GRÉGR Antonín 29.3.1861-7.3.1902: Porovnání verzí

Z Personal
(GRÉGR_Antonín_1860-7.3.1902)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Antonín GRÉGR
 
| jméno = Antonín GRÉGR
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1860
+
| datum narození = 29.3.1861
| místo narození =  
+
| místo narození = Březhrad (Hradec Králové)
 
| datum úmrtí = 7.3.1902
 
| datum úmrtí = 7.3.1902
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín GRÉGR
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 732-733
 +
}}
 +
 
 +
'''GRÉGR, Antonín''' ''(též GRÖGER), * 29. 3. 1861 Březhrad (Hradec Králové), † 7. 3. 1902 Praha, právník, redaktor''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny březhradského mlynáře Františka (Franze) G. a Anny, roz. Černé. V literatuře bývají nepřesně uváděna G. životní data. Křestní jméno dostal po dědečkovi z otcovy strany, rovněž mlynáři. Jeho bratranci Eduard (1827–1907) a Julius (1831–1896) později významně ovlivnili G. kariéru. Rodina ho finančně podporovala na studiích, podobně jako dříve Eduarda a Julia. G. maturoval v Hradci Králové, poté absolvoval právnickou fakultu české univerzity v Praze. Po vysoké škole sloužil tři roky v armádě a 1893 nastoupil jako redaktor do ''Národních listů'', které patřily bratranci Juliovi; ten zaměstnával i další příbuzné. G. dopisoval do regionálních listů a věnoval se odborné publicistice. Vydal
 +
''Schematismus zemských a říšských poslanců'' a k vydání připravil ''Kroniku politických a kulturních událostí v r. 1899'' (vyd.1900). Zemřel předčasně, pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 498; AČP, s. 113; E. Grégr, Historie rodiny, [1996], s. 14 a 22–28; Bratři Grégrové a česká společnost v druhé polovině 19. století, P. Vošahlíková – M. Řepa (eds.), 1997, passim.
 +
 
 +
'''P:''' SOA, Zámrsk, matrika řkt. f. ú. Opatovice nad Labem, obec Březhrad, sign. 2640, s. 44.
 +
 
 +
Pavla Vošahlíková
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
 
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
  
[[Kategorie:1860]]
+
[[Kategorie:1861]]
 +
[[Kategorie:Březhrad]]
 
[[Kategorie:1902]]
 
[[Kategorie:1902]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Aktuální verze z 9. 12. 2019, 12:36

Antonín GRÉGR
Narození 29.3.1861
Místo narození Březhrad (Hradec Králové)
Úmrtí 7.3.1902
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 732-733
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58401

GRÉGR, Antonín (též GRÖGER), * 29. 3. 1861 Březhrad (Hradec Králové), † 7. 3. 1902 Praha, právník, redaktor

Pocházel z rodiny březhradského mlynáře Františka (Franze) G. a Anny, roz. Černé. V literatuře bývají nepřesně uváděna G. životní data. Křestní jméno dostal po dědečkovi z otcovy strany, rovněž mlynáři. Jeho bratranci Eduard (1827–1907) a Julius (1831–1896) později významně ovlivnili G. kariéru. Rodina ho finančně podporovala na studiích, podobně jako dříve Eduarda a Julia. G. maturoval v Hradci Králové, poté absolvoval právnickou fakultu české univerzity v Praze. Po vysoké škole sloužil tři roky v armádě a 1893 nastoupil jako redaktor do Národních listů, které patřily bratranci Juliovi; ten zaměstnával i další příbuzné. G. dopisoval do regionálních listů a věnoval se odborné publicistice. Vydal Schematismus zemských a říšských poslanců a k vydání připravil Kroniku politických a kulturních událostí v r. 1899 (vyd.1900). Zemřel předčasně, pohřben byl v Praze na Olšanských hřbitovech.

L: OSN 28, s. 498; AČP, s. 113; E. Grégr, Historie rodiny, [1996], s. 14 a 22–28; Bratři Grégrové a česká společnost v druhé polovině 19. století, P. Vošahlíková – M. Řepa (eds.), 1997, passim.

P: SOA, Zámrsk, matrika řkt. f. ú. Opatovice nad Labem, obec Březhrad, sign. 2640, s. 44.

Pavla Vošahlíková