GROHMANN Joseph Virgil 12.12.1831-12.10.1919

Z Personal
Joseph Virgil GROHMANN
Narození 12.12.1831
Místo narození Lipová (u Šluknova)
Úmrtí 12.10.1919
Místo úmrtí Praha
Povolání 55- Jazykovědec
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 20, Praha 2017, s. 759-760
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46582

GROHMANN, Joseph Virgil, * 12. 12. 1831 Lipová (u Šluknova), † 12. 10. 1919 Praha, pedagog, filolog, politik

Jeho rodiště se původně jmenovalo Hanšpach. G. pocházel z německé rodiny, dokonale však ovládal češtinu. Studoval na gymnáziích v České Lípě a v Litoměřicích, od 1852 klasické a germánské jazyky a sanskrt na filozofické fakultě pražské univerzity, kde ho ovlivnili G. Curtius a A. Schleicher (PhDr. 1856). Působil jako středoškolský pedagog: 1856 suplent na staroměstském gymnáziu, 1856–63 na obchodní akademii v Praze. Angažoval se také politicky, 1862–66 byl poslancem českého zemského sněmu. Od 1866 stál jako ředitel v čele vyšší reálky v Litoměřicích, 1869 byl jmenován místodržitelským, později dvorním radou. Za zásluhy v oblasti kulturní a společenské vyznamenán Řádem železné koruny, zvolen též mimořádným členem KČSN. členem KČSN. 1902 se stal čestným občanem Českých Budějovic.

1902 se stal čestným občanem Českých Budějovic. G. náležel ve své době k předním německým badatelům v oboru lidové kultury v českých zemích, ideově navázal na V. Krolmuse či I. J. Hanuše. Úzce spolupracoval se Spolkem pro dějiny Němců v Čechách (Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen), 1863–70 redigoval spolkové periodikum (Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen). Do odborné literatury se 1861 uvedl historicko-filologickou prací dokazující nepravost rukopisu údajně pocházejícího z 10. století a uloženého ve Vídni.

K nejvýznamnějším G. dílům patří dvě sbírky lidové slovesnosti: Sagen-Buch aus Böhmen und Mähren (1863) a Aberglauben und Gebräuche aus Böhmen und Mähren (1864, v nichž se věnoval středním, severovýchodním a severním Čechám; jednotlivé záznamy řadil tematicky). Zatímco do první sbírky zahrnul historické, místní i démonologické pověsti (většinou vlastní zápisy), do druhé pověry a obyčeje českého i německého původu. Se sběrem materiálu mu pomáhali i studenti. Německé zvyky G. shromáždil na základě vlastních zápisků, české čerpal ze starších prací autorů J. V. Houšky, I. J. Hanuše či J. Jirečka. V ediční praxi se G. odpoutal od romantických představ o nutnosti beletrizace pověstí, zaznamenané texty editoval v autentické formě, v níž nedocházelo ke ztrátě lidových prvků. Z G. sbírek hojně čerpali (byť bez uvedení původního zdroje) pozdější autoři, např. J. Svátek.

G. se zařadil k významným propagátorům česko-německé spolupráce na vědecké úrovni. Zdůrazňoval, že sběr německých zvyků a obyčejů z Čech by nedosáhl cíle, pokud by nepřihlížel k lidové kultuře českého obyvatelstva. Na základě pečlivého srovnávacího přístupu poukázal na mísení prvků lidové slovesnosti německého i českého etnika, česká tradice se mu zdála původnější. V jeho textech byl patrný český zemský patriotismus, směřující k pokojnému soužití českého a německého etnika v jednom územním celku.

D: výběr: Ueber die Echtheit des althochdeutschen Schlummerliedes, 1861; Apollo Smintheus und die Bedeutung der Mäuse in der Mythologie der Indogermanen, 1862; Medizinisches aus dem Atharvéda-Takman, 1865; Pověsti z Čech, 2009; Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě, 2010.

L: OSN 10, s. 504–505; MSN 2, s. 1067; Československá vlastivěda 2. Člověk, 1933, s. 375; D. Klímová, Lidové vyprávění v období národního obrození v Čechách, 1980, s. 70; J. Jech, K otázce vzájemných vztahů mezi lidovou prózou českou a německou, in: Slavia. Časopis pro slovanskou filologii 62, 1993, č. 3, s. 273–278; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1, S. Brouček – R. Jeřábek (eds.), 2007, s. 61; P. Janeček, Zapomenutá sbírka pověstí J. V. G., in: J. V. G., Pověsti z Čech, 2009, s. 237–242; P. Janeček, Folkloristické dílo J. V. G., in: J. V. G., Pověry a obyčeje v Čechách a na Moravě, 2010, s. 269–274.

Lukáš F. Peluněk