GRÜN Dionys Wilhelm 18.1.1819-26.2.1896: Porovnání verzí
m (Procházková přesunul stránku GRÜN von Dionysos Wilhelm 18.1.1818-26.2.1896 na GRÜN von Dionysos Wilhelm 18.1.1819-26.2.1896 bez založení přesměrování) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Dionys Wilhelm GRÜN |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.1.1819 | | datum narození = 18.1.1819 | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = Wilhelm Dionys GRÜN | | jiná jména = Wilhelm Dionys GRÜN | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 781-782 |
+ | }} | ||
− | + | '''GRÜN, Dionys Wilhelm,''' ''* 18. 1. 1819 Přerov, † 26. 2. 1896 Praha, geograf'' | |
− | ÖBL 2, s. 86; BL 1, s. 478; DUK 3, s. 171, 173; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 164–165; DBE 4, s. 210; Ottova encyklopedie ČR, 2006, d. 5, s. 137. | + | |
+ | Syn chudého židovského obchodníka Leopolda G. a Barbary, roz. Horowitzové. Proti vůli otce absolvoval evangelické lyceum v Prešpurku (Bratislava). Jeho učitelem byl kritik metternichovského režimu Ch. Oeser. Univerzitu v Praze, kde 1845–47 studoval filozofii a historii, musel z finančních důvodů opustit a ve studiích do 1849 pokračoval v Drážďanech a v Berlíně, kde, stejně jako zakladatel české univerzitní geografie J. Palacký, navštěvoval zejména přednášky K. Rittera. 1847–49 působil jako domácí učitel v rodině bankéřů Guttmannů v Drážďanech. V Berlíně konvertoval, snad kvůli vyhlídce na lepší zaměstnání, ke katolictví. Po návratu do českých zemí ještě krátce studoval na univerzitě v Praze u K. Höflera. Vzdal se úvah o dráze novináře či spisovatele. 1855–57 vyučoval na gymnáziu v Levoči, potom řadu let na Akademickém gymnáziu ve Vídni, kde se začal výrazněji věnovat geografii. Napsal rozsáhlý, ač převážně kompilační spis | ||
+ | ''Geografie. Länder- und Völkerkunde'' (1870–71). Delší cestu podnikl 1862 do Francie, kde na náklady ministerstva kultu a vyučování poznával školský systém, 1871–72 cestoval po německých univerzitách. | ||
+ | |||
+ | O zřízení univerzitní stolice geografie v Praze se začalo uvažovat 1871, a to zejména zásluhou K. Höflera. Do jejího čela byl z několika kandidátů nominován G., svých úkolů se ujal až později, protože 1872 se stal domácím učitelem korunního prince Rudolfa. Teprve po skončení jeho výuky a několika urgencích převzal v květnu 1875 pražskou katedru. Téhož roku byl vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy a povýšen do rytířského stavu. Navzdory jistým obtížím byla 1876 G. mimořádná profesura změněna na řádnou. Jeho vstupní přednáška o geografii jako samostatné disciplině sklidila kritiku jako málo odborná a příliš patetická. | ||
+ | |||
+ | G. vybudoval Geografický ústav univerzity, který po dvojím stěhování získal několik místností v Buquoyském paláci vedle Karolina. Přednášel pouze německy celou geografii, od fyzické přes matematickou po politickou a regionální, neboť byl jediným geografem na univerzitě. Teprve 1879 nastoupil na filozofickou fakultu, kam tehdy zeměpis spadal, J. Palacký, 1881 se u G. habilitoval i F. Löwl, jenž se o dva roky později stal honorovaným asistentem. Na fakultě G. také založil geografický seminář, knihovnu a sbírku geografických pomůcek. Po rozdělení školy 1882 pokračoval G. na německé univerzitě, o tři roky později odešel do penze s titulem vládního rady. | ||
+ | |||
+ | Sužován těžkou nemocí se vzdal vědecké práce, byť podnikl ještě několik cest (např. 1891 na geografický kongres v Bernu a 1895 do Španělska). S českou geografií neudržoval profesní kontakty, i když se přátelsky stýkal s jejími reprezentanty J. Palackým a V. Švamberou. Publikoval také sbírku básní. S manželkou Klárou, roz. Reppleovou (1830 – před 1881), měl dceru Sofii. Pohřben je ve Vídni. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Lerchengrüße, Wien 1855 (2. vyd. 1881); Geographie. Leitfaden der Geographie für die erste Stufe des erdkundlichen Unterrichts, tamtéž 1866; Länder- und Völkerkunde, tamtéž 1870–71, 1873; Die Peutingersche Tafel, tamtéž 1871. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog in: Sborník České společnosti zeměvědné 2, 1896, s. 282; W. Wolkenhauer, in: Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog 2, A. Bettelheim (ed.), Berlin 1898, s. 437–438; ADB 49, s. 581–583; W. Ludwig, Die Geographie an der Deutschen Universität in Prag seit der Begründung der geographischen Lehrstuhles (1872–1932), 1934, s. 9–17; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 80–83, 392; týž, D. W. G., in: AUC – Geographica 2, 1969, s. 33–41; týž, D. G., první profesor geografie na univerzitě v Praze, in: Lidé a země 18, 1969, s. 418; K. A. Sedlmeyer, W. D. Ritter von G. Geograph an der Prager Universität, in: Bohemia 11, 1970, s. 388–417; ÖBL 2, s. 86; BL 1, s. 478; DUK 3, s. 171, 173; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 164–165; DBE 4, s. 210; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, d. 5, s. 137; J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 297–298; K. Mádrová, Pedagogové ve službách trůnu. Privátní učitelé následníků trůnu Rakousko-Uherska, 2015, s. 34–46 a rejstřík. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 145, obraz 226 (s mylným místem narození Praha). | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Aktuální verze z 12. 12. 2019, 18:27
Dionys Wilhelm GRÜN | |
Narození | 18.1.1819 |
---|---|
Místo narození | Přerov |
Úmrtí | 26.2.1896 |
Místo úmrtí | Praha |
Jiná jména | Wilhelm Dionys GRÜN |
Povolání | 12- Geograf |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 781-782 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=65645 |
GRÜN, Dionys Wilhelm, * 18. 1. 1819 Přerov, † 26. 2. 1896 Praha, geograf
Syn chudého židovského obchodníka Leopolda G. a Barbary, roz. Horowitzové. Proti vůli otce absolvoval evangelické lyceum v Prešpurku (Bratislava). Jeho učitelem byl kritik metternichovského režimu Ch. Oeser. Univerzitu v Praze, kde 1845–47 studoval filozofii a historii, musel z finančních důvodů opustit a ve studiích do 1849 pokračoval v Drážďanech a v Berlíně, kde, stejně jako zakladatel české univerzitní geografie J. Palacký, navštěvoval zejména přednášky K. Rittera. 1847–49 působil jako domácí učitel v rodině bankéřů Guttmannů v Drážďanech. V Berlíně konvertoval, snad kvůli vyhlídce na lepší zaměstnání, ke katolictví. Po návratu do českých zemí ještě krátce studoval na univerzitě v Praze u K. Höflera. Vzdal se úvah o dráze novináře či spisovatele. 1855–57 vyučoval na gymnáziu v Levoči, potom řadu let na Akademickém gymnáziu ve Vídni, kde se začal výrazněji věnovat geografii. Napsal rozsáhlý, ač převážně kompilační spis Geografie. Länder- und Völkerkunde (1870–71). Delší cestu podnikl 1862 do Francie, kde na náklady ministerstva kultu a vyučování poznával školský systém, 1871–72 cestoval po německých univerzitách.
O zřízení univerzitní stolice geografie v Praze se začalo uvažovat 1871, a to zejména zásluhou K. Höflera. Do jejího čela byl z několika kandidátů nominován G., svých úkolů se ujal až později, protože 1872 se stal domácím učitelem korunního prince Rudolfa. Teprve po skončení jeho výuky a několika urgencích převzal v květnu 1875 pražskou katedru. Téhož roku byl vyznamenán Řádem železné koruny III. třídy a povýšen do rytířského stavu. Navzdory jistým obtížím byla 1876 G. mimořádná profesura změněna na řádnou. Jeho vstupní přednáška o geografii jako samostatné disciplině sklidila kritiku jako málo odborná a příliš patetická.
G. vybudoval Geografický ústav univerzity, který po dvojím stěhování získal několik místností v Buquoyském paláci vedle Karolina. Přednášel pouze německy celou geografii, od fyzické přes matematickou po politickou a regionální, neboť byl jediným geografem na univerzitě. Teprve 1879 nastoupil na filozofickou fakultu, kam tehdy zeměpis spadal, J. Palacký, 1881 se u G. habilitoval i F. Löwl, jenž se o dva roky později stal honorovaným asistentem. Na fakultě G. také založil geografický seminář, knihovnu a sbírku geografických pomůcek. Po rozdělení školy 1882 pokračoval G. na německé univerzitě, o tři roky později odešel do penze s titulem vládního rady.
Sužován těžkou nemocí se vzdal vědecké práce, byť podnikl ještě několik cest (např. 1891 na geografický kongres v Bernu a 1895 do Španělska). S českou geografií neudržoval profesní kontakty, i když se přátelsky stýkal s jejími reprezentanty J. Palackým a V. Švamberou. Publikoval také sbírku básní. S manželkou Klárou, roz. Reppleovou (1830 – před 1881), měl dceru Sofii. Pohřben je ve Vídni.
D: Lerchengrüße, Wien 1855 (2. vyd. 1881); Geographie. Leitfaden der Geographie für die erste Stufe des erdkundlichen Unterrichts, tamtéž 1866; Länder- und Völkerkunde, tamtéž 1870–71, 1873; Die Peutingersche Tafel, tamtéž 1871.
L: nekrolog in: Sborník České společnosti zeměvědné 2, 1896, s. 282; W. Wolkenhauer, in: Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog 2, A. Bettelheim (ed.), Berlin 1898, s. 437–438; ADB 49, s. 581–583; W. Ludwig, Die Geographie an der Deutschen Universität in Prag seit der Begründung der geographischen Lehrstuhles (1872–1932), 1934, s. 9–17; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 80–83, 392; týž, D. W. G., in: AUC – Geographica 2, 1969, s. 33–41; týž, D. G., první profesor geografie na univerzitě v Praze, in: Lidé a země 18, 1969, s. 418; K. A. Sedlmeyer, W. D. Ritter von G. Geograph an der Prager Universität, in: Bohemia 11, 1970, s. 388–417; ÖBL 2, s. 86; BL 1, s. 478; DUK 3, s. 171, 173; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 164–165; DBE 4, s. 210; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, d. 5, s. 137; J. Županič, Židovská šlechta podunajské monarchie, 2012, s. 297–298; K. Mádrová, Pedagogové ve službách trůnu. Privátní učitelé následníků trůnu Rakousko-Uherska, 2015, s. 34–46 a rejstřík.
P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 145, obraz 226 (s mylným místem narození Praha).
Jiří Martínek