GROHMANN Adolf 1.3.1887-21.9.1977: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 21.9.1977
 
| datum úmrtí = 21.9.1977
 
| místo úmrtí = Innsbruck (Rakousko)
 
| místo úmrtí = Innsbruck (Rakousko)
| povolání = 55- Jazykovědec
+
| povolání = 55- Jazykovědec<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 757
 
}}
 
}}
  

Verze z 9. 12. 2019, 12:09

Adolf GROHMANN
Narození 1.3.1887
Místo narození Štýrský Hradec (Rakousko)
Úmrtí 21.9.1977
Místo úmrtí Innsbruck (Rakousko)
Povolání 55- Jazykovědec
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 757

GROHMANN, Adolf, * 1. 3. 1887 Štýrský Hradec (Rakousko), † 21. 9. 1977 Innsbruck (Rakousko), arabista, semitista, pedagog

Pocházel z rodiny obchodníka. Maturoval v Praze, studia semitské filologie, orientalistiky, kulturních dějin Blízkého východu a orientální archeologie absolvoval na univerzitě ve Vídni (Dr. phil. 1911). Byl členem archeologického týmu, který 1914 prováděl vykopávky v palestinské Balatě. 1918 G. vedl oddělení sbírky papyrusů v Rakouské národní knihovně. 1916 se ve Vídni habilitoval, 1921 byl jmenován na Německé univerzitě v Praze mimořádným a 1924 řádným profesorem semitských jazyků a blízkovýchodních dějin. Žil v Litoměřicích. Stal se jedním ze zakládajících členů československého Orientálního ústavu. Věnoval se hlavně papyrologii, paleografii, epigrafice a numismatice, kulturním dějinám jižní Arábie a etiopské literatuře. 1930–39 studijně pobýval každoročně v Káhiře, kde také přednášel na univerzitě. 1938 vstoupil do NSDAP. S podporou Říšské nadace Reinharda Heydricha pro vědecký výzkum byl během druhé světové války postaven do čela Orientálního ústavu. Německá akademie věd v Praze (do 1941 Deutsche Gesellschaft der Wissenschaften und Künste in Prag) ho zvolila svým řádným členem. Od 1940 do konce války G. přednášel na Německé univerzitě v semináři pro semitskou filologii. Současně byl pověřen převzetím rozsáhlé knihovny od pražské židovské obce pro potřeby univerzity. G. aktivně působil i v řadě dalších německých spolků a organizací. Před koncem války připravoval svůj útěk z Prahy a záchranu své soukromé knihovny, na jaře 1945 uprchl do Rakouska. Od 1949 působil jako honorární profesor v Innsbrucku, 1949–56 současně profesor na univerzitě v Káhiře. G. byl jmenován členem korespondentem Rakouské akademie věd a také členem Egyptského institutu v Káhiře. Ve svém oboru patřil k respektovaným vědcům, k jeho ceněným dílům se zařadila zvláště učebnice arabské paleografie.

D: výběr: Göttersymbole und Symboltiere auf südarabischen Denkmälern, Wien 1914; Denkmäler islamischer Buchkunst (s Th. W. Arnoldem), München 1929; Südarabien als Wirtschaftsgebiet 1–2, Brünn–Prag–Leipzig 1930, 1933; Arabic papyri in the Egyptian library 1–3, Cairo 1935–1938; From the world of Arabic papyri, tamtéž 1952; Einführung und Chrestomathie zur arabischen Papyruskunde 1, 1954; Kulturgeschichte des alten Orients. Arabien. Dritter Abschnitt, Vierter Unterabschnitt, München 1963; Arabische Paläographie 1–2, Wien 1967, 1971.

L: OSND 2/2, s. 943; ÖAW Almanach 1978, s. 331–334; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 151; Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 153–154 (se soupisem díla a další literaturou); W. Bihl, Orientalistik an der Universität Wien. Forschungen zwischen Maghreb und Ost- und Südasien. Die Professoren und Dozenten, Wien 2009, s. 99–100; A. Míšková, Německá (Karlova) univerzita od Mnichova k 9. květnu 1945, 2002, rejstřík; https://de.wikipedia.org/wiki/Adolf_Grohmann_(Arabist) (stav k 5. 7. 2015).

Marie Makariusová