GRABOVÁ-KERNMAYEROVÁ Heda 6.8.1899-16.9.1990: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GRAB-KERNMEYEROVÁ Heda 0.0.1905-0.0.0 na GRABOVÁ-KERNMAYEROVÁ Heda 6.8.1899-16.9.1990 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 16.9.1990
 
| datum úmrtí = 16.9.1990
 
| místo úmrtí = Denver (Colorado, USA)
 
| místo úmrtí = Denver (Colorado, USA)
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />83- Divadelní interpret nebo herec
83- Divadelní interpret nebo herec
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 710-711
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 8. 12. 2019, 10:56

Heda GRABOVÁ-KERNMAYEROVÁ
Narození 6.8.1899
Místo narození Karlín (Praha)
Úmrtí 16.9.1990
Místo úmrtí Denver (Colorado, USA)
Povolání 78- Hudební interpret
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 710-711

GRABOVÁ-KERNMAYEROVÁ, Heda (též KERNMAYROVá, KERNMEIEROVá, roz. Grab, Hedwig), * 6. 8. 1899 Karlín (Praha), † 16. 9. 1990 Denver (Colorado, USA), zpěvačka

Otec byl v době jejího narození soukromým úředníkem (později zmiňován jako továrník). Rodina se 1908 přestěhovala do Vídně. G. absolvovala pěvecké školení, první známé angažmá nastoupila 1925 u německého městského divadla v Ostravě. V dalších deseti letech působila v Jablonci nad Nisou (1927–30), Teplicích-Šanově (1930–32) a u spojených divadel Most–Žatec (1932–34). Patrně poté se provdala za M. Kernmayera a divadlo opustila. Kvůli židovskému původu byla za nacistické okupace zbavena občanských a lidských práv, po zřízení ghetta v Terezíně patřila k prvním deportovaným (17. 12. 1941). Stála u zrodu tamního kulturního života, na němž se podílela jako organizátorka a účinkující. Z Terezína nebyla odtransportována, dočkala se jeho osvobození Rudou armádou v květnu 1945. Po válce pobývala nějaký čas v Praze, poté se vystěhovala do USA, kde dožila.

Svoji profesionální operní dráhu trávila v meziválečném období na provinčních německých scénách v Sudetech. Zpívala altové a mezzosopránové role německého, světového i českého repertoáru, např. Herodiadu (R. Strauss: Salome), Dalilu (C. Saint-Saëns: Samson a Dalila), Hraběnku (P. I. Čajkovskij: Piková dáma), Carmen (G. Bizet: Carmen), Ježibabu (A. Dvořák: Rusalka). Vystupovala i jako koncertní pěvkyně (mj. G. Mahler: Písně o mrtvých dětech). Pěvecké schopnosti, repertoár i divadelní praxi využila během internace v terezínském ghettu. Již v březnu 1942 připravila pro spoluvězně vůbec první kulturní pořad. V rámci kulturního odboru, ustaveného radou starších (samosprávou) ghetta, organizovala tzv. pestré večery a bloková vystoupení složená z různorodých čísel a koncerty písní, operních árií apod., v nichž také vystupovala. Účinkovala v operách nastudovaných R. Schächterem a F. E. Kleinem (B. Smetana: Prodaná nevěsta, W. A. Mozart: Figarova svatba, G. Verdi: Rigoletto, G. Bizet Carmen ad.) i v pořadech amatérského kabaretiéra K. Švenka Všechno jde, Ať žije život. Hudební skladatelé v ghettu (V. Ullmann aj.) jí dedikovali několik písní.

L: E. Šormová, Divadlo v Terezíně 1941–1945, 1973, s. 21, 25, 81; M. Kuna, Musik an der Grenze des Lebens. Musikerinnen und Musiker aus böhmischen Ländern in nationalsozialistischen Konzentrationslagern und Gefängnissen, 2. vyd. 1998, rejstřík; Handbuch des deutschsprachigen Exil theaters 1933–1945, II, 1999. Biographisches Lexikon der Theaterkünstler 1, München 1999, s. 335 [chybné údaje].

P: NA, Praha: inv. č. 2643, matrika nar. židovské náboženské obce Praha-Karlín, N 1869–1939, repr. 137; Památník Terezín, sbírkové oddělení. Sbírka K. Hermana /Hermanna/; Židovské muzeum, Praha, sbírka Terezín 1941–1945; tamtéž, H. G. Protokol (Opera v Terezíně), strojopis, 29. 9. 1945.

Eva Šormová