GRÖSSL Otakar 3.11.1881-3.2.1941: Porovnání verzí
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 7: | Řádka 7: | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog<br /> | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog<br /> | ||
− | |||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 770-771 | ||
}} | }} | ||
− | + | '''GRÖSSL, Otakar,''' ''* 3. 11. 1881 Pardubice, † 3. 2. 1941 Praha, strojní inženýr, pedagog'' | |
− | + | ||
+ | Studoval na české státní reálce v Praze (1892–99), vysokoškolské kvalifikace dosáhl na strojním odboru pražské ČVŠT (1899–1904). Po roční vojenské službě (1905) se vrátil na techniku jako asistent mechanické technologie (1906–12); současně učil na pokračovací škole při pražské státní průmyslovce. 1913 obhájil disertační práci | ||
+ | ''Čelní ozubená kola a jejich moderní výroba'' a získal titul doktor technických věd (Dr. techn.). Potom až do 1920, s přerušením ve válečných letech 1914–18, pracoval ve Škodových závodech v Plzni; nejdříve byl konstruktérem, později přednostou oddělení obráběcích strojů. V srpnu 1920 ho prezident T. G. Masaryk jmenoval řádným profesorem nauky o obrábění a konstrukce obráběcích strojů na ČVUT. 1925/26 vykonával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství. Na škole vybudoval nejen cvičné mechanické dílny pro posluchače, ale také laboratoře pro zkoušení strojů a nástrojů k přesným měřením. Současně zůstal poradcem plzeňské Škodovky, pravidelně navštěvoval strojírenské závody v ČSR i v zahraničí, byl přednostou Ústavu obráběcích strojů (od 1937), technickým radou patentního soudu, expertem celní správy, členem zkušební komise pro autorizaci civilních inženýrů strojních, působil v Masarykově akademii práce aj. Přispíval svými odbornými články především do časopisů ''Technický obzor'' a ''Strojnický obzor''. Během německé okupace ČSR patřil ke členům odbojové organizace Obrana národa a umožnil ve svých cvičných dílnách ukrýt zbraně a střelivo. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' výběr: Zpracování kovů na základě dělitelnosti (učební texty ČVUT), 1924; Mechanická technologie 1–3, 1934–1935. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/2, s. 947; České vysoké učení technické v Praze 1938–1945, 1948, s. 52–53 (foto); ČBS, s. 174; Tomeš 1, s. 383; J. Jirák, O. G. zemřel, in: Naše věda 21, 1942, s. 128. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT, Praha, osobní spis. | ||
+ | |||
+ | Ivo Kraus | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] |
Aktuální verze z 9. 12. 2019, 13:28
Otakar GRÖSSL | |
Narození | 3.11.1881 |
---|---|
Místo narození | Pardubice |
Úmrtí | 3.2.1941 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 770-771 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52032 |
GRÖSSL, Otakar, * 3. 11. 1881 Pardubice, † 3. 2. 1941 Praha, strojní inženýr, pedagog
Studoval na české státní reálce v Praze (1892–99), vysokoškolské kvalifikace dosáhl na strojním odboru pražské ČVŠT (1899–1904). Po roční vojenské službě (1905) se vrátil na techniku jako asistent mechanické technologie (1906–12); současně učil na pokračovací škole při pražské státní průmyslovce. 1913 obhájil disertační práci Čelní ozubená kola a jejich moderní výroba a získal titul doktor technických věd (Dr. techn.). Potom až do 1920, s přerušením ve válečných letech 1914–18, pracoval ve Škodových závodech v Plzni; nejdříve byl konstruktérem, později přednostou oddělení obráběcích strojů. V srpnu 1920 ho prezident T. G. Masaryk jmenoval řádným profesorem nauky o obrábění a konstrukce obráběcích strojů na ČVUT. 1925/26 vykonával funkci děkana Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství. Na škole vybudoval nejen cvičné mechanické dílny pro posluchače, ale také laboratoře pro zkoušení strojů a nástrojů k přesným měřením. Současně zůstal poradcem plzeňské Škodovky, pravidelně navštěvoval strojírenské závody v ČSR i v zahraničí, byl přednostou Ústavu obráběcích strojů (od 1937), technickým radou patentního soudu, expertem celní správy, členem zkušební komise pro autorizaci civilních inženýrů strojních, působil v Masarykově akademii práce aj. Přispíval svými odbornými články především do časopisů Technický obzor a Strojnický obzor. Během německé okupace ČSR patřil ke členům odbojové organizace Obrana národa a umožnil ve svých cvičných dílnách ukrýt zbraně a střelivo.
D: výběr: Zpracování kovů na základě dělitelnosti (učební texty ČVUT), 1924; Mechanická technologie 1–3, 1934–1935.
L: OSND 2/2, s. 947; České vysoké učení technické v Praze 1938–1945, 1948, s. 52–53 (foto); ČBS, s. 174; Tomeš 1, s. 383; J. Jirák, O. G. zemřel, in: Naše věda 21, 1942, s. 128.
P: Archiv ČVUT, Praha, osobní spis.
Ivo Kraus