GREGOR Vladimír 10.12.1916-5.2.1986: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 5.2.1986
 
| datum úmrtí = 5.2.1986
 
| místo úmrtí = Ostrava
 
| místo úmrtí = Ostrava
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění
+
| povolání = 73- Uměnovědec nebo historik umění<br />78- Hudební interpret<br />61- Pedagog<br />
78- Hudební interpret
+
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 728-729
 
}}
 
}}
  

Verze z 8. 12. 2019, 11:46

Vladimír GREGOR
Narození 10.12.1916
Místo narození Olomouc
Úmrtí 5.2.1986
Místo úmrtí Ostrava
Povolání 73- Uměnovědec nebo historik umění
78- Hudební interpret
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 728-729
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46544

GREGOR, Vladimír, * 10. 12. 1916 Olomouc, † 5. 2. 1986 Ostrava, muzikolog, hudební pedagog

Pocházel z učitelské rodiny. Po absolvování učitelského ústavu a krátké pedagogické praxi nastoupil před druhou světovou válkou na brněnskou univerzitu, kde studoval obory čeština, němčina a hudební věda. Během protektorátu učil na všeobecně vzdělávacích školách a složil státní zkoušky z hudby (sborový zpěv, housle, klavír) na konzervatoři v Brně. Univerzitní studia dokončil po válce v Olomouci (1949). Titul PhDr. získal na základě disertace Olomoucký skladatel Ludvík z Ditrichů a jeho píseň Moravo, Moravo na Masarykově univerzitě v Brně (1950). Poté působil jako asistent, od 1954 odborný asistent na katedře hudební vědy a výchovy Univerzity Palackého v Olomouci (do 1959), kdy přešel na tehdy založený Pedagogický institut v Ostravě a stal se vedoucím katedry hudební výchovy; zde rozvinul bohatou vědeckou a pedagogickou činnost, zvláště na katedře hudební výchovy Pedagogického institutu (později Pedagogické fakulty). Na základě habilitace (habilitační spis Skladatel Arnošt Förchtgott-Tovačovský) byl 1962 jmenován docentem a o dva roky později dosáhl hodnosti kandidáta historických věd na Filozofické fakultě tehdejší UJEP v Brně (kandidátská disertace: Dělnické pěvecké spolky na Ostravsku a v jiných průmyslových střediscích českých zemí). Po celou dobu působení v Olomouci i Ostravě se uplatňoval jako hudební a divadelní kritik v místním denním tisku. 1974 se vzdal ze zdravotních důvodů vedení ostravské katedry a o osm let později odešel do důchodu.

G. vědeckou aktivitu zpočátku ovlivnil jeho univerzitní učitel Bohumír Štědroň, s nímž také společně napsal a vydal svoji první knížku Leoš Janáček. Největší český skladatel z Moravy (1948). Poté se zaměřil na regionální hudebněhistorickou problematiku (zvláště na hudební dějiny Moravy a Slezska 18.–20. století, včetně studií o Janáčkových spolupracovnících z regionu) a na dějiny české hudební pedagogiky. Se svým slovenským žákem T. Sedlickým napsal spis Dějiny hudební výchovy v českých zemích a na Slovensku. S tématem je spojena též samostatně vydaná G. vynikající knižní studie Československá společnost pro hudební výchovu (1934–1938) a mezinárodní dosah její činnosti (1974), jež byla jednou z prvních prací o internacionálních vztazích českých spolků v první republice. Významná byla i G. hudebněkritická činnost, které se věnoval po celou dobu vědeckého působení, zvláště v místním odborném a denním tisku. Za téměř čtyřicet let soustavné hudebněvědné práce vytvořil G. rozsáhlé dílo čítající na tři sta padesát publikovaných odborných prací (z toho téměř třetinu tvoří větší muzikologické studie), několik knih i vysokoškolských učebních textů a na dva a půl tisíce novinových kritik olomouckého a ostravského koncertního života, hudebněpublicistických a popularizačních článků.

D: výběr: monografie: Hudební vlastivěda Olomouckého kraje, 1956; Dělnické pěvecké spolky na Ostravsku a v jiných průmyslových střediscích českých zemí, 1961; Česká a slovenská hudebně dramatická tvorba pro děti, 1966; Hudebně dramatická díla pro děti a jejich hudebně výchovný význam, 1967; Vladimír Ambros. Život a dílo, 1969; Rudolf Kubín. Obraz života a díla, 1975; František Bakule a jeho dětský pěvecký sbor, 1982; Obrozenská hudba na Moravě a ve Slezsku, 1983; Hudební místopis Severomoravského kraje, 1987. Učebnice: České učebnice zpěvu a hudební výchovy pro nehudební školy, 1960. Studie: Janáčkovy dopisy olomouckému Žerotínu, in: Tempo 20, 1947, s. 249–250; Neznámá činnost P. Křížkovského v Olomouci, in: Slezský sborník 48, 1950, s. 349–353; Zámecká kapela ve Slezských Rudolticích v 2. polovině 18. století, in: tam též 54, 1956, s. 402–406; Dělnické pěvecké spolky na Ostravsku, in: tamtéž 55, 1957, s. 449–461; Skladatel H. Vojáček a Janáčkovo rusofilství, in: tam též 60, 1962, s. 86–96; Skladatelská tvorba E. Schulhoffa v době jeho ostravského působení, in: tamtéž, s. 397–403; Z historie dělnického pěveckého spolku Marx v Ostravě-Vítkovicích, in: Ostrava 1, 1963, s. 242–270; Pravé světlo na tzv. sudetoněmeckou hudbu, in: Slezský sborník 62, 1964, s. 535–538; Polské revoluční písně z let 1830–31 v českých zemích, in: tamtéž 64, 1966, s. 488–510; Vliv polských revolučních písní na českou obrozenskou hudební tvorbu, in: tamtéž 65, 1967, s. 203–221; P. Křížkovský a obrozenská sborová tvorba na Moravě, in: Časopis Slezského muzea 19, 1970, série B, s. 9–18; Exponenti tzv. sudetoněmecké hudby, in: Slezský sborník 71, 1973, č. 1, s. 56–65; Dějiny hudební výchovy v českých zemích a na Slovensku (spoluautor T. Sedlický), 1973 (2., doplněné vyd. 1990); Deutsche Arbeitergesangsvereine in der ČSR, in: Beiträge zur Musikwissenschaft, Berlin 1974, č. 3, s. 219–227; Zdroje Janáčkova slovanství, in: Časopis Slezského muzea 27, 1978, série B, č. 1, s. 72–97; Zdeněk Nejedlý a hudební výchova 1, in: Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě 64, řada D-15, 1979, s. 73–91; Půl století ostravské hudební kritiky (k 80tinám J. Schreibra), in: Časopis Slezského muzea 29, 1980, série B, č. 2, s. 97–111; Zdeněk Nejedlý a hudební výchova 2, in: Sborník Pedagogické fakulty v Ostravě 69, D-16, 1980, s. 83–90; Zdeněk Nejedlý a hudební výchova 3, in: tamtéž 78, řada D-18, 1982, s. 123–146; L. Janáček – kritik hudebního umění reprodukčního, in: Časopis Slezského muzea 31, 1982, série B, č. 3, s. 207–215; H. Eisler a české země, Hudební věda 19, 1982, č. 4, s. 320–326.

L: Kudělka–Šimeček, s. 133; MČE 2, s. 654, 6, s. 916; HS 1, s. 374; Slezsko 6, s. 38; J. Vysloužil, Hudební slovník pro každého 2, 1999, s. 164; Kulturně-his torická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy 1, 2013, s. 290–291; L. Zenkl, Vůdčí zjev slezské a severomoravské muzikologie (K nedožitým 70. narozeninám V. G.), in: Časopis Slezského muzea 35, 1986, série B, s. 73–79; L. Zenkl, Počátky vědecké práce na ostravské katedře hudební výchovy (K nedožitým sedmdesátinám V. G.), in: Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě, řada D-23, 1986, s. 141–147; K. Steinmetz, Za V. G., in: Hudební věda 23, 1988, č. 3, s. 287–288; L. Zenkl – M. Malura, Bibliografie prací doc. PhDr. V. G., CSc., in: Sborník prací Pedagogické fakulty Ostravské univerzity, řada U-3, 1999, s. 88–98; K. Steinmetz, Tři jubilea ostravských muzikologů a hudebních pedagogů: V. G., Luděk Zenkl a Jan Mazurek, in: Historica – revue pro historii a příbuzné obory 2, 2011, č. 2, s. 191–198; týž, Vlivy Helfertových žáků na poválečnou ostravskou hudební vědu, in: Musicologica Brunensia 50, 2015, č. 2, s. 101–109.

Karel Steinmetz