GOTTLIEB Václav 13.2.1904-13.1.1951: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GOTTLIEB Venda (Václav) 13.2.1904-13.1.1951 na GOTTLIEB Václav 13.2.1904-13.1.1951 bez založení přesměrování)
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 13.1.1951
 
| datum úmrtí = 13.1.1951
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
+
| povolání = 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 695-696
 
}}
 
}}
  

Verze z 6. 12. 2019, 12:08

Václav GOTTLIEB
Narození 13.2.1904
Místo narození Praha
Úmrtí 13.1.1951
Místo úmrtí Praha
Povolání 81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 695-696
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70891

GOTTLIEB, Václav (též Venda), * 13. 2. 1904 Praha, † 13. 1. 1951 Praha, jevištní výtvarník

Syn malíře dekorací Národního divadla Čeňka G. (1874–1925), autora secesně iluzivních kulis, který 1920–25 vedl divadelní malírny u Apolináře a vynikl jako autor beuronské (prerafaelské) výzdoby kostela v Sedlicích (u Blatné), a Anny, roz. Holubové. Synovec jevištního výtvarníka Josefa Matěje G. (1882–1967), na jehož realistickou scénografii navázal.

G. 1929 absolvoval v Praze Uměleckoprůmyslovou školu, kde studoval u profesorů K. V. Maška a A. Hofbauera. Půldruhého roku strávil na studijních pobytech v Itálii (odkud vytěžil cyklus dřevorytů) jako asistent E. Pirchana v Berlíně a scénograf pařížského Théâtre du Vieux-Colombier. Po návratu do Čech se 1930 stal asistentem strýce Josefa Matěje G., šéfa výpravy Národního divadla. Po jeho penzionování 1942 G. funkci převzal. 1949–51 byl současně technickým správcem divadelního provozu, od 1948 přednášel na DAMU jevištní praxi. Jako jevištní a kostýmní výtvarník spolupracoval s řadou domácích scén (např. Plzeň, Bratislava, Brno), připravil na sto padesát scénických realizací, z toho přibližně čtyřicet vlastních. Jeho hlavní doménou byla činohra, ale k největšímu uměleckému vzepětí dospěl v operních inscenacích; za výpravu Pucciniho Bohémy získal 1940 diplom na Triennale v Miláně. Nebyl průkopníkem a novátorem, těžil z tradice, dokázal uspokojit nároky moderní scénografie. Pracoval pro režiséry K. H. Hilara, J. Frejku, K. Dostala a J. Honzla a pro operní režiséry L. Mandause a H. Theina. G. přínos tkvěl v rozdělení jevištního prostoru na dvě části: horní znázorňovala znaky symbolického poselství, v dolní se odehrával děj. Jeviště mu vymezoval zpravidla černý horizont. Jako kostýmní výtvarník vycházel ze strýcova vzoru a usiloval o co nejpřesnější stylovost. Podílel se i na muzejních expozicích. Používal také pseudonym V. G. Venda.

L: ND a jeho předchůdci, s. 118–119 (se soupisem inscenací); HS 1, s. 370; Toman 1, s. 266; SČSVU 2, s. 361; http://archiv.narodni-divadlo.cz/ (stav k 20. 2. 2017).

P: NM, Praha, Muzeum Antonína Dvořáka, kostýmní návrhy.

Martin Kučera