GORAZD †?16.4.885: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GORAZD 800 na GORAZD †?16.4.885 bez založení přesměrování)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 684-685
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 6. 12. 2019, 11:54

GORAZD
Narození ?
Úmrtí po 16. 4. 885
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 684-685

GORAZD, * ?, † po 16. 4. 885 ?, kněz

Moravan vznešeného původu, kněz vzdělaný v latinském písemnictví. Po příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu se naučil slovanskému písmu a užíval slovanskou liturgii. Podle pozdější tradice byl při návštěvě věrozvěstů v Římě na počátku 868 spolu s dalšími žáky obou misionářů vysvěcen na kněze. Jako jednoho z nejnadanějších žáků ho Metoděj vybral za třetího moravského biskupa. Pro nedostatek biskupů na Moravě ho však nemohl vysvětit (k svěcení byli zapotřebí tři biskupové, Metoděj měl pouze jediného sufragána Wichinga, který byl navíc nepřítelem slovanské liturgie) a nepodařilo se mu G. ani dát vysvětit v Římě. Před smrtí určil Metoděj G. svým nástupcem. Politická situace na Moravě však nebyla příznivá slovanské liturgii, Wiching se okamžitě odebral do Říma, dosáhl povýšení na arcibiskupa a zároveň obvinil Metoděje a jeho žáky z hereze. Papež v instrukcích pro legáty, které poslal na Moravu, mj. zakázal G. výkon funkce do doby, než se dostaví do Říma a přednese tam svůj případ. Podle dochovaného znění ne zcela spolehlivého listu „králi“ Svatoplukovi doporučil jako správce moravské církve Wichinga. Ten se po návratu na Moravu prohlásil za jediného správce moravské arcidiecéze. Ve sporech o liturgii uznal Svatopluk za závazné učení franských kněží, tedy latinskou liturgii. Metodějovi žáci byli pronásledováni. Jeho nejbližší spolupracovníci G., Kliment, Naum, Laurentios a Angelarios byli uvězněni a po soudu, zinscenovaném zřejmě ve Wichingově sídle v Nitře, vyhnáni ze země. Jiní slovanští kněží prý byli prodáni do otroctví, část z nich odešla do Bělehradu k bulharskému knížeti Borisovi I., kde působili jako misionáři a zavedli staroslověnštinu jako liturgický jazyk. Ta se stala také bulharským literárním jazykem. O G. již neexistují další zprávy. Pravděpodobně zahynul během pronásledování slovanských kněží na Moravě nebo zemřel záhy po odchodu z Moravy.

V pravoslavné církvi je G. uctíván jako jeden z tzv. sedmipočetníků (sedmi kněží vysvěcených s Konstantinem a Metodějem v Římě). Jejich svátek je slaven 17. července.

L: RSN 3, s. 444; OSN 10, s. 304; MČE 2, s. 632; Život svatého Methoda, in: FRB 1, 1873, s. 39–52; Codex diplomaticus et epistolaris Regni Bohemiae 1, č. 12, 1904–07, 20–27, 30; Johannis VIII. papae epistolae dubiae, in: Monumenta Germaniae Historica, Ep. VII, č. 33, s. 352–353; F. Dvorník, Byzantské misie u Slovanů, 1970, s. 197–209; J. Vašica, Literární památky epochy velkomoravské 863–885, 1996.

Marie Bláhová