GRÖSSL Otakar 3.11.1881-3.2.1941: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 7: Řádka 7:
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog<br />
 
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog<br />
 
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 770-771
 
}}
 
}}
  
== Literatura ==
+
'''GRÖSSL, Otakar,''' ''* 3. 11. 1881 Pardubice, † 3. 2. 1941 Praha, strojní inženýr, pedagog''
OSND 2/2, s. 174; KSN IV, 558; ČBS, 174; Tomeš I, 383; archiv ČVUT
+
 
 +
Studoval na české státní reálce v Praze (1892–99), vysokoškolské kvalifikace dosáhl na strojním odboru pražské ČVŠT (1899–1904). Po roční vojenské službě (1905) se vrátil na techniku jako asistent mechanické technologie (1906–12); současně učil na pokračovací škole při pražské státní průmyslovce. 1913 obhájil disertační práci
 +
''Čelní ozubená kola a jejich moderní výroba'' a získal titul doktor technických věd (Dr. techn.). Potom až do 1920, s přerušením ve válečných letech 1914–18, pracoval ve Škodových závodech v Plzni; nejdříve byl konstruktérem, později přednostou oddělení obráběcích strojů. V srpnu 1920 ho prezident T. G. Masaryk jmenoval řádným profesorem nauky o obrábění a konstrukce obráběcích strojů na ČVUT. 1925/26 vykonával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství. Na škole vybudoval nejen cvičné mechanické dílny pro posluchače, ale také laboratoře pro zkoušení strojů a nástrojů k přesným měřením. Současně zůstal poradcem plzeňské Škodovky, pravidelně navštěvoval strojírenské závody v ČSR i v zahraničí, byl přednostou Ústavu obráběcích strojů (od 1937), technickým radou patentního soudu, expertem celní správy, členem zkušební komise pro autorizaci civilních inženýrů strojních, působil v Masarykově akademii práce aj. Přispíval svými odbornými články především do časopisů ''Technický obzor'' a ''Strojnický obzor''. Během německé okupace ČSR patřil ke členům odbojové organizace Obrana národa a umožnil ve svých cvičných dílnách ukrýt zbraně a střelivo.
 +
 
 +
'''D:''' výběr: Zpracování kovů na základě dělitelnosti (učební texty ČVUT), 1924; Mechanická technologie 1–3, 1934–1935.
 +
 
 +
'''L:''' OSND 2/2, s. 947; České vysoké učení technické v Praze 1938–1945, 1948, s. 52–53 (foto); ČBS, s. 174; Tomeš 1, s. 383; J. Jirák, O. G. zemřel, in: Naše věda 21, 1942, s. 128.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv ČVUT, Praha, osobní spis.
 +
 
 +
Ivo Kraus
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]

Aktuální verze z 9. 12. 2019, 13:28

Otakar GRÖSSL
Narození 3.11.1881
Místo narození Pardubice
Úmrtí 3.2.1941
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 770-771

GRÖSSL, Otakar, * 3. 11. 1881 Pardubice, † 3. 2. 1941 Praha, strojní inženýr, pedagog

Studoval na české státní reálce v Praze (1892–99), vysokoškolské kvalifikace dosáhl na strojním odboru pražské ČVŠT (1899–1904). Po roční vojenské službě (1905) se vrátil na techniku jako asistent mechanické technologie (1906–12); současně učil na pokračovací škole při pražské státní průmyslovce. 1913 obhájil disertační práci Čelní ozubená kola a jejich moderní výroba a získal titul doktor technických věd (Dr. techn.). Potom až do 1920, s přerušením ve válečných letech 1914–18, pracoval ve Škodových závodech v Plzni; nejdříve byl konstruktérem, později přednostou oddělení obráběcích strojů. V srpnu 1920 ho prezident T. G. Masaryk jmenoval řádným profesorem nauky o obrábění a konstrukce obráběcích strojů na ČVUT. 1925/26 vykonával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství. Na škole vybudoval nejen cvičné mechanické dílny pro posluchače, ale také laboratoře pro zkoušení strojů a nástrojů k přesným měřením. Současně zůstal poradcem plzeňské Škodovky, pravidelně navštěvoval strojírenské závody v ČSR i v zahraničí, byl přednostou Ústavu obráběcích strojů (od 1937), technickým radou patentního soudu, expertem celní správy, členem zkušební komise pro autorizaci civilních inženýrů strojních, působil v Masarykově akademii práce aj. Přispíval svými odbornými články především do časopisů Technický obzor a Strojnický obzor. Během německé okupace ČSR patřil ke členům odbojové organizace Obrana národa a umožnil ve svých cvičných dílnách ukrýt zbraně a střelivo.

D: výběr: Zpracování kovů na základě dělitelnosti (učební texty ČVUT), 1924; Mechanická technologie 1–3, 1934–1935.

L: OSND 2/2, s. 947; České vysoké učení technické v Praze 1938–1945, 1948, s. 52–53 (foto); ČBS, s. 174; Tomeš 1, s. 383; J. Jirák, O. G. zemřel, in: Naše věda 21, 1942, s. 128.

P: Archiv ČVUT, Praha, osobní spis.

Ivo Kraus