Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky GRÜN Johann Nepomuk 11.11.1751-20.1.1816

{{Infobox - osoba
| jméno = Johann Nepomuk GRÜN
| obrázek = Grun Johann Nepomuk portret.jpg
| datum narození = 11.11.1751
| místo narození = Blšany (u Podbořan)
| datum úmrtí = 20.1.1816
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />61- Pedagog<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 782-783
}}

'''GRÜN, Johann Nepomuk''' ''(též Milo), * 11. 11. 1751 Blšany (u Podbořan), † 20. 1. 1816 Praha, premonstrát, teolog, pedagog''

Studoval gymnázium v Žatci a teologii na pražské univerzitě. Vstoupil do noviciátu strahovského premonstrátského kláštera, kde 1770 složil věčné sliby. 1775 se stal bakalářem teologie, o rok později byl vysvěcen na kněze. Působil jako kazatel a katecheta ve strahovském klášteře. V srpnu 1776 obhájil v Karolinu veřejnou disputaci z teologie. 1780 se stal sekretářem a archivářem kláštera, 1790 byl jmenován arcibiskupským notářem a obdržel doktorát teologie. 1790–1804 působil jako farář a děkan v Jihlavě. Byl jmenován krajským vikářem, arci knězem a brněnským biskupským konzistorním přísedícím; 1799 infulovaným proboštem v Jihlavě, kde vydal několik projevů a kázání. 1804 byl velkou převahou hlasů zvolen opatem strahovských premonstrátů, k opatství mu přibyl úřad královského almužníka. Na Strahově založil domácí teologické studium, kde vyučoval morální a pastorální teologii. Zasloužil se i o povznesení žateckého gymnázia; naopak budovy kláštera v Dolních Kounicích, také Strahovem spravované, 1808 prodal Ditrichštejnům. 

Od 1805 byl členem VHS, 1807 zvolen za přísedícího stálého výboru a deputovaných urozených stavů Království českého. 1807/08 vykonával funkci děkana pražské teologické fakulty a přísedícho akademického senátu, 1807–16 působil jako ředitel filozofických studií. 1807 napsal a vydal u příležitosti znovuotevření gymnázia v Žatci pamětní spis věnovaný císaři Františkovi I. o potřebě výuky českého jazyka ve školách Království českého; G. jeho zásluhou byl dekret 1816 vydán. 1809 mu byl udělen Rytířský kříž císařského rakouského řádu Leopoldova, o dva roky později zvolen rektorem a místokancléřem pražské univerzity pro školní rok 1812/13.

'''D:''' De laudibus Angelici Ecclesiae Doctoris Divi Thomae Aquinatis Oratio in Basilica Sancti Aegidii Abbatis…, [1779]; Opfer der tiefsten Ehrfurcht, dargebracht dem Hochgebohrnen Herrn Herrn Joseph von Grohman, k. k. Staatsrath bey seiner Durchreise, b. d.; Die Stimme des Hirtens an seine Heerde bey Gelegenheit des itzigen Krieges, 1794; Rede bey der tau sendjährigen Jubelfeyer von der Erbauung der königlichen Kreis- und Bergstadt Iglau im Markgrafthume Mähren. Gehalten am 24sten Brachmonats im Jahre 1799 in der Hauptpfarrkirche zu S. Jakob, 1799; Rede an den Hochwürdigen Herrn Karl Filibro, Pfarrer zu Ranzern nächst Iglau, als derselbe sein fünfzigjähriges Priesterthum den 6. November 1803; Milonis Nepomuceni Grün Praemonstratensium Canonicorum in Monte Sion Pragae Abbatis ad suos dum studiis Theologicis domesticis initium dabant Allocutio. Die 22. Octobris Anno 1804, [1804]; Rede am Tage der feyerlichen Wiederöffnung des von Sr. k. k. Majestät Franz I. Erbkaisers von Oesterreich allergnädigst bewilligten Gymnasiums in der k. Kreisstadt Saaz, 1807; Milo Joannes Nepom. G. Abbas Sioneus ad suos cum die 5. Junii Anni MDCCCXI sacra Divi Norberti Lipsana ad majorem Ecclesiae Aram transferrentur, [1811]; Padesátiletý wěrně a bedliwě konaný hospodářský auřad Pana Antonjna Jozefa Jossta, zaslaužilého Dyrektora na Panstwj Milewském…, 1816 (s R. Brücknerem). 

'''L:''' Catalogus universalis Canoniae Sionae Ordinis Praemonstratensis (přístupné z: www.manuscriptorium.com); J. B. Dlabač, Historische Dar stell ung des Ursprungs und der Schicksale des königlichen Stiftes Strahow. Dritte Periode, vom J. 1586–1807, 1807; M. Millauer, Nekrolog der im gegenwärtigen Jahrhunderte verstorbenen Mitglieder der Prager theol. Fakultät, in: Časopis katolického duchovenstva 12, 1839, s. 394–396; Wurzbach 5, s. 392; RSN 3, s. 508; OSN 10, s. 537; KSN 4, s. 561; ÖBL 2, s. 87; BL 1, s. 478; E. Winter, Der Bolzanoprozeß (Dokumente zur Geschichte der Prager Karlsuniv. im Vormärz), 1944, s. 57n., 89, 130; Z. Patrovská – B. Roedl, Biografický slovník okresu Louny, 2000, s. 33. 

Eva Novotná

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]

[[Kategorie:1751]]
[[Kategorie:Blšany]]
[[Kategorie:1816]]
[[Kategorie:Praha]]