GOTTLIEB Josef Matěj 18.3.1882-1.11.1967

Z Personal
Josef Matěj GOTTLIEB
Narození 18.3.1882
Místo narození Praha
Úmrtí 1.11.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání

76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46509

GOTTLIEB, Josef Matěj, * 18. 3. 1882 Praha, † 1. 11. 1967 Praha, jevištní a kostýmní výtvarník

V literatuře bývají omyly v životopisných údajích. G. se narodil v rodině výtvarníků: pradědeček byl rytcem v pražské mincovně, dědeček malířem dekorací ve Stavovském divadle, otec Václav G. (1829–1911) malířem dekorací v Prozatímním a krátce i v Národním divadle, bratr Čeněk G. (1874–1925) malířem dekorací Národního divadla. G. strýci byli Jan G. (1806–1868) a František G. (1817–1863), malíři interiérů. G. maturoval 1900 na reálce, od dětství kreslil pod vedením K. Brücknera, brzy začal statovat v divadle a večerně navštěvoval Uměleckoprůmyslovou školu (kurs E. Dítěte), soukromě se učil malbě u J. Scheiwla a K. Mutticha. Do Národního divadla nastoupil 1906 jako asistent šéfa výpravy K. Štapfra, 1907 se stal strojmistrem, 1909 technickým, 1912 jevištním inspektorem. Jeho dráhu přerušila vojenská služba na haličské frontě za první světové války. Po převratu se vrátil do divadla jako jevištní inspektor a výtvarník, po Štapfrově odchodu do výslužby se v létě 1923 stal šéfem výpravy, 1942 odešel do důchodu. 1923–42 byl profesorem kostýmního výtvarnictví na pražské konzervatoři, po válce vyučoval externě na AMU. Po 1945 navrhl ještě několik výprav pro divadla v Liberci, Brně a Košicích. Jako odborný poradce spolupracoval dlouhodobě s filmem, kostýmy navrhl mj. pro filmy Svatý Václav (1929) a Psohlavci (1931). V rozměrném scénografickém díle, jež se rozvíjelo od doby před první světovou válkou a zahrnovalo na čtrnáct set scénických realizací pro třicet výtvarníků (z toho dvě stě padesát vlastních návrhů), dokázal překonat secesní iluzionismus svých předchůdců K. Štapfra a J. Weniga důsledným realismem. Profesionalita mu umožňovala navazovat spolupráci s předními jevištními výtvarníky své doby (V. Hofman, J. Čapek, F. Kysela, V. H. Brunner, B. Feuerstein, A. Heythum, F. Muzika, F. Tröster, K. Svolinský, J. Zrzavý, J. Trnka). V součinnosti s uměleckými šéfy činohry, opery a baletu se podílel na tvorbě moderního českého divadla. Jeho přínos spočíval ve zjednodušení scénických prostředků, v dokonalém malířském výrazu a v přesnosti historického detailu. K vrcholům G. tvorby patřila představení z třicátých let. Vynalézavost uplatnil zejména v opeře (např. G. Verdi: Aida a Don Carlos; Ch. Gounod: Faust a Markétka; L. van Beethoven: Fidelio; G. Massenet: Don Quijote; A. Boito: Mefistofeles), za výpravu Wagnerových Mistrů pěvců norimberských získal 1940 zlatou medaili na Triennale v Benátkách a za výpravu Verdiho Aidy téhož roku v Miláně. Nezanedbatelná byla i jeho účast na asi čtyřiceti baletních dílech. Menšího ohlasu dosáhl při uvádění české opery a při inscenacích činoherních. Zásadní význam měly kostýmní návrhy k výpravám, které vycházely z důkladné znalosti epoch a byly oproštěny od anachronismů. S návrhy rekvizit, které si vypracovával rovněž sám, vytvářely jeho kostýmy jasné slohové prostředí. Stoupající inscenační nároky Národního divadla G. vedly k modernizaci jevištního zařízení a nové organizaci provozu a výroby. Pohostinsky pracoval pro divadla v Tbilisi, Bělehradě, Sofii, Istanbulu, Turínu, Melbourne a Pretorii. Byl autorem návrhu využití staroměstské Mostecké věže pro potřeby Muzea hlavního města Prahy.

S manželkou Růženou, roz. Srpovou, měl dceru Růženu Gottliebovou (* 20. 9. 1911 Praha, † 10. 9. 2012 Praha), tanečnici, choreografku a taneční pedagožku, manželku herce Bohumila Křížka (1925–1979). Od 1927 hostovala v činohře Národního divadla, 1938–46 byla její členkou. Zasloužila se o propracování pohybové a mimické složky představení. Vyučovala od třicátých let ve vlastní škole, poté na pražské konzervatoři a na DAMU.

D: Jednou za život, 1960.

L: OSND 2/2, s. 905; Toman 1, s. 265; HS 1, s. 370; ND a jeho předchůdci, s. 117–120 (se soupisem inscenací J. M. G. i V. G.); V. Ptáčková, Česká scénografie XX. století, 1980, s. 170; Český taneční slovník, 2001, s. 84; SČSVU 2, s. 361; NEČVUD, s. 243–244; http://archiv.narodni-divadlo.cz (se soupisem inscenací, stav k 24. 4. 2016); http://www.csfd.cz/tvurce/32892josef-matej-gottlieb/ (se soupisem filmů, stav k 24. 4. 2016).

Martin kučera