GRMELA Antonín 2.8.1891-12.12.1914: Porovnání verzí
(GRMELA_Antonín_František_2.8.1891-12.12.1914) |
|||
(Není zobrazeno 5 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Antonín | + | | jméno = Antonín GRMELA |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Grmela Antonin portret.jpg |
| datum narození = 2.8.1891 | | datum narození = 2.8.1891 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Varšava (Polsko) |
| datum úmrtí = 12.12.1914 | | datum úmrtí = 12.12.1914 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Wadowice (Polsko) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 746 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''GRMELA, Antonín,''' ''* 2. 8. 1891 Varšava (Polsko), † 12. 12. 1914 Wadowice (Polsko), účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Byl synem Antonína Františka G., návrháře a výrobce nábytku z Fryštáku (u Zlína), který z věna své polské manželky vybudoval ve Varšavě prosperující podnik (Fabryka wyrobów stolarskich). G. absolvoval odbornou dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí a po krátké praxi v otcově podniku se stal nábytkářem v ruské Oděse. Hned po vypuknutí první světové války vstoupil do dobrovolnické České družiny, v Kyjevě byl zařazen do její první roty a nastoupil službu u štábu III. ruské armády jako tlumočník z polštiny. Už 5. prosince 1914 dostal rozkaz v civilním obleku překročit frontové pásmo a zjistit, kolika silami disponuje rakousko-uherská branná moc v oblasti Krakova. Spolu s dobrovolníkem J. Müllerem byl 9. prosince zatčen polním četníkem, odsouzen vojenským soudem za vlastizradu a oběšen. Z wadowického hřbitova byly jeho ostatky v dubnu 1923 převezeny do Fryštáku. G. se stal prvním popraveným československým dobrovolníkem za první světové války. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 2/2, s. 941; O. Vaněk, Památce A. G., 1923; Za svobodu 1, 1928, s. 223; Č. Zapletal, Padli za vlast a národ. Památce A. G., příslušníka České družiny, in: Podřevnicko (Kronika okresu Zlín) 7, 1998, č. 4, s. 8–9. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:1891]] | [[Kategorie:1891]] | ||
+ | [[Kategorie:Varšava]] | ||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
+ | [[Kategorie:Wadowice]] |
Aktuální verze z 3. 5. 2021, 13:49
Antonín GRMELA | |
Narození | 2.8.1891 |
---|---|
Místo narození | Varšava (Polsko) |
Úmrtí | 12.12.1914 |
Místo úmrtí | Wadowice (Polsko) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 746 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46576 |
GRMELA, Antonín, * 2. 8. 1891 Varšava (Polsko), † 12. 12. 1914 Wadowice (Polsko), účastník 1. odboje
Byl synem Antonína Františka G., návrháře a výrobce nábytku z Fryštáku (u Zlína), který z věna své polské manželky vybudoval ve Varšavě prosperující podnik (Fabryka wyrobów stolarskich). G. absolvoval odbornou dřevařskou školu ve Valašském Meziříčí a po krátké praxi v otcově podniku se stal nábytkářem v ruské Oděse. Hned po vypuknutí první světové války vstoupil do dobrovolnické České družiny, v Kyjevě byl zařazen do její první roty a nastoupil službu u štábu III. ruské armády jako tlumočník z polštiny. Už 5. prosince 1914 dostal rozkaz v civilním obleku překročit frontové pásmo a zjistit, kolika silami disponuje rakousko-uherská branná moc v oblasti Krakova. Spolu s dobrovolníkem J. Müllerem byl 9. prosince zatčen polním četníkem, odsouzen vojenským soudem za vlastizradu a oběšen. Z wadowického hřbitova byly jeho ostatky v dubnu 1923 převezeny do Fryštáku. G. se stal prvním popraveným československým dobrovolníkem za první světové války.
L: OSND 2/2, s. 941; O. Vaněk, Památce A. G., 1923; Za svobodu 1, 1928, s. 223; Č. Zapletal, Padli za vlast a národ. Památce A. G., příslušníka České družiny, in: Podřevnicko (Kronika okresu Zlín) 7, 1998, č. 4, s. 8–9.
Martin Kučera