GREGOR Čeněk 17.8.1847-5.11.1917: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Čeněk GREGOR
 
| jméno = Čeněk GREGOR
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Gregor Cenek portret.png
 
| datum narození = 17.8.1847
 
| datum narození = 17.8.1847
 
| místo narození = Svratka
 
| místo narození = Svratka
 
| datum úmrtí = 5.11.1917
 
| datum úmrtí = 5.11.1917
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 74- Architekt
+
| povolání = 74- Architekt<br />43- Významný představitel obecní správy
43- Významný představitel obecní správy
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 726
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 21. 4. 2021, 11:58

Čeněk GREGOR
Narození 17.8.1847
Místo narození Svratka
Úmrtí 5.11.1917
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
43- Významný představitel obecní správy
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 726
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46541

GREGOR, Čeněk (též Vincenz), * 17. 8. 1847 Svratka, † 5. 11. 1917 Praha, stavitel, komunální politik

Narodil se jako syn hrnčíře a poté svrateckého starosty Jiřího G. Reálku absolvoval ve Vysokém Mýtě a Kutné Hoře, od 1865 studoval na pražské technice u J. Niklase. Po ukončení školy praktikoval u J. Hlávky ve Vídni, později také v Praze. Stavitelem se stal 1876. Byl členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém. Od 1886 bydlel na Novém Městě pražském ve Štěpánské ulici 1. Působil téměř výlučně v Praze. 1899 ho Spolek stavbyvedoucích zvolil svým protektorem.

Začínal jako stavbyvedoucí při budování nové Zemské porodnice (čp. 441/II) na Novém Městě pražském (funkci převzal 1874–75 po J. Hlávkovi). Snad již sám navrhoval 1877 novorenesanční zámeček v oboře ve Vysoké u Příbrami. Do 1878 jsou datovány neuskutečněné plány na úpravu Vlašského špitálu (čp. 335/III) na Malé Straně, na nichž se podílel i F. Buldra. 1880 G. začal spolupracovat Karlem Starkem (firma Gregor & Stark); kromě vlastních návrhů společníci řídili obnovu Národního divadla po požáru (1883), budovali Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy čp. 1660/II v Kateřinské ulici (podle projektu F. Schmoranze ml. a J. Machytky, 1883). Jejich nejvýznamnější zakázkou podle cizího projektu se 1885–90 stala stavba Národního muzea na Václavském náměstí (čp. 1700/II) podle návrhu J. Schulze. Sám G. vedl 1882 úpravu konventu voršilek (čp. 139/II) na Národní třídě podle návrhu A. Barvitia a pro stejného architekta řídil stavbu kostela sv. Václava na Smíchově (1882–85). Také v dalších letech oba podnikatelé stavěli jak podle vlastních plánů, tak na základě projektu jiných architektů, a to většinou na území rychle se rozvíjejícího Nového Města pražského. Podle projektu J. Hlávky realizovali 1888–91 Hlávkův nadační dům (čp. 736/II), 1892–94 budovu gymnázia v Křemencově ulici (čp. 179/II) podle projektu A. Rosenberga, 1898–99 podle návrhu J. Blechy st. budovu spolku Domácnost v Lazarské ulici (čp. 1718/II), 1896–1901 budovali Dětskou nemocnici (nalezinec) na Karlově (čp. 455/ II) a 1904–05 spolkovou budovu Hlahol, kterou v secesním duchu architektonicky upravil J. Fanta. Vlastní G. architektonická tvorba nevybočovala z dobové historizující formy, převážně novorenesanční.

Jako úspěšný stavební podnikatel se G. účastnil pražského politického života. Od 1878 až do smrti zasedal ve sboru pražských obecních starších, zastával funkci městského inženýra a stavitele, od 1890 byl náměstkem a 1893–96 pražským starostou. Volbu do dalšího období již nepřijal. Zasloužil se o zvýšení hygienických poměrů hlavního města (nový tržní řád, vybudování Ústředních jatek a dobytčího trhu v Holešovicích), patřil k zastáncům velkoplošné asanace a proměny Prahy ve velkoměsto. 1894 prosadil modernizaci městské kanalizace v centru města a v nově připojených předměstích (podle projektu anglického inženýra W. H. Lindleye) a zásobování pitnou vodou; tomu odpovídalo i G. čtrnáctileté předsednictví ve správní radě společné vodárny měst Prahy, Karlína, Smíchova, Královských Vinohrad a Žižkova. Ke stému výročí narození mu 1947 byla na rodném domě odhalena pamětní deska.

D: další realizace, Praha: novorenesanční nájemní dům V Jámě čp. 1598/II; Opletalova ulice čp. 983/II (oba s K. Starkem, návrh a stavba, 1881–83); přestavba domu Opletalova ulice čp. 985/II; novorenesanční nájemní dům Opletalova ulice čp. 1683/II (návrh 1885 G., stavba 1885–86); dům čp. 65/III, Dražického náměstí na Malé Straně (projekt s K. Starkem, 1888–89); novorenesanční klinika čp. 1771/II, Nové Město pražské (nároží ulic Na Bojišti a Ke Karlovu, 1891).

L: Zprávy Spolku architektů a inženýrů 9, 1874, s. 32; Nová porodnice v Praze, in: tamtéž 10, 1875, s. 25 a 60 a tab. VII; Spolkový dům „Domácnosti“ v Praze, in: Technický obzor 6, 1898, s. 319–320; tamtéž 7, 1899, s. 192; nekrolog, in: Architektonický obzor 16, 1917, s. 69–73, 118; Stavební listy 13, 1917, s. 65; Toman 1, s. 268; Umělecké památky Čech 4, E. Poche (ed.), 1982, s. 296; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, s. 541; I. Ebelová, Zápisná kniha pražských stavitelů, 1639–1903, 1996, s. 41; Umělecké památky Prahy, Staré Město a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 209; J. E. Svoboda – Z. Lukeš – E. Havlová, Praha 1891–1918. Kapitoly o architektuře velkoměsta, 1997, s. 60, 104, 112; Umělecké památky Prahy, Nové Město, R. Baťková (ed.), 1998, s. 272, 326, 339, 423, 522, 661, 658, 664, 668, 671, 677, 680; Umělecké památky Prahy, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 201, 436, 617; Umělecké památky Prahy, Pražský hrad a Hradčany, týž (ed.) 2000, s. 235; týž, Architekti, s. 203.

Pavel Vlček