GOLTZ Martin Maxmilián 1593-10.5.1653: Porovnání verzí
m (Procházková přesunul stránku GOLTZ Martin Maxmilián (též z GOLČE) 1593-10.5.1653 na GOLTZ Martin Maxmilián (z GOLČE) 1593-10.5.1653 bez založení přesměrování) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Martin Maxmilián GOLTZ | + | | jméno = Martin Maxmilián GOLTZ |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Goltz Martin Maxmilian portret.jpg |
| velikost obrázku = | | velikost obrázku = | ||
| popisek obrázku = | | popisek obrázku = | ||
Řádka 19: | Řádka 19: | ||
| alma mater = | | alma mater = | ||
| zaměstnavatel = | | zaměstnavatel = | ||
− | | povolání = | + | | povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu<br />45- Voják nebo partyzán<br /> |
− | + | ||
− | + | ||
− | + | ||
| titul = | | titul = | ||
| ocenění = | | ocenění = | ||
Řádka 39: | Řádka 36: | ||
| poznámky = | | poznámky = | ||
| web = | | web = | ||
− | | citace = Biografický slovník českých zemí | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 681-682 |
}} | }} | ||
− | + | ||
− | OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 ( | + | '''GOLTZ, Martin Maxmilián''' ''(též z Golče), * 1593 (Pomořany, dnes Polsko), † 10. 5. 1653 Golčův Jeníkov, vojevůdce'' |
+ | |||
+ | Narodil se pravděpodobně na zámku Siemczyno (tehdy Heinrichsdorf) nebo Kłębowiec (Klausdorf) nedaleko města Wałcz. Otec Johann G. († 1626) zastával důležité úřady. G. zřejmě vyrůstal v katolickém prostředí. 1611 se účastnil bojů během pasovského vpádu do Čech, který měl podpořit císaře Rudolfa II. proti opoziční české šlechtě. Bojoval v tzv. uskocké válce (1615–17) mezi Benátskou republikou a arcivévodou Ferdinandem Štýrským, budoucím císařem Ferdinandem II. Ve službách císaře 1619–20 válčil v Čechách proti Fridrichovi Falckému a pod vedením Albrechta z Valdštejna 1625–29 v konfliktu proti Dánsku. Dosáhl hodnosti strážmistra v císařském pluku Jindřicha Šlika. Jako schopný voják neunikl pozornosti Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu ani Valdštejna, který ho povýšil na plukovníka. G. poté velel v Rostocku a následně v Einbecku, okupovaném od března 1632 Pappenheimovými jednotkami. 1633 se stal císařským velitelem v Lužici a v severních Čechách. Jeho kariéra nebyla narušena přesto, že musel saské armádě předat požárem zničený Budyšín. | ||
+ | |||
+ | Ani Valdštejnova vražda (1634) G. nijak neuškodila, ale naopak. Kvůli ní profitoval z konfiskací po Valdštejnovi a jeho přívržencích; 1636 obdržel původně trčkovský majetek (Golčův) Jeníkov, Hostačov a několik dalších drobnějších statků a získal český inkolát. Vinou trvalé švédské okupace definitivně ztratil otcovské statky v Pomořanech. Císařova přízeň mu přinesla i povýšení do stavu svobodných říšských pánů a generálskou hodnost. Během třicetileté války ještě 1635 bojoval ve švýcarském údolí Valtellina proti Francouzům, 1637 v severním Německu, kde obléhal pevnost Demmin, 1638 u Breisachu na hranicích s Francií a 1640–41 ve Slezsku u města Jelenia Góra, kde měl vrchní velení. Kvůli onemocnění musel na podzim 1641 na válčení rezignovat a několik let se léčil. 1645 se hlásil zpět do služby, žádné vojenské tažení však už neabsolvoval. 1647 se při hostině v pražském paláci R. Colloreda střetl s hrabětem W. A. Pappenheimem a byl vyzván na souboj. Při jezdeckém duelu na pistole svého soupeře zastřelil. Důležitá úloha připadla G. 1648. Po smrti generála P. Holzappela (Holzapfela) o něm část generality uvažovala jako o vrchním veliteli císařské armády, jmenován však nebyl. G. měl organizovat vojenskou pomoc Praze, jejíž část obléhali Švédové. Jeho podíl na osvobození hlavního města bývá v historiografii často přeceňován. Pomocný sbor dorazil až po uzavření vestfálského míru a ukončení švédského obléhání. Nedoceněn však zůstal G. význam při jednáních se Švédy 1649 o podmínkách vyklizení českých zemí. Teprve 1650, kdy poslední Švédové opustili Čechy i Moravu, mohl G. odejít na odpočinek a dožil bez potomků na českých statcích. | ||
+ | |||
+ | G. patřil k význačným fundátorům a mecenášům. Většina historických staveb po něm pojmenovaného Golčova Jeníkova pochází právě z jeho doby. Dnes zrekonstruovaná tvrz, tzv. Golčova, původně spíše letohrádek, byla součástí G. sídla. V jejích interiérech se kromě autentického krbu s nápisem dochovaly portréty G. a jeho manželky Marie Magdalény Juliány, roz. z Obsinnigu. Manželé byli pohřbeni ve společné hrobce v jeníkovské loretánské kapli, o níž se traduje, že ji G. dal postavit jako pokání za zabití Pappenheima v souboji. V kostele sv. Františka, který byl ke kapli připojen později, je zavěšena památka na G. vojenskou výpravu k Baltu, žeberní kost z velryby. Naproti loretě byla na G. přání založena rezidence pro kutnohorské jezuity (dnes děkanství), která si zachovala původní vzhled včetně rodového znaku nad hlavním vchodem. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (s dalšími prameny a literaturou); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, 2010, č. 5, s. 38–40; týž, M. M. von der G. – kaiserlicher Befehlshaber in der Lausitz 1633–1634, in: Neues Lausitzisches Magazin 134, Neue Folge 15, 2012, s. 57–68. | ||
+ | |||
+ | Jan Kilián | ||
+ | |||
+ | [[Kategorie:D]] | ||
+ | [[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]] | ||
+ | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
+ | |||
[[Kategorie:1593]] | [[Kategorie:1593]] | ||
[[Kategorie:Pomořany]] | [[Kategorie:Pomořany]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1653]] |
[[Kategorie:Golčův Jeníkov]] | [[Kategorie:Golčův Jeníkov]] |
Aktuální verze z 6. 4. 2021, 21:34
Martin Maxmilián GOLTZ | |
Narození | 1593 |
---|---|
Místo narození | Pomořany (dnes Polsko) |
Úmrtí | 10.5.1653 |
Místo úmrtí | Golčův Jeníkov |
Jiná jména | Martin Maxmilián z Golče |
Povolání |
41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 681-682 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137614 |
GOLTZ, Martin Maxmilián (též z Golče), * 1593 (Pomořany, dnes Polsko), † 10. 5. 1653 Golčův Jeníkov, vojevůdce
Narodil se pravděpodobně na zámku Siemczyno (tehdy Heinrichsdorf) nebo Kłębowiec (Klausdorf) nedaleko města Wałcz. Otec Johann G. († 1626) zastával důležité úřady. G. zřejmě vyrůstal v katolickém prostředí. 1611 se účastnil bojů během pasovského vpádu do Čech, který měl podpořit císaře Rudolfa II. proti opoziční české šlechtě. Bojoval v tzv. uskocké válce (1615–17) mezi Benátskou republikou a arcivévodou Ferdinandem Štýrským, budoucím císařem Ferdinandem II. Ve službách císaře 1619–20 válčil v Čechách proti Fridrichovi Falckému a pod vedením Albrechta z Valdštejna 1625–29 v konfliktu proti Dánsku. Dosáhl hodnosti strážmistra v císařském pluku Jindřicha Šlika. Jako schopný voják neunikl pozornosti Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu ani Valdštejna, který ho povýšil na plukovníka. G. poté velel v Rostocku a následně v Einbecku, okupovaném od března 1632 Pappenheimovými jednotkami. 1633 se stal císařským velitelem v Lužici a v severních Čechách. Jeho kariéra nebyla narušena přesto, že musel saské armádě předat požárem zničený Budyšín.
Ani Valdštejnova vražda (1634) G. nijak neuškodila, ale naopak. Kvůli ní profitoval z konfiskací po Valdštejnovi a jeho přívržencích; 1636 obdržel původně trčkovský majetek (Golčův) Jeníkov, Hostačov a několik dalších drobnějších statků a získal český inkolát. Vinou trvalé švédské okupace definitivně ztratil otcovské statky v Pomořanech. Císařova přízeň mu přinesla i povýšení do stavu svobodných říšských pánů a generálskou hodnost. Během třicetileté války ještě 1635 bojoval ve švýcarském údolí Valtellina proti Francouzům, 1637 v severním Německu, kde obléhal pevnost Demmin, 1638 u Breisachu na hranicích s Francií a 1640–41 ve Slezsku u města Jelenia Góra, kde měl vrchní velení. Kvůli onemocnění musel na podzim 1641 na válčení rezignovat a několik let se léčil. 1645 se hlásil zpět do služby, žádné vojenské tažení však už neabsolvoval. 1647 se při hostině v pražském paláci R. Colloreda střetl s hrabětem W. A. Pappenheimem a byl vyzván na souboj. Při jezdeckém duelu na pistole svého soupeře zastřelil. Důležitá úloha připadla G. 1648. Po smrti generála P. Holzappela (Holzapfela) o něm část generality uvažovala jako o vrchním veliteli císařské armády, jmenován však nebyl. G. měl organizovat vojenskou pomoc Praze, jejíž část obléhali Švédové. Jeho podíl na osvobození hlavního města bývá v historiografii často přeceňován. Pomocný sbor dorazil až po uzavření vestfálského míru a ukončení švédského obléhání. Nedoceněn však zůstal G. význam při jednáních se Švédy 1649 o podmínkách vyklizení českých zemí. Teprve 1650, kdy poslední Švédové opustili Čechy i Moravu, mohl G. odejít na odpočinek a dožil bez potomků na českých statcích.
G. patřil k význačným fundátorům a mecenášům. Většina historických staveb po něm pojmenovaného Golčova Jeníkova pochází právě z jeho doby. Dnes zrekonstruovaná tvrz, tzv. Golčova, původně spíše letohrádek, byla součástí G. sídla. V jejích interiérech se kromě autentického krbu s nápisem dochovaly portréty G. a jeho manželky Marie Magdalény Juliány, roz. z Obsinnigu. Manželé byli pohřbeni ve společné hrobce v jeníkovské loretánské kapli, o níž se traduje, že ji G. dal postavit jako pokání za zabití Pappenheima v souboji. V kostele sv. Františka, který byl ke kapli připojen později, je zavěšena památka na G. vojenskou výpravu k Baltu, žeberní kost z velryby. Naproti loretě byla na G. přání založena rezidence pro kutnohorské jezuity (dnes děkanství), která si zachovala původní vzhled včetně rodového znaku nad hlavním vchodem.
L: OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (s dalšími prameny a literaturou); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, 2010, č. 5, s. 38–40; týž, M. M. von der G. – kaiserlicher Befehlshaber in der Lausitz 1633–1634, in: Neues Lausitzisches Magazin 134, Neue Folge 15, 2012, s. 57–68.
Jan Kilián