GOLTZ Martin Maxmilián 1593-10.5.1653: Porovnání verzí

Z Personal
m (Procházková přesunul stránku GOLTZ Martin Maxmilián (též z GOLČE) 1593-10.5.1653 na GOLTZ Martin Maxmilián (z GOLČE) 1593-10.5.1653 bez založení přesměrování)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Martin Maxmilián GOLTZ (též z Golče)
+
| jméno = Martin Maxmilián GOLTZ  
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| velikost obrázku =  
 
| velikost obrázku =  
Řádka 41: Řádka 41:
 
| citace = Biografický slovník českých zemí
 
| citace = Biografický slovník českých zemí
 
}}
 
}}
== Literatura ==
+
 
OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (kde další prameny a literatura); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, č. 5, 2010, s. 38–40;
+
'''GOLTZ, Martin Maxmilián''' ''(též z Golče), * 1593 (Pomořany, dnes Polsko), † 10. 5. 1653 Golčův Jeníkov, vojevůdce''
 +
 
 +
Narodil se pravděpodobně na zámku Siemczyno (tehdy Heinrichsdorf) nebo Kłębowiec (Klausdorf) nedaleko města Wałcz. Otec Johann G. († 1626) zastával důležité úřady. G. zřejmě vyrůstal v katolickém prostředí. 1611 se účastnil bojů během pasovského vpádu do Čech, který měl podpořit císaře Rudolfa II. proti opoziční české šlechtě. Bojoval v tzv. uskocké válce (1615–17) mezi Benátskou republikou a arcivévodou Ferdinandem Štýrským, budoucím císařem Ferdinandem II. Ve službách císaře 1619–20 válčil v Čechách proti Fridrichovi Falckému a pod vedením Albrechta z Valdštejna 1625–29 v konfliktu proti Dánsku. Dosáhl hodnosti strážmistra v císařském pluku Jindřicha Šlika. Jako schopný voják neunikl pozornosti Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu ani Valdštejna, který ho povýšil na plukovníka. G. poté velel v Rostocku a následně v Einbecku, okupovaném od března 1632 Pappenheimovými jednotkami. 1633 se stal císařským velitelem v Lužici a v severních Čechách. Jeho kariéra nebyla narušena přesto, že musel saské armádě předat požárem zničený Budyšín.
 +
 
 +
Ani Valdštejnova vražda (1634) G. nijak neuškodila, ale naopak. Kvůli ní profitoval z konfiskací po Valdštejnovi a jeho přívržencích; 1636 obdržel původně trčkovský majetek (Golčův) Jeníkov, Hostačov a několik dalších drobnějších statků a získal český inkolát. Vinou trvalé švédské okupace definitivně ztratil otcovské statky v Pomořanech. Císařova přízeň mu přinesla i povýšení do stavu svobodných říšských pánů a generálskou hodnost. Během třicetileté války ještě 1635 bojoval ve švýcarském údolí Valtellina proti Francouzům, 1637 v severním Německu, kde obléhal pevnost Demmin, 1638 u Breisachu na hranicích s Francií a 1640–41 ve Slezsku u města Jelenia Góra, kde měl vrchní velení. Kvůli onemocnění musel na podzim 1641 na válčení rezignovat a několik let se léčil. 1645 se hlásil zpět do služby, žádné vojenské tažení však už neabsolvoval. 1647 se při hostině v pražském paláci R. Colloreda střetl s hrabětem W. A. Pappenheimem a byl vyzván na souboj. Při jezdeckém duelu na pistole svého soupeře zastřelil. Důležitá úloha připadla G. 1648. Po smrti generála P. Holzappela (Holzapfela) o něm část generality uvažovala jako o vrchním veliteli císařské armády, jmenován však nebyl. G. měl organizovat vojenskou pomoc Praze, jejíž část obléhali Švédové. Jeho podíl na osvobození hlavního města bývá v historiografii často přeceňován. Pomocný sbor dorazil až po uzavření vestfálského míru a ukončení švédského obléhání. Nedoceněn však zůstal G. význam při jednáních se Švédy 1649 o podmínkách vyklizení českých zemí. Teprve 1650, kdy poslední Švédové opustili Čechy i Moravu, mohl G. odejít na odpočinek a dožil bez potomků na českých statcích.
 +
 
 +
G. patřil k význačným fundátorům a mecenášům. Většina historických staveb po něm pojmenovaného Golčova Jeníkova pochází právě z jeho doby. Dnes zrekonstruovaná tvrz, tzv. Golčova, původně spíše letohrádek, byla součástí G. sídla. V jejích interiérech se kromě autentického krbu s nápisem dochovaly portréty G. a jeho manželky Marie Magdalény Juliány, roz. z Obsinnigu. Manželé byli pohřbeni ve společné hrobce v jeníkovské loretánské kapli, o níž se traduje, že ji G. dal postavit jako pokání za zabití Pappenheima v souboji. V kostele sv. Františka, který byl ke kapli připojen později, je zavěšena památka na G. vojenskou výpravu k Baltu, žeberní kost z velryby. Naproti loretě byla na G. přání založena rezidence pro kutnohorské jezuity (dnes děkanství), která si zachovala původní vzhled včetně rodového znaku nad hlavním vchodem.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (s dalšími prameny a literaturou); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, 2010, č. 5, s. 38–40; týž, M. M. von der G. – kaiserlicher Befehlshaber in der Lausitz 1633–1634, in: Neues Lausitzisches Magazin 134, Neue Folge 15, 2012, s. 57–68.
 +
 
 +
Jan Kilián
 +
 
 
[[Kategorie:1593]]
 
[[Kategorie:1593]]
 
[[Kategorie:Pomořany]]
 
[[Kategorie:Pomořany]]
[[Kategorie:10.5.1653]]
+
[[Kategorie:1653]]
 
[[Kategorie:Golčův Jeníkov]]
 
[[Kategorie:Golčův Jeníkov]]

Verze z 24. 3. 2019, 18:14

Martin Maxmilián GOLTZ
Narození 1593
Místo narození Pomořany (dnes Polsko)
Úmrtí 10.5.1653
Místo úmrtí Golčův Jeníkov
Jiná jména Martin Maxmilián z Golče
Povolání
Citace Biografický slovník českých zemí
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137614

GOLTZ, Martin Maxmilián (též z Golče), * 1593 (Pomořany, dnes Polsko), † 10. 5. 1653 Golčův Jeníkov, vojevůdce

Narodil se pravděpodobně na zámku Siemczyno (tehdy Heinrichsdorf) nebo Kłębowiec (Klausdorf) nedaleko města Wałcz. Otec Johann G. († 1626) zastával důležité úřady. G. zřejmě vyrůstal v katolickém prostředí. 1611 se účastnil bojů během pasovského vpádu do Čech, který měl podpořit císaře Rudolfa II. proti opoziční české šlechtě. Bojoval v tzv. uskocké válce (1615–17) mezi Benátskou republikou a arcivévodou Ferdinandem Štýrským, budoucím císařem Ferdinandem II. Ve službách císaře 1619–20 válčil v Čechách proti Fridrichovi Falckému a pod vedením Albrechta z Valdštejna 1625–29 v konfliktu proti Dánsku. Dosáhl hodnosti strážmistra v císařském pluku Jindřicha Šlika. Jako schopný voják neunikl pozornosti Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu ani Valdštejna, který ho povýšil na plukovníka. G. poté velel v Rostocku a následně v Einbecku, okupovaném od března 1632 Pappenheimovými jednotkami. 1633 se stal císařským velitelem v Lužici a v severních Čechách. Jeho kariéra nebyla narušena přesto, že musel saské armádě předat požárem zničený Budyšín.

Ani Valdštejnova vražda (1634) G. nijak neuškodila, ale naopak. Kvůli ní profitoval z konfiskací po Valdštejnovi a jeho přívržencích; 1636 obdržel původně trčkovský majetek (Golčův) Jeníkov, Hostačov a několik dalších drobnějších statků a získal český inkolát. Vinou trvalé švédské okupace definitivně ztratil otcovské statky v Pomořanech. Císařova přízeň mu přinesla i povýšení do stavu svobodných říšských pánů a generálskou hodnost. Během třicetileté války ještě 1635 bojoval ve švýcarském údolí Valtellina proti Francouzům, 1637 v severním Německu, kde obléhal pevnost Demmin, 1638 u Breisachu na hranicích s Francií a 1640–41 ve Slezsku u města Jelenia Góra, kde měl vrchní velení. Kvůli onemocnění musel na podzim 1641 na válčení rezignovat a několik let se léčil. 1645 se hlásil zpět do služby, žádné vojenské tažení však už neabsolvoval. 1647 se při hostině v pražském paláci R. Colloreda střetl s hrabětem W. A. Pappenheimem a byl vyzván na souboj. Při jezdeckém duelu na pistole svého soupeře zastřelil. Důležitá úloha připadla G. 1648. Po smrti generála P. Holzappela (Holzapfela) o něm část generality uvažovala jako o vrchním veliteli císařské armády, jmenován však nebyl. G. měl organizovat vojenskou pomoc Praze, jejíž část obléhali Švédové. Jeho podíl na osvobození hlavního města bývá v historiografii často přeceňován. Pomocný sbor dorazil až po uzavření vestfálského míru a ukončení švédského obléhání. Nedoceněn však zůstal G. význam při jednáních se Švédy 1649 o podmínkách vyklizení českých zemí. Teprve 1650, kdy poslední Švédové opustili Čechy i Moravu, mohl G. odejít na odpočinek a dožil bez potomků na českých statcích.

G. patřil k význačným fundátorům a mecenášům. Většina historických staveb po něm pojmenovaného Golčova Jeníkova pochází právě z jeho doby. Dnes zrekonstruovaná tvrz, tzv. Golčova, původně spíše letohrádek, byla součástí G. sídla. V jejích interiérech se kromě autentického krbu s nápisem dochovaly portréty G. a jeho manželky Marie Magdalény Juliány, roz. z Obsinnigu. Manželé byli pohřbeni ve společné hrobce v jeníkovské loretánské kapli, o níž se traduje, že ji G. dal postavit jako pokání za zabití Pappenheima v souboji. V kostele sv. Františka, který byl ke kapli připojen později, je zavěšena památka na G. vojenskou výpravu k Baltu, žeberní kost z velryby. Naproti loretě byla na G. přání založena rezidence pro kutnohorské jezuity (dnes děkanství), která si zachovala původní vzhled včetně rodového znaku nad hlavním vchodem.

L: OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (s dalšími prameny a literaturou); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, 2010, č. 5, s. 38–40; týž, M. M. von der G. – kaiserlicher Befehlshaber in der Lausitz 1633–1634, in: Neues Lausitzisches Magazin 134, Neue Folge 15, 2012, s. 57–68.

Jan Kilián