GOTTMANN Ferdinand 27.5.1906-6.10.1980: Porovnání verzí

Z Personal
m (Makariusová přesunul stránku GOTTMANN Ferdinand 1906-6.10.1980 na GOTTMANN Ferdinand 27.5.1906-6.10.1980 bez založení přesměrování)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od jednoho dalšího uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Ferdinand GOTTMANN
 
| jméno = Ferdinand GOTTMANN
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1906
+
| datum narození = 27.5.1906
| místo narození = Vídeň
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 6.10.1980
 
| datum úmrtí = 6.10.1980
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Ferdinand GOTTMANN
+
}}
 +
 
 +
'''GOTTMANN, Ferdinand''' ''(též GOTTMAN), * 27. 5. 1906 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1980 Praha, dopravní odborník, pedagog''
 +
 
 +
Syn strojaře Ing. Ferdinanda G. (1879–1915). G. maturoval 1924 na reálném gymnáziu v Nymburku a absolvoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze (Ing. 1930). Nastoupil do ČKD v Praze jako konstruktér transformátorů a dílenský referent, 1935–36 pracoval jako technický úředník, 1936–45 technický komisař Československých státních drah (ČSD) v Nymburku, kde vybudoval první rentgenovou zkušebnu. 1946–49 byl technickým poradcem na Ředitelství drah v Ústí nad Labem, podílel se na obnově válkou zničených železničních zařízení v severních Čechách. 1949–52 zastával funkci vedoucího oddělení Ústředního ředitelství ČSD, 1952–53 náměstka pro vědeckou činnost ve Výzkumném ústavu železničním, 1953–56 náměstka ředitele pro vědeckou a ekonomickou činnost ve Výzkumném ústavu dopravním, 1956–58 náčelníka Ústřední správy pro elektrifikaci železnic na ministerstvu dopravy a 1958–61 technického úseku ve Výzkumném ústavu dopravním v Praze. Podporoval elektrifikaci železnic, usiloval o zrychlení prací na hlavním tahu Praha – Košice – Čierna nad Tisou, o zavedení dálkového ovládání měníren a prosazení progresivní napájecí soustavy 25 kV, 50 Hz.
 +
 
 +
Od 1961 žil na Slovensku, 1961–66 přednášel jako mimořádný a 1966–74 řádný profesor, 1962–64 zároveň vedl katedru fyziky na Strojní a elektrotechnické fakultě Vysoké školy dopravní v Žilině, jejímž byl 1962/63 také děkanem. Vychoval řadu dopravních odborníků. Publikoval přes čtyřicet vědeckých studií a článků v odborných časopisech a sbornících
 +
''Dopravní technika'', ''Elektrotechnický časopis'', ''Práce a štúdie Vysokej školy dopravnej'',
 +
''Železniční doprava a technika'' ad. 1964–71 byl poslancem ONV v Žilině. 1974 odešel na odpočinek.
 +
 
 +
V mládí se věnoval horolezectví, 1933–39 působil v Klubu československých alpinistů. S manželkou Marií, roz. Fischerovou, měl dvě děti, stejnojmenný syn (* 23. 3. 1940, Nymburk) byl také dopravním odborníkem, mj. specialistou na železniční vozidla.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Vliv vozidlových a traťových parametrů na provozní výkonnost tratí, in: Dopravní technika 8, 1955, s. 203–208; Vliv rozjezdového urychlení elektrických vozidel na následné mezidobí a provozní výkonnost tratě, in: Železniční doprava a technika 7, 1959, s. 179–184; Některé provozně ekonomické důsledky specifických vlastností závislé a nezávislé trakce na železnici, in: tamtéž, s. 232–237; Příspěvek k teorii trakčního vedení elektrifikovaných drah napájených stejnosměrným proudem, in: Sborník Vysoké školy dopravní, Strojnická a elektrotechnická fakulta 7, 1966, s. 15–41; Úbytky a ztráty v trakčním vedení odstupňovaného průřezu, in: Elektrotechnický časopis 20, 1969, č. 8, s. 521–548; Nomogram pro výpočet činitele nesouměrnosti trojfázového napětí, in: Sborník prací Vysoké školy dopravní a Výzkumného ústavu dopravního 43, 1971, s. 5–18; Rozbor napěťové nesymetrie vznikající vlivem jednofázového trakčního odběru v trojfázových sítích, in: tamtéž 48, 1972, s. 7–20; K otázce symetrisačního působení trojfázového točivého stroje na asymetrickou soustavu napájecích napětí, in: Práce a štúdie Vysokej školy dopravnej, séria elektrotechnická 2, 1974, s. 47–67; Symetrisační působení rotoru s klecovým vinutím na asymetrickou soustavu napájecích napětí, in: tamtéž 4, 1976, s. 31–42.
 +
 
 +
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 216; SBS 2, s. 209–210; ČBS, s. 170; Tomeš 1, s. 373; BLS 3, s. 175–176; nekrolog, in: Železniční technika 29, 1981, č. 1, s. 184; Päťdesiat rokov Elektrotechnickej fakulty Žilinskej univerzity, Žilina 2003, předsádka (foto), s. 9, 11, 15.
 +
 
 +
Ľudmila Ďuranová
  
== Literatura ==
 
ČBS, 170; Tomeš I, 373;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]
 
[[Kategorie:37- Doprava, pošty, spoje]]

Aktuální verze z 31. 3. 2019, 10:34

Ferdinand GOTTMANN
Narození 27.5.1906
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 6.10.1980
Místo úmrtí Praha
Povolání 37- Doprava, pošty, spoje

GOTTMANN, Ferdinand (též GOTTMAN), * 27. 5. 1906 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1980 Praha, dopravní odborník, pedagog

Syn strojaře Ing. Ferdinanda G. (1879–1915). G. maturoval 1924 na reálném gymnáziu v Nymburku a absolvoval Elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze (Ing. 1930). Nastoupil do ČKD v Praze jako konstruktér transformátorů a dílenský referent, 1935–36 pracoval jako technický úředník, 1936–45 technický komisař Československých státních drah (ČSD) v Nymburku, kde vybudoval první rentgenovou zkušebnu. 1946–49 byl technickým poradcem na Ředitelství drah v Ústí nad Labem, podílel se na obnově válkou zničených železničních zařízení v severních Čechách. 1949–52 zastával funkci vedoucího oddělení Ústředního ředitelství ČSD, 1952–53 náměstka pro vědeckou činnost ve Výzkumném ústavu železničním, 1953–56 náměstka ředitele pro vědeckou a ekonomickou činnost ve Výzkumném ústavu dopravním, 1956–58 náčelníka Ústřední správy pro elektrifikaci železnic na ministerstvu dopravy a 1958–61 technického úseku ve Výzkumném ústavu dopravním v Praze. Podporoval elektrifikaci železnic, usiloval o zrychlení prací na hlavním tahu Praha – Košice – Čierna nad Tisou, o zavedení dálkového ovládání měníren a prosazení progresivní napájecí soustavy 25 kV, 50 Hz.

Od 1961 žil na Slovensku, 1961–66 přednášel jako mimořádný a 1966–74 řádný profesor, 1962–64 zároveň vedl katedru fyziky na Strojní a elektrotechnické fakultě Vysoké školy dopravní v Žilině, jejímž byl 1962/63 také děkanem. Vychoval řadu dopravních odborníků. Publikoval přes čtyřicet vědeckých studií a článků v odborných časopisech a sbornících Dopravní technika, Elektrotechnický časopis, Práce a štúdie Vysokej školy dopravnej, Železniční doprava a technika ad. 1964–71 byl poslancem ONV v Žilině. 1974 odešel na odpočinek.

V mládí se věnoval horolezectví, 1933–39 působil v Klubu československých alpinistů. S manželkou Marií, roz. Fischerovou, měl dvě děti, stejnojmenný syn (* 23. 3. 1940, Nymburk) byl také dopravním odborníkem, mj. specialistou na železniční vozidla.

D: výběr: Vliv vozidlových a traťových parametrů na provozní výkonnost tratí, in: Dopravní technika 8, 1955, s. 203–208; Vliv rozjezdového urychlení elektrických vozidel na následné mezidobí a provozní výkonnost tratě, in: Železniční doprava a technika 7, 1959, s. 179–184; Některé provozně ekonomické důsledky specifických vlastností závislé a nezávislé trakce na železnici, in: tamtéž, s. 232–237; Příspěvek k teorii trakčního vedení elektrifikovaných drah napájených stejnosměrným proudem, in: Sborník Vysoké školy dopravní, Strojnická a elektrotechnická fakulta 7, 1966, s. 15–41; Úbytky a ztráty v trakčním vedení odstupňovaného průřezu, in: Elektrotechnický časopis 20, 1969, č. 8, s. 521–548; Nomogram pro výpočet činitele nesouměrnosti trojfázového napětí, in: Sborník prací Vysoké školy dopravní a Výzkumného ústavu dopravního 43, 1971, s. 5–18; Rozbor napěťové nesymetrie vznikající vlivem jednofázového trakčního odběru v trojfázových sítích, in: tamtéž 48, 1972, s. 7–20; K otázce symetrisačního působení trojfázového točivého stroje na asymetrickou soustavu napájecích napětí, in: Práce a štúdie Vysokej školy dopravnej, séria elektrotechnická 2, 1974, s. 47–67; Symetrisační působení rotoru s klecovým vinutím na asymetrickou soustavu napájecích napětí, in: tamtéž 4, 1976, s. 31–42.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 216; SBS 2, s. 209–210; ČBS, s. 170; Tomeš 1, s. 373; BLS 3, s. 175–176; nekrolog, in: Železniční technika 29, 1981, č. 1, s. 184; Päťdesiat rokov Elektrotechnickej fakulty Žilinskej univerzity, Žilina 2003, předsádka (foto), s. 9, 11, 15.

Ľudmila Ďuranová