije chudožniki-emigranty, in: Slavia 2011, č. 2–3, s. 289–302.

P: LA PNP, Praha, sbírka Jiřího Karáska ze Lvovic.

Jiří Vacek