StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie GRMELA Jan 29.4.1895-14.3.1957

Jan GRMELA
Narození	29.4.1895
Místo narození	Praha
Úmrtí	14.3.1957
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 747
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46577

GRMELA, Jan, * 29. 4. 1895 Praha, † 14. 3. 1957 Praha, spisovatel, překladatel, publicista

Po maturitě na reálném gymnáziu narukoval v létě 1915 na frontu. Do Prahy se vrátil z italského bojiště začátkem listopadu 1918. Na Filozofické fakultě UK vystudoval u H. Vysokého klasickou archeologii a dějiny umění (PhDr. 1923; disertace Umělecké památky v Konstantinopoli podle zpráv byzantských kronikářů). Krátce učil na středních školách a 1926 nastoupil na magistrát města Prahy jako statistický úředník, 1928–42 působil jako jeho tiskový referent, 1942–45 ředitel Knihovny hlavního města Prahy. Od 1922 byla jeho manželkou sudetská Němka, a proto byl G. v červnu 1945 přeřazen jako administrativní pracovník do Archivu hlavního města Prahy. Na jaře 1948 byl dán na trvalý odpočinek.

Jako publicista se po převratu 1918 významně angažoval v pacifistickém hnutí. Redigoval „mírový a kulturní“ měsíčník Jasno (1922–23), podílel se na sborníku P. Moudré Válka a vydal brožury Válku válce! (1921), O nový svět (1925) a K dějinám mírového hnutí u nás (1928). Pacifismus poznamenal i soubory jeho frontových próz Krůpěje krve (1921) a Vichřice (1930).

Napsal řadu konvenčních próz, hojně překládal z němčiny, vydal antologii soudobé německé lyriky Německé hlasy (1926); přetlumočil prózy autorů pražské německé literatury. Zabýval se otázkou česko-německého porozumění, v románu Nikdo neunikne (1935) zobrazil poměry v sudetoněmeckém pohraničí za hospodářské krize. K jeho nejlepším dílům patří román Lidé v bouři (1938), v němž analyzoval popřevratové sociálně zjitřené poměry. Cykly eklektických veršů a divadelní hry z dobového společenského života pouze doplňují G. velmi rozsáhlou beletristickou tvorbu. Vyšší úrovně dosáhl v několika zábavných prózách pro děti. 1926–42 redigoval Věstník hlavního města Prahy, vydával příležitostné pragensie.

D: výběr, překlady: H. Salus, Krásná Barbora, novely 1924; týž, Modré okno, 1924; L. Winder, Upír, 1928; M. Brod, Reubeni, kníže židovské, 1929; O. Baum, Pokus o život, 1927. Romány: Muž tisíce tváří, 1930; Žena, jež milovala, 1932; Dravý proud, 1933; http://vis.idu.cz/Libros.aspx (soupis divadelních her, přístup 6. 1. 2017). Rozhlasová hra: … Požár opery…, 1930.

L: OSND 2/2, s. 941; Kunc 1, s. 185–187; LČL 1, s. 821–822 (s bibliografií a další literaturou); M. Topor, J. G. (1895–1957), Leben zwischen Staatsdienst und Literatur, in: Praha–Prag, 1900–1945, Literaturstadt zweier Sprachen, vieler Mittler, J. Džambo (ed.), Passau 2010, s. 133–148 (česky jako: Praha– Prag, 1900–1945. Město literatury dvou jazyků a mnoha prostředníků, týž (ed.), Passau 2012, s. 125–139, se soupisem literatury); www.archiv.narodni-divadlo.cz (stav k 5. 1. 2016).

Martin Kučera