GRANDE Ludwig Eduard Johann 26.4.1865-25.7.1940: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku GRANDE Ludvík 26.4.1865-25.7.1940 na GRANDE Ludwig Eduard Johann 26.4.1865-25.7.1940 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 25.7.1940
 
| datum úmrtí = 25.7.1940
 
| místo úmrtí = Opava
 
| místo úmrtí = Opava
| povolání = 61- Pedagog
+
| povolání = 61- Pedagog<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 716
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 8. 12. 2019, 11:31

Ludwig Eduard Johann GRANDE
Narození 26.4.1865
Místo narození Telč
Úmrtí 25.7.1940
Místo úmrtí Opava
Povolání 61- Pedagog
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 716
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70340

GRANDE, Ludwig Eduard Johann (též Ludvík), * 26. 4. 1865 Telč, † 25. 7. 1940 Opava, hudební skladatel, pedagog, organizátor hudebního života

Pocházel z německé rodiny úředníka Josefa G. a Leokadie, roz. Ludwigové. Otec byl správcem telčského velkostatku hraběte Podstatzkého-Lichtensteina, 1874 se stal správcem zámku ve Slavkově (u Opavy). Již v obecné škole v rodišti se G. seznámil s češtinou, kterou dobře ovládal celý život, a začal se učit hře na klavír; v tom pokračoval u J. Nováka i v Opavě, kde často navštěvoval operní představení místního divadla. 1881–86 studoval na vídeňské konzervatoři hru na klavír, violu, flétnu, hoboj, klarinet, lesní roh, varhany i další nástroje. 1886–88 se věnoval kompozici u A. Brucknera, který ovlivnil i G. první skladby. Na vídeňské univerzitě externě navštěvoval přednášky z dějin hudby u E. Hanslicka. Po návratu do Opavy získal koncesi k výuce hudby a 1890 tam založil hudebněvzdělávací ústav. Později jej rozšířil o pobočky ve Frýdku, Krnově a Frývaldově (dnes Jeseník). Škola, v níž se vyučovalo hře na klavír a strunné nástroje, si záhy získala dobrou pověst po celém rakouském, resp. českém Slezsku. 1893–1919 byl dirigentem opavské městské kapely, kterou přeměnil na městský symfonický orchestr s více než třiceti stálými hráči. Těleso mělo v repertoáru skladby od J. S. Bacha, W. A. Mozarta a L. van Beethovena až po A. Brucknera a G. Mahlera, uvádělo velká oratoria a kantáty spolu s bezmála stočlenným pěveckým sborem (Singakademie), který G. také dirigoval (1910–27). G. rovněž vedl lidový hudební spolek (Liederkranz). Jako skladatel, hudební pedagog a organizátor se zařadil k nejvýznamnějším osobnostem hudební Opavy. Složil osmnáct symfonií, několik klavírních sonát, koncertů, fantazií a romancí, jeho kompozice jsou dnes zčásti nezvěstné.

Ovlivněn vídeňskou waldmüllerovou školou patřil k nadaným kreslířům. G. manželka Magdalena, s níž měl dvě děti, byla praneteří biedermeierovského malíře Ferdinanda Georga Waldmüllera.

D: výběr: Klavírní koncert d moll; Schlesische Bauerntänze; Die heilige Hedwig (oratorium); Aus den Bergen meiner Heimat.

L: G. Kühle, L. G., in: Österreichische Musik- und Theater-Zeitung 1, 1889, č. 18, s. 1n. (se soupisem díla a portrétem); A. Lehnert, Zum 60. Weigenfeste Meister L. G., in: Deutsche Post 7, 1925, s. 87; Musikdirektor L. G. – 70 Jahre, in: Neues Tagbatt für Schlesien und Nordmähren 2, 1935, s. 98; P. Buhl, Troppau von A bis Z, München 1973, s. 41; J. Gebauer, Významné osobnosti Opavska, in: Naše Opavsko 3, 1992, s. 48; týž, L. G., hudební skladatel, dirigent, pedagog a malíř, in: Vlastivědné listy Slezska a severní Moravy 19, 1993, s. 20–22; BL 1, s. 462; Slezsko 3, s. 40–41; Slovník české hudební kultury, 1997, s. 646; LDM 1, s. 453–454 (s bibliografií); Kulturněhistorická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2013, s. 290; A. Bruckner, Ein Handbuch, U. Harten (ed.), Salzburg 1996, rejstřík; F. Kaiser, L. G.s Erinnerungen an seinen Lehrer A. Bruckner und die Bruckner-Aufführungen in Troppau, in: Bruckner-Symposium Linz 1994. Bericht, Linz 1997, s. 49–54; R. Grasberger, Bruckner-Ikonographie 1, Wien 2004, rejstřík; K. Boženek – P. Hanousek, Opava hudební, 2014, s. 39–42, 57–58, 70.

P: ZA, Opava, osobní fond (nezpracováno).

Karel Steinmetz