GOVIČ Václav 19.11.1821-6.10.1875: Porovnání verzí

Z Personal
(GOVIČ_Václav_19.11.1821-6.10.1875)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Václav GOVIČ
+
| jméno = Václav GOVIČ (též Wenzel GOWITZ, GOWITSCH)
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 19.11.1821
 
| datum narození = 19.11.1821
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 6.10.1875
 
| datum úmrtí = 6.10.1875
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
 
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav GOVIČ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 708
 +
}}
 +
 
 +
'''GOVIČ, Václav''' ''(též GOWITZ, GOWITSCH, Wenzel),  * 19. 11. 1821 Praha, † 6. 10. 1875 Praha, malíř''
 +
 
 +
O jeho životě se nezachoval dostatek informací, jako umělec byl dlouho přehlížen. 1835–45 se školil na pražské AVU u Václava Mánesa, F. Tkadlíka a Ch. Rubena, patřil ke spolužákům a zprvu i přátelům Josefa Mánesa. Na rozdíl od J. Mánesa, ovlivněného nejvíce Tkadlíkem, byl G. především odchovancem Rubenovým, k němuž chodil na kresbu podle modelu ještě i po absolutoriu. G. se orientoval výlučně na portrétní malbu. Po smrti A. Machka a V. Mánesa byl v době biedermeieru vyhledávaným portrétistou pražského měšťanstva. S oblibou maloval manželské páry, nejlépe se mu dařily tříčtvrtinové profily a polopostavy, nevyhýbal se ani miniatuře. V portrétu padesátých a počátku šedesátých let 19. století dosáhl poměrně vysoké úrovně, kvalitou se přiblížil dobové vídeňské produkci
 +
(podobizny ''Ferdinand Urbánek'' a ''Anna Urbánková'', ''Vlastní podobizna'', ''Podobizna slečny z Rittersbergů'' ad.). S nástupem nových výtvarných směrů ve druhé polovině 19. století G. obliba výrazně klesla. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Národní galerie v Praze.
 +
 
 +
'''L:''' F. X. Jiřík, Miniatura a drobná podobizna v době empirové a probuzenecké v Čechách, 1930, s. 99–100; Toman 1, s. 266; NEČVUD, s. 244; Thieme-Becker 14, s. 453.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
  
 
[[Kategorie:1821]]
 
[[Kategorie:1821]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1875]]
 
[[Kategorie:1875]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 8. 12. 2019, 11:53

Václav GOVIČ (též Wenzel GOWITZ, GOWITSCH)
Narození 19.11.1821
Místo narození Praha
Úmrtí 6.10.1875
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 708
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=74735

GOVIČ, Václav (též GOWITZ, GOWITSCH, Wenzel), * 19. 11. 1821 Praha, † 6. 10. 1875 Praha, malíř

O jeho životě se nezachoval dostatek informací, jako umělec byl dlouho přehlížen. 1835–45 se školil na pražské AVU u Václava Mánesa, F. Tkadlíka a Ch. Rubena, patřil ke spolužákům a zprvu i přátelům Josefa Mánesa. Na rozdíl od J. Mánesa, ovlivněného nejvíce Tkadlíkem, byl G. především odchovancem Rubenovým, k němuž chodil na kresbu podle modelu ještě i po absolutoriu. G. se orientoval výlučně na portrétní malbu. Po smrti A. Machka a V. Mánesa byl v době biedermeieru vyhledávaným portrétistou pražského měšťanstva. S oblibou maloval manželské páry, nejlépe se mu dařily tříčtvrtinové profily a polopostavy, nevyhýbal se ani miniatuře. V portrétu padesátých a počátku šedesátých let 19. století dosáhl poměrně vysoké úrovně, kvalitou se přiblížil dobové vídeňské produkci (podobizny Ferdinand Urbánek a Anna Urbánková, Vlastní podobizna, Podobizna slečny z Rittersbergů ad.). S nástupem nových výtvarných směrů ve druhé polovině 19. století G. obliba výrazně klesla. Jeho díla jsou zastoupena ve sbírkách Galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Národní galerie v Praze.

L: F. X. Jiřík, Miniatura a drobná podobizna v době empirové a probuzenecké v Čechách, 1930, s. 99–100; Toman 1, s. 266; NEČVUD, s. 244; Thieme-Becker 14, s. 453.

Martin Kučera