GOLTZ Martin Maxmilián 1593-10.5.1653: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GOLTZ Martin Maxmilián (z GOLČE) 1593-10.5.1653 na GOLTZ Martin Maxmilián 1593-10.5.1653 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Martin Maxmilián GOLTZ  
 
| jméno = Martin Maxmilián GOLTZ  
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Goltz Martin Maxmilian portret.jpg
 
| velikost obrázku =  
 
| velikost obrázku =  
 
| popisek obrázku =  
 
| popisek obrázku =  
Řádka 19: Řádka 19:
 
| alma mater =  
 
| alma mater =  
 
| zaměstnavatel =  
 
| zaměstnavatel =  
| povolání =  
+
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu<br />45- Voják nebo partyzán<br />
[[Kategorie:D]]
+
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
+
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
+
 
| titul =  
 
| titul =  
 
| ocenění =  
 
| ocenění =  
Řádka 39: Řádka 36:
 
| poznámky =  
 
| poznámky =  
 
| web =  
 
| web =  
| citace = Biografický slovník českých zemí
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 681-682
 
}}
 
}}
  
Řádka 53: Řádka 50:
  
 
Jan Kilián
 
Jan Kilián
 +
 +
[[Kategorie:D]]
 +
[[Kategorie:41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu]]
 +
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
  
 
[[Kategorie:1593]]
 
[[Kategorie:1593]]

Aktuální verze z 6. 4. 2021, 20:34

Martin Maxmilián GOLTZ
Narození 1593
Místo narození Pomořany (dnes Polsko)
Úmrtí 10.5.1653
Místo úmrtí Golčův Jeníkov
Jiná jména Martin Maxmilián z Golče
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 681-682
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137614

GOLTZ, Martin Maxmilián (též z Golče), * 1593 (Pomořany, dnes Polsko), † 10. 5. 1653 Golčův Jeníkov, vojevůdce

Narodil se pravděpodobně na zámku Siemczyno (tehdy Heinrichsdorf) nebo Kłębowiec (Klausdorf) nedaleko města Wałcz. Otec Johann G. († 1626) zastával důležité úřady. G. zřejmě vyrůstal v katolickém prostředí. 1611 se účastnil bojů během pasovského vpádu do Čech, který měl podpořit císaře Rudolfa II. proti opoziční české šlechtě. Bojoval v tzv. uskocké válce (1615–17) mezi Benátskou republikou a arcivévodou Ferdinandem Štýrským, budoucím císařem Ferdinandem II. Ve službách císaře 1619–20 válčil v Čechách proti Fridrichovi Falckému a pod vedením Albrechta z Valdštejna 1625–29 v konfliktu proti Dánsku. Dosáhl hodnosti strážmistra v císařském pluku Jindřicha Šlika. Jako schopný voják neunikl pozornosti Gottfrieda Heinricha z Pappenheimu ani Valdštejna, který ho povýšil na plukovníka. G. poté velel v Rostocku a následně v Einbecku, okupovaném od března 1632 Pappenheimovými jednotkami. 1633 se stal císařským velitelem v Lužici a v severních Čechách. Jeho kariéra nebyla narušena přesto, že musel saské armádě předat požárem zničený Budyšín.

Ani Valdštejnova vražda (1634) G. nijak neuškodila, ale naopak. Kvůli ní profitoval z konfiskací po Valdštejnovi a jeho přívržencích; 1636 obdržel původně trčkovský majetek (Golčův) Jeníkov, Hostačov a několik dalších drobnějších statků a získal český inkolát. Vinou trvalé švédské okupace definitivně ztratil otcovské statky v Pomořanech. Císařova přízeň mu přinesla i povýšení do stavu svobodných říšských pánů a generálskou hodnost. Během třicetileté války ještě 1635 bojoval ve švýcarském údolí Valtellina proti Francouzům, 1637 v severním Německu, kde obléhal pevnost Demmin, 1638 u Breisachu na hranicích s Francií a 1640–41 ve Slezsku u města Jelenia Góra, kde měl vrchní velení. Kvůli onemocnění musel na podzim 1641 na válčení rezignovat a několik let se léčil. 1645 se hlásil zpět do služby, žádné vojenské tažení však už neabsolvoval. 1647 se při hostině v pražském paláci R. Colloreda střetl s hrabětem W. A. Pappenheimem a byl vyzván na souboj. Při jezdeckém duelu na pistole svého soupeře zastřelil. Důležitá úloha připadla G. 1648. Po smrti generála P. Holzappela (Holzapfela) o něm část generality uvažovala jako o vrchním veliteli císařské armády, jmenován však nebyl. G. měl organizovat vojenskou pomoc Praze, jejíž část obléhali Švédové. Jeho podíl na osvobození hlavního města bývá v historiografii často přeceňován. Pomocný sbor dorazil až po uzavření vestfálského míru a ukončení švédského obléhání. Nedoceněn však zůstal G. význam při jednáních se Švédy 1649 o podmínkách vyklizení českých zemí. Teprve 1650, kdy poslední Švédové opustili Čechy i Moravu, mohl G. odejít na odpočinek a dožil bez potomků na českých statcích.

G. patřil k význačným fundátorům a mecenášům. Většina historických staveb po něm pojmenovaného Golčova Jeníkova pochází právě z jeho doby. Dnes zrekonstruovaná tvrz, tzv. Golčova, původně spíše letohrádek, byla součástí G. sídla. V jejích interiérech se kromě autentického krbu s nápisem dochovaly portréty G. a jeho manželky Marie Magdalény Juliány, roz. z Obsinnigu. Manželé byli pohřbeni ve společné hrobce v jeníkovské loretánské kapli, o níž se traduje, že ji G. dal postavit jako pokání za zabití Pappenheima v souboji. V kostele sv. Františka, který byl ke kapli připojen později, je zavěšena památka na G. vojenskou výpravu k Baltu, žeberní kost z velryby. Naproti loretě byla na G. přání založena rezidence pro kutnohorské jezuity (dnes děkanství), která si zachovala původní vzhled včetně rodového znaku nad hlavním vchodem.

L: OSN 10, s. 257; J. Kilián, M. M. z G. (kolem 1593–1653). Císařský generál ve víru třicetileté války, 2010 (s dalšími prameny a literaturou); týž, Generál M. M. z G. Příběh o jednom souboji, loretě a klobouku, in: ĎaS 32, 2010, č. 5, s. 38–40; týž, M. M. von der G. – kaiserlicher Befehlshaber in der Lausitz 1633–1634, in: Neues Lausitzisches Magazin 134, Neue Folge 15, 2012, s. 57–68.

Jan Kilián