GREIF Emanuel 5.7.1869-19.7.1935: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 19: Řádka 19:
 
| alma mater =  
 
| alma mater =  
 
| zaměstnavatel =  
 
| zaměstnavatel =  
| povolání = 44- Právník<br />
+
| povolání = 44- Právník<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />
 
| titul =  
 
| titul =  
 
| ocenění =  
 
| ocenění =  
Řádka 55: Řádka 55:
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 +
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:1869]]
 
[[Kategorie:1869]]
 
[[Kategorie:Hostomice pod Brdy]]
 
[[Kategorie:Hostomice pod Brdy]]
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:1935]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 28. 2. 2020, 10:38

Emanuel GREIF
Narození 5.7.1869
Úmrtí 19.7.1935
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 739-740
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=139873

GREIF, Emanuel, * 5. 7. 1869 Hostomice pod Brdy, † 19. 7. 1935 Praha, právník, státní úředník

Syn z početné rodiny zámožného a národně uvědomělého statkáře Emanuela G. (1839–1910) a Marie, roz. Pohlové; bratr klavíristy Josefa G. (1871–1954), lékaře Karla G. (1885 až 1964) a statkáře Václava G. (* 1877). V Praze 1887–94 studoval práva; imatrikulován byl na české univerzitě, zkoušky ale složil (v únoru 1894) na univerzitě německé. Poté nastoupil jako konceptní praktikant k místodržitelství v Praze, 1899 se stal koncipistou. Díky ministru A. Rezkovi byl téhož roku povolán do Vídně na ministerstvo kultu a vyučování, 1900 jmenován ministerským koncipistou v ministerské radě a přijat do úřadu ministra krajana. Úřadoval od září 1901 jako místotajemník a pobočník ministra, jenž jeho práci vysoce oceňoval a svěřoval mu důležitá jednání. G. navázal politické kontakty v Praze i ve Vídni a měl před sebou rychlý kariérní vzestup.

Po Rezkově odchodu byl 1903 přidělen ministerstvu vnitra. Po nástupu ministra krajana B. Pacáka byl 1906 opět přidělen k prezidiu ministerské rady jako tajemník. Ve funkci zůstal i za dalšího ministra krajana J. Žáčka a po jeho odstoupení (1909) vedl ve funkci sekčního rady dále existující úřad. 1912 byl povýšen na ministerského radu. Koncem 1916 byl G. povolán na ministerstvo orby, čímž krajanský úřad formálně zanikl. G. byl oceněn Řádem železné koruny III. třídy (1908) a rytířským křížem Leopoldova řádu. V listopadu 1918 odešel do Prahy, kde v hodnosti sekčního šéfa zajišťoval pro K. Kramáře vznik úřadu předsednictva ministerské rady a podílel se na organizaci úřadů nové republiky. Roku 1921 odešel do výslužby. Mezi jeho záliby patřila hudba, hudebními kritikami přispíval do časopisů (např. Vlast), korespondoval si s A. Dvořákem.

1904 se oženil s Marií (1882–1963), dcerou národohospodáře a zemského poslance Otto Mettala von Friwald a vnučkou železničního velkopodnikatele J. Schebka, s níž měl syna Jana (* 1917). Manželka dostala věnem zámek v Rozsochatci (u Havlíčkova Brodu), který se po restituci v devadesátých letech 20. století vrátil G. potomkům.

L: Národní listy 2. 1. 1917; AČP, s. 113; Album representantů, s. 154, 947; https://de.wikipedia.org/wiki/Otto_Mettal (přístup 16. 1. 2017); M. Klečacký, Český ministr krajan v předlitavské vládě 2015 (disertační práce, Ústav českých dějin FF UK, Praha), zejm. s. 14, 70, 72–75.

P: Archiv UK, Praha, Knihy zkušebních protokolů státních zkušebních komisí, inv. č. 4, s. 7299, č. 38, s. 6315, č. 66, s. 4597.

Jiří Martínek