Verze z 8. 4. 2021, 20:21, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

GORGULOV Pavel Timofejevič 29.6.1895-14.9.1932

Z Personal
Pavel Timofejevič GORGULOV
Narození 29.6.1895
Místo narození Labinsk (u Krasnodaru, Rusko)
Úmrtí 14.9.1932
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 15- Lékaři
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 688
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=139828

GORGULOV, Pavel Timofejevič, * 29. 6. 1895 Labinsk (u Krasnodaru, Rusko), † 14. 9. 1932 Paříž (Francie), lékař, spisovatel, atentátník

Nalezenec osvojený poddůstojníkem ze Stanice Labinskaja Timofejem G. a jeho ženou Varvarou. G. 1913 absolvoval vojenské ranhojičské učiliště v Jekatěrinodaru (dnes Krasnodar) a 1916 gymnázium v Jejsku. Začal studovat medicínu v Moskvě, narukoval do první světové války, z níž si odnesl hodnost poručíka a dvě vyznamenání, bohužel též těžké zranění. Po demobilizaci studoval v Rostově na Donu. Občanské války se podle protikladných zpráv účastnil snad na bílé, snad na rudé straně, ne-li na obou.

V prosinci 1921 emigroval do ČSR; dokončil studium medicíny na UK (MUDr. 1926). V letech 1927–29 provozoval v Hodoníně a v Přerově soukromou praxi. Porušoval však lékařskou etiku a kromě toho vstoupil zřejmě do několika politických stran najednou. Ctižádostivě se pokoušel o literární tvorbu, někdy psal pod pseudonymy Bred či Brède; tiskem vyšly pouze Dálka, Kozačka Soňa, Syn jeptišky a Tajemství života Skytů. 1927 se pokusil v Praze založit Rolnickou všeruskou lidovou stranu zelených, zůstal však jejím jediným členem. V Olomouci 1929 vydal tři čísla ruského časopisu Skif (tj. Skyt). V květnu 1930 chtěl na železniční stanici v Hrušovanech u Brna zastřelit T. G. Masaryka.

Ohrožen vyšetřováním případů lékařského pochybení uprchl G. do Francie, kde chtěl vstoupit do cizinecké legie. Koncem 1931 byl za nezákonné lékařské zákroky v Nice vypovězen, získal však povolení k pobytu v Monaku. Odtud se vydal do Paříže, kde 6. května 1932 v Rothschildově paláci spáchal na dobročinném bazaru atentát na prezidenta P. Doumera, který na následky zranění druhý den zemřel.

G. byl na místě zatčen. Tisk ve vraždě spatřoval čin osamělého psychopatického teroristy, častěji však spolčení antirepublikánských sil. Kominterna rozšířila teorii „bílého spiknutí“ motivovaného snahou vehnat Francii do války se SSSR (mj. brožura H. Barbusse). Verzi „rudého spiknutí“ s G. jako agentem provokatérem sovětských tajných služeb rozšířil svým prohlášením premiér a ministr vnitra A. Tardieu. Teorii „hnědého spiknutí“ s Mussoliniho Itálií či dosud nevládnoucí Hitlerovou NSDAP v pozadí zastával historik H. Rollin. V soudním procesu (25.–27. 7. 1932) trvali G. obhájci na jeho snížené příčetnosti, porotní soud ho však na základě negativních lékařských nálezů uznal vinným ze spáchání vraždy a odsoudil k trestu smrti gilotinou.

D: Zelenaja programma jesť puť k Spaseniju Rossii!: partiju osnoval „zelenyj“ partizan, Kresťjanin P. G., 1927; Kozačka Soňa, hrdinka Velké ruské revoluce: ruský filmový román, 1929; Syn jeptišky: ruský filmový román o pěti dílech, 1929(německy Der Nonne Sohn: Russischer Filmroman, 1930); pod pseudonymem (Pavel) Bred: Daľ, Berlin 1925; Tajna žizni skifov, Pariž 1932.

L: Le Président de la République grièvement blessé de deux coups de revolver par un Russe: Le président a été transporté à Beaujon, in: Le petit journal, 7. 5. 1932, s. 1–3; La France porte le deuil du Président, in: tamtéž 8. 5. 1932, s. 1–3; Affaire Gorguloff accusé d’assassinat sur la personne de M. Paul Doumer, président de la République française: compte rendu des débats de la Cour d’assises de la Seine, audiences des 25-26-27 juillet 1932, Melun 1932; Les derniers moments de Gorgouloff, in: Le petit Parisien, 15. 9. 1932; Foreign news: Again, Gorgulov, in: Time 12. 12. 1932; Ze života vraha francouzského presidenta P. G. [předmluva Václav Kopecký], 1932; I. Erenburg, Zatjanuvšajasja razvjazka, Moskva 1934, s. 157–165; M. Gorel. Pourquoi Gorguloff a-t-il tué?, Paris 1935; J. A. Martínez, Un magnicida: Paul Gorguloff, La Habana 1935; D. Uhlíř, Anály ze Spálené ulice, 1979, s. 159–186; S. Kudrjavcev, Variant G.: roman iz gazet, Moskva 1999; V. K. Čumačenko, Ja odinokij, odičavšij skif… Žizň i tvorčestvo pisatělja--těrrorista P. G. (Polja Breda), in: Kubaň: problemy kuľtury i informati za cii (1), 2000, s. 31–34; S. Coeuré – F. Monier, P. G., assassin de Paul Doumer, in: Vingtième siècle, revue d’histoire 65 (1), 2000, s. 35–46.

P: Archiv UK, Praha, matrika doktorů UK, sv. 6 (1924–27), s. 2700; Národní shromáždění, III. volební období, tisk 1780/VII a 2098/IV (interpelace poslance V. Kopeckého a následná odpověď předsedy vlády).

Pavel Čech