GRAMS Anton 29.10.1752-18.5.1823

Z Personal
Anton GRAMS
Narození 29.10.1752
Místo narození Markvartice (u Litoměřic)
Úmrtí 18.5.1823
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 78- Hudební interpret
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 714
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57840

GRAMS, Anton, * 29. 10. 1752 (křest) Markvartice (u Litoměřic), † 18. 5. 1823 Vídeň (Rakousko), hudebník, divadelník, obchodník s hudebninami

Pocházel z rodiny chalupníka, dosáhl však vynikajícího všeobecného a hudebního vzdělání (magistr filozofie, Vratislav 1774). Ve studiu hudby pokračoval v Praze a stal se vyhledávaným hráčem na kontrabas. Účinkoval v orchestru Nosticova divadla (otevřeno 1783), na křižovnickém kůru, v loretánské kapele na Hradčanech, od 1799 v lobkovických službách ve Vídni a v Čechách (1805 hrál mj. v prvním veřejném provedení Beethovenovy symfonie Eroica), od 1801 také na zámku v Esterháze (nyní Fertőd, u Šoproně) a ve vídeňských divadlech. Ve vídeňském pozůstalostním protokolu uveden jako člen orchestru dvorního divadla. Jeho kolegové provedli na G. počest Mozartovo Requiem v předměstském kostele v Neulerchenfeldu (dnes Vídeň 16), kde byl G. syn Matthäus kaplanem.

V Praze G. provozoval opisovačskou dílnu, nabízel za výhodnou cenu hudebniny, včetně novinek hudebního divadla v němčině i v italštině, a zasloužil se např. o šíření Mozartových děl. Sbírku hudebnin a určité jmění, které nashromáždil, investoval posléze do divadelního podnikání. V Thunovském divadle na Malé Straně zastával od 1793 funkci ředitele orchestru a podílel se na hudební dramaturgii tamní herecké společnosti F. Spenglera (partituru Mozartova singspielu Schauspieldirektor /Divadelní ředitel/ zakoupil G. ve Vídni, a tím umožnil první pražské uvedení díla 1794). V následujícím roce přešel jako hudební ředitel do Vlastenského divadla (Divadlo U Hybernů na Novém Městě), kde mj. nastudoval první mozartovskou premiéru v českém jazyce Kouzedlná píšťala v překladu V. Tháma (1. 11. 1794). Od ledna 1795 se G. stal nájemcem a ředitelem tohoto divadla. Osvědčil se jako nápaditý dramaturg a úspěšný organizátor. Sestavil soubor kvalitních herců a zpěváků, využíval tvůrčí potenciál domácích dramatiků a skladatelů (P. Šedivý, F. Heimbacher, V. Tuček, A. Volánek), nejoblíbenější kusy byly vybírány pro překlad do češtiny a uváděny v odpoledních představeních. V silné konkurenci Nosticova divadla a ve sporu s jeho ředitelem F. Spenglerem dokázal G. spolu s majiteli příslušné divadelní koncese A. Zappem a V. Antongem obhájit právo herecké společnosti Vlastenského divadla na provádění „velkých činoher a oper“, přičemž jeho hlavním argumentem bylo nízké vstupné zpřístupňující divadlo širokému okruhu měšťanského obyvatelstva.

Zvláště zpěvoherní inscenace a historické hry prosluly efektní divadelní technikou a výpravami, popisovanými v dobových periodikách i na divadelních cedulích (např. E. Schikaneder – F. X. Süßmayr: Der Spiegel von Arkadien / Zrcadlo z Arkádie, K. F. Hensler – F. Kauer: Ritter Willibald, oder: Das goldene Gefäß, 1795), uváděny byly i zpěvohry komponované přímo na české texty (P. Šedivý – V. Tuček: Pražští sládci, 1795; tíž: Masné krámy, 1796); v prvním pražském uvedení G. zařadil Mozartovu operu La finta giardiniera (Die Gärtnerin aus Liebe, 10. 3. 1796). Nejčastěji hraným kusem byl 1795–97 Hanns Klachel von Przelautsch / Honza Kolohnát z Přelouče K. F. Guolfingera von Steinsberg s hudbou V. Tučka s čtyřiceti šesti provedeními. Při ukončení angažmá v březnu 1797 byl ředitel G. v tisku oceněn jako čestný muž a vlastenec, který se snažil prospět věci Vlastenského divadla.

Průběh jeho pozdějších divadelních aktivit v Praze (1799–1802, zřejmě s přestávkami) je znám velmi sporadicky, naopak jeho letní sezona v lázních Teplice 1801 byla zdokumentována dvaceti divadelními cedulemi.

L: Jakubcová, s. 201–206 (se soupisem pramenů a literatury); ND a jeho předchůdci, s. 120–121; T. Volek, Die erste Aufführung der „Zauberflöte“ in tschechischer Sprache in Prag 1794, in: Mozart-Jahrbuch 1967, Salzburg 1968, s. 387–391; týž: Mozartovec A. G., in: Hudební věda 28, 1991, s. 321–324; M. Schuler, Zeitgenössische Prager Abschriften von Werken Mozarts, in: tamtéž, s. 291–298; A. Jakubcová, Dramaturgie Vlastenského divadla, in: Jeden jazyk naše heslo buď III. Divadlo národního obrození a jeho souvislosti, J. Vyčichlo – V. Viktora (eds.), 2005, s. 53–74; M. Jonášová, Mozarts „La finta giardiniera“ 1796 in Prag und ein unbekanntes Fragment der italienischen Version der Oper, in: Mozart-Jahrbuch 2005, Salz burg 2006, s. 3–53; táž, „Mozart selbst schenkte ihm seinen Beifall.“ Der Prager Kontrabassist und Musikalienverleger A. G., sein Salzburger Gesuch und die Wiener Verlassenschaftsabhandlung, in: Mozart Studien 21, 2012, s. 337–368; Theater in Böhmen, Mähren und Schlesien. Von den Anfängen bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. Ein Lexikon (Theatergeschichte Österreichs X/6), A. Jakubcová – M. J. Pernerstorfer et al. (eds.), 2013; http:// hw.oeaw.ac.at/6999-4inhalt?frames=yes (přístup 20. 11. 2016); M. Jonášová, A. G. berichtet an Gustav Großmann, Mozart schreibe eine neue Oper, in: Hudební věda 53, 2016, č. 1, s. 29–54.

Alena Jakubcová